Beagle magazin
Vyčmuchané články
18.11.2017 Káraný

Textík:
Foto: Radek
21.10.2017 Rakousy

Textík:
Foto: Radek
7.10.2017 Rohlíček

Textík: Grétka a Oli
Foto: Radek
23.9.2017 Krajem Josefa Lady

Moji milí výletníci, na tenhle výlet jsem se moc těšila. Jednak jsem vás už dlouho neviděla a jednak jsme se s Terezkou těšili na kocourka Mikeše, vypravili jsme se za ním již mockrát, ale pořád jsem neměla tu čest se s ním vidět. Ale všechno bylo jinak. V Senohrabech na nádraží jsme se sešli jen s předsedovic smečkou, posílenou o babičku a dědu, a protože Terezka byla nemocná, dohodli jsme se, že za tím Mikešem půjdeme, až bude zdravá a my se podíváme na zříceninu hradu Zlenice, lidově též Hláska. Musím přiznat, že tentokrát se mi předsedovy zkratky moc líbily. Nejprve jsme šly lesní cestou podél potoka Mnichovky, sluníčko nám svítilo na cestu, předseda zase objednal to správné počasí, voda lákala ke koupání, ale směla jsem si namočit jen tlapky, nějak stárnu a pronásledují mě nemoci. Pohodovou cestu nám zkazili sršni, zákeřně na nás zaútočili a nebýt předsedova hrdinského zásahu, nevím, nevím, jak by to dopadlo. Ještě teď se mi třesou tlapky. Než jsme zdolali cílový kopec ke zřícenině hradu Zlenice, důkladně jsme se posilnili v Baštírně na břehu Sázavy a po relaxaci u řeky jsme hravě vyšlápli závěrečný kopec ke zřícenině. Z původního hradu se dochovaly pozůstatky zdiva velké věže, zbytky paláce, obvodových hradeb a brány a také příkopy. Romantickou zříceninu začlenil do mnoha svých obrázků Josef Lada. Mně se odsud vůbec nechtělo, velcí a malí dvounožci opékali na ohýnku něco moc voňavého, ale čekal nás ještě malý výstup a pak šupem dolů k autům, cestou jsme ještě nasbírali nějaké ty houbičky k večeři. Kamarádi, škoda, že jste nešli s námi, byla to paráda, těším se, že vás příště uvidím víc Kettka

Textík:
Foto: Radek
9.9.2017 Krosování s Flopíkem

Textík:
Foto:
12.8.2017 Pekelce

Dneska píšu článek za Mikýska já, neb je z výletu značně unaven, že by ani tlapku nezvedl a tak odpočívá ve své boudičce.... Taaaak, to je dost, že mě konečně zase vyvezli :-D Ba ne, vyvážíme se tak nějak pořád, ale po dlouhé době jsem se přichomýtla k výletu. A víte co? Bylo to super, jako zamlada. Ještě v pátek večer nám tak nějak bylo líto, že se na výlet nikdo nepřihlásil (možná doba dovolených, možná obava ze špatného počasí, možná souhra obého) ale jak víte, počasí má předseda vždy tam nahoře vyjednané :-) Tak nemusím popisovat, jakou jsme ráno měli radost, když jsme zjistili, že se přihlásila smečka Vlčkovic, i když dorazila jen v dámském osazenstvu. Na parkovišti jsme se pěkně pozdravili a vyrazili po žluté. Šli jsme polem, nepolem, loukou, lesem a počasí nám přálo. Cestou jsme se krmili špendlíky, švestkami, ostružinami...no samé dobroty. A co teprve oběd v hospůdce v Nechanicích, pomlaskávali jsme všichni. U fotek určitě budete slintat :-) No a pak nás čekala ještě dost dlouhá procházka, kdy jsme šli kolem krásné obory a cestou jsme v ohradách viděli různé druhy zvířeny. Pak jsme už jen dorazili ke svým autům, naskákali do nich a vyrazili ke svým domovům. Díky a doufám, že se vás příště sejde zase víc. Petra.

