Beagle magazin
Vyčmuchané články
18.12.2016 Hvězda

Rok 2016 jsme uzavřeli tradiční, již dvanáctou procházkou ve Hvězdě. Nechyběl snad nikdo ze staré party a nálada byla skvělá. Děkujeme všem za účast při výletech za celý rok a těšíme se na další výletnický rok, který začíná tradičně lampionovým průvedem na Vyšehradě.

Textík: Radek
Foto: Radek  
3.12.2016 Mikulášská

Tentolrát jsme se sešli na radlíku u nás doma. Dorazila jen Šárka s Lýsou a Enzem. Tak jsme vyrazili tři lidi a čtyři psi. Šli jsme lesem, pak jsme čekali v lese (viď Lysiene?) a pak po louce. Nakonec jsme zapluli do hospůdky, kde jsme si dali dobrý obídek a pomalu se vrátili domů.

Textík: Miky
Foto: Radek  
5.11.2016 Tetín

Ahoj kamarádi. Panička slíbila, že napíšeme článek tak tedy píšu :-D Do Tetína jsem se moc těšil, vzali jsme kamarádku Žofku s její paničkou a vyrazili. Cesta proběhla více-méně v pořádku. Po dojezdu na místo jsme viděli všechna aute, ale nikde nikdo nebyl.....a tu najednou, kde se vzal tu se vzal Flopík se Šárkou...prý tu dlouho čekají....zvláštní...a pak najednou hop a je tu....Radka :-) No jo vlastně vždyť oni tu bydlí....no nevyrazili jsme rovnou na výlet....Radka nás pozvala dál.... A tu jsme uviděli, že zahrada domečku je plná beaglů...tak jsme se s Flopem k nim přidali....ale museli jsme slíbit, že udržíme příměří :-) Paničky šly do domu, kde byl bohatý catering...chlebíčky, buchty, kafíčko,.....no podařilo se mi tam vtrhnout tak jsem to viděl na vlastní oči a napráskám je...a tam byli i ostatní dvounožci. Když jsme, konečně, vyrazili šlapali jsme do dlouhého kopce....no ani jsem si nevšiml....ale panička dost funěla, tak asi byl. Krajina v okolí Tetína je krásná, hluboké lesy se spoustou listí v kterém jsme se mohli prohánět. Během naší procházky se vyčistila obloha. Sluníčko začalo svítit. Výlet jsem si opravdu užil, několikrát jsem dostal i na zadek, ale za pusu Oli to stálo :-) Ještě poznamenám, že pokud příště v hospodě nic nedostanu...zatímco vy všichni se cpete...budu ZLOBIT!!!! Pac a pusu Kerberos

Textík: Miky
Foto: Radek  
22.10.2016 Kocába

Výlet začal už vlastně den předem. Na páteční večer jsme přijali pozvání Olči na oslavu narozenin a tam spunktovali Endyho a Kettynku. V Sobotu v deset jsme se sešli u Kocáby. Někteří evidentně přijeli rovnou s oslav, protože si nesundali ani čepičky. Šlo se parádně lesem po pěkné cestičce, a ani nebyklo znát, že jdeme do kopečka. Endy si pak skočil do lesa, pro