Textík:Mikýsek
Foto: Radek
29.7.2017 Úvaly

Hurááá, po nějakém čase jsme zase vyrazili na výlet s kamarády z BVC. Tentokrát ho vymyslela Barča s Kerbýkem a Gypsynkou. Setkali jsme se na náměstí v Úvalech a společně s Terrinkou, Mikýskem, Endym, malými dvojnožci Haničkou a Matýskem no a samozřejmě s našimi velkými dvojnožci jsme se vydali objevovat krásy okolní krajiny. Nejprve to byla místní zajímavost – „Úvalské Stonehenge“. Různě poskládané kameny jsme pečlivě prozkoumali. Naši páníci se rozhodli, že tady je to pravé místo k opečení buřtíků. Jenže… Barčiny buřty zůstaly u ní doma v lednici (také chleby, kečup a hořčice). Štěstí bylo, že předsedovic rodinka měla buřtů dostatek, a taky můj páník měl kus točeňáku, takže nakonec si všichni pochutnali a něco zbylo i pro naše tlamičky. Po voňavém občerstvení jsme opět vyrazili na cestu. Znáte to, čmuchání, značkování, prostě spousta práce. Brzy jsme došli k rozhledně Na Vinici, kterou se někteří rozhodli zdolat. Výhled prý byl krásný, já jsem se ale spíše věnoval průzkumu terénu. Pak už nás všechny čekala cesta zpět. Ještě rychlá koupel v místním potůčku a už jsme byli u aut. Kamarádi, bylo nám s vámi prima a těším se zase příště… pac a pusu Flopík

Textík: Flopík
Foto: Radek
15.7.2017 Studené s pepřem

Textík:
Foto: Radek
3.6.2017 Malá Vltavská

Textík:
Foto: Radek
20.5.2017 Pňovsý okruh

Textík:
Foto: Radek
6. - 8.5.2017 Víkendovka na Kvildě

Textík:
Foto: Radek
23.4.2017 4 kameny

Textík:
Foto: Pepa
8.4.2017 Solvayovy lomy

Ahoj kamarádi, bíglí výlety mám moc rád (a kdo ne?), i když ten do Solvayových lomů byl silně ohrožen pátečním vytrvalým deštěm. Panička stále chodila k oknu a vzdychala. Nakonec se ale počasí umoudřilo a my jsme mohli v plné síle vyrazit. Sice bylo více malých dvounožců nežli nás pejsků, ale to mi vůbec nevadilo, byl jsem hlavní vůdce a měl jsem jen pro sebe ty naše holky: Cirinku, Grétku a Oli. Šli jsme jarním lesem, chvilku z kopce, chvilku do kopce, dospělci procvičovali s dětmi látku z prvouky:“Maruško, co je ta bílá kytička? Ninko, co je to neživá příroda? Děti, vidíte ty fialové kytky?“ No, moc je to tedy nezajímalo, vždyť je sobota a to je ve škole volno. Já jsem si ale užíval jako vždy čmuchání. Jednu chvíli začali naši páníčci sbírat klacky a řezat pruty, že by nějaký aportík? Nic takového! Když jsme došli do lomů, rozdělali oheň, nás pejsky pěkně přivázali kde se dalo a sami se pustili do opékání buřtů. Ta vůně nás tahala za čumáčky, a tak jsme se hlasitě ozývali. Někomu se takto podařilo vyžebrat kousek té dobroty. Dětičky si zatím našli prima hru na starých důlních kolejích a lákaly je i staré stroje. Naštěstí si nikdo nic nerozbil, nezlomil, neroztrhl. Myslím, že jsme si to všichni skvěle užili a těším se na nějaký další výlet. Pac a pusu Flopík

Textík:Flopík
Foto:Martin, Šárka
25.3.2017 Vlašimským zámeckým parkem

Článek píše Endy

Textík: Endy
Foto:Radek
11.3.2017 Průhonický park

Tak jsem zase po dlouhé době mohla vyrazit na výlet. Matýska jsme nechali tetě na hlídání a tak jsme se s Mikýskem mohli válet v autě ve velké plachtě. I když cestičky trochu studily do tlapek, sluníčko nás hřálo do kožíšků. Pod vedením světaznalce Endyho jsme prošli Průhonický park křížem krážem, očmuchali místí kvítí, rybníčky a pachy jara. Páníci před cestou doplnili čerstvé frolíky a tak ani o mlsku nebyla nouze. Zkrátka výlet jak se patří. Nechyběl ani veterán Lýsa, světoběžky Bella a Honey doprovázené Kačkou, blátolezka Kettka, koník Kerbík, žížala Gypsula a jedna nová mladice. Bylo mi s vámi zase moc prima a těším se na čmuchandu do Vlašimi. Terrinka.

Moji milí bíglové, přiznávám bez mučení, kousání do ouška, tahání za prut a hrozby hladovkou, že poslední dobou, ehm, poslední léta docházku pěkně flákám. Když ale Kettynka zavelela k účasti na výletě do Průhonického parku a ještě přidala přání, aby nás s jarem opustily všechny neduhy, nešlo odolat. Mrkli jsme na sebe s Lenkou a Áňou, přibrali páníčka, paničku a vyrazili. Byli jsme tak dychtiví, že jsme oproti svým zvyklostem dorazili na místo jako první. Staří harcovníci Pepa s Endym a Kettka s Olčou přístáli vzápětí. Endymu hrozilo, že ho páníček kvůli absenci vodítka povláčí parkem v přepravním boxu. Takže Enďouš nakonec schovaný špagát v kufru přece jen vyštrachal. Trik to byl ale pěkný, příště ho také zkusím. Kdybych nebyl na tom protivném navijáku, mohl jsem si daleko víc povídat s Honey Moon. A že ona si povídat věru chtěla! Radost jsem měl ze všech. Bellinky, Kačenky, Gypsy, fešáka Kerbyho, Mikýska. Dorazila také úplně nová výletnice. Vysoká, temperamentní, mourovatá kráska. Asi převlečená bíglice, jak se později ukázalo. Čenichala totiž stejně zdatně jako nejschopnější honič. Nejvíc jsme ovšem všichni zajásali, když se z předsedovic auta ladným skokem vyhoupla Terezka s malou Haničkou. Naše statečná, neodolatelná a neudolatelná předsedkyně. Zdravotní trampoty, které ji poslední dobou provázely, jsou Fuj. Doufám, že následujících pět let bude na veterinu chodit jen na pigáro. Pominu, že jsme v parku dali ten nejmenší vycházkový okruh. S mrňaty, co se nám v klubu množí jak houby po dešti, nebo klíšťata zjara, to ani jinak nejde. I když si naše Áňa vypomohla motorkou, stejně ještě nemá ten správný výletnický drajv. Vůbec nechápe, že čím rychleji zvládneme procházku, tím dřív bude vytoužený oběd. Navíc jsem vypozoroval, že lidská mláďata loudí úplně stejně jako my bíglové. Ona měla ale předsedovic Hanička opravdu luxusní svačinky. Na téhle ozdravné, vitamínové procházce bylo znát, že už se opravdu mílovými kroky blíží jaro. Kolem cestiček rašily ze země mrňavé barevné kytičky, které jsme nesměli očůrávat. Sluníčko odvážně hřálo a ve vzduchu visel příslib, že zanedlouho fenky přestanou nosit kabátky a vyrazí jen nalehko v látkových obojcích. My s Endym jsme ty naše holky nenápadně prudili celou cestu. Ale nedaly. Nedaly nám šanci. Kokety. Musím říct, že jsem si to s vámi přátelé zase náramně užil. Běžím všechno vyprávět Enzovi, který mi ráno při mém odchodu nešťastně mával bolavou packou. Hrome, měl jsem vás všechny od něj pozdravovat. Ne abyste na mě práskli, že jsem zapomněl. Potom se stočím do pelechu a nechám si o vás zdát. Viď, Honey Moon? P.S.: Kettka, Olča, Pepa a Endy jsou samozřejmě mladí harcovníci. Jen s dlouhou tradicí v klubovém dění.

Textík: Terrinka a Lysien
Foto:Radek
25.2.2017 Doubravčice

Když začne panička v sobotu ráno připravovat batoh, znamená to že: a.) vyráží do trhu b.) pojedeme na výlet Dnes bylo správně béčko, hurááá. Vyrážíme na východ směr Říčany. Krátce před desátou zastavujeme v Doubravčicích a už vidím samé známé čumáčky, Grétku s Olí, Endyho, Kačku, Honey a Bellu, taky Avinku (ta byla pro mě nová) a po pár minutách doráží i Kerby s Gypsynkou. Barča vytahuje mapu a jde se. V Doubravčicích způsobujeme pozdvižení, tolik pejsků, místní budou mít co dělat, aby si po nás revír přeznačkovali… Dál už jdeme lesem podél krásné říčky Šembery. Všude je spousta kamenů, ale hlavně vůní. Nevím, kam dřív čmuchnout, stopy nebo holky? Dneska jsou v přesile. S Kerbíkem a Endíkem na ně stále dorážíme, ale vždy nás odeženou. Zdoláme kopec ke zbytkům hradu Šember, tady páníčci odpočívají a dávají si svačinky (nás přivážou ke stromům, ale občas jim něco z dobrot upadne). Cesta pokračuje zpět do Doubravčic, tady objevujeme příjemnou cukrárnu U Bártů. Brzy jsou na stolech poháry, kávičky, dortíky, my pejsci zase musíme čekat. Pak už je to k autům jen kousek, loučíme se a všichni musíme moc pochválit malé výletníky Kubíčka s Honzíkem, kteří celou cestu statečně šlapali a pomáhali i jako psovodi, a také Ninku, která měla ruku v sádře. Je to prostě pravá výletnice, nic ji neodradí. Kamarádi, bylo to s vámi jako vždy prima, už se moc těším na příště. Pac a pusu Flopík

Textík:
Foto:Pepa;
11.2.2017 Masopust

Sešli jsme se u Předsedů před baráčkem, dali děti do koutku a šlo se. Čmuchli jsme lesem po mírně namrzajícím povrchu, z kopečka do kopečka, až jsme dorazili na sraz masopustního průvodu. Za muzikou jsme pak došli až k autům, kde bylo pro všechny přichystáno spoustu jídla a pití. Když se již všichni tvářili, že mají plná bříška, hupsli do aut a hurá domů.

Textík:Radek
Foto: Radek  
28.1.2017 Žilinský Vrch

Přátelé, kamarádi, tak jsme zase zpět v ČR a s chutí vyrážíme na výlety zasněženou krajinou. Mrazivé počasí, sníh a procházky - to je přesně to, co máme rády. Výlet okolím Žilinského vrchu byl tedy ideální program na sobotní dopoledne. Vše organizovala Ciri, které patří dík za výběr a bezchybnou navigaci trasou. Po šťastném setkání a mírném čekání vyrazila celá smečka pokořit Žilinský vrch. A jak nám tak cesta pěkně ubíhala, postaral se Kerby o mírné zpestření – objevil na okraji pole opravdu velkou hromadu „koňských koblížků“. No a jako správný frajer hned zamířil k lákavému kopečku se záměrem pěkně se navonět. Vzhledem k tomu, že opravdu mrzlo, až praštělo, zůstalo pouze u záměru (libou vůni na sebe nedostal, a tak se alespoň pěkně poválel na zádech na zmrzlé haldě). Největší radost z mrazivého počasí tak určitě měla Kerbyho panička. Voňavá halda zaujala i Cirdu, která se jako správná bíglice pokoušela alespoň kousek z té krásné haldy uloupnout a odnést. Silný hlas jejího páníčka ovšem zavelel k ústupu a Cirda se tak sice s nechutí, ale vzdálila od „báječné“ haldy. A šlo se dál. Čmuchání, klouzání, tlachání, fotografování a najednou stojíme na vrcholu Žilinského vrchu. Paráda. Pak už následoval sestup do základního tábora a odjezd zpět domů. Děkujeme všem za vydařenou zimní procházku a těšíme se na další výlety! Bella & Honey

Textík:Bella a Honey
Foto: Martin  
14.1.2017 Tříkrálové Bloumání

Tak jsme se opět po novém roce sešli na Vyšehradě, abychom zahájili další výletnickou sezónu. Sešli jsme se v celkem hojném počtu, lampionky svítili, palce nám mrzli, skrátka tak, ajk to má být. Na závěr byl vyhlášen nej výletník roku, kterým byla parta Grétka, Oli, Ninka a Andrej. Těšíme se na další výlety a víkendovky.

Textík:Já
Foto: Zase Já  
Články roku 2016
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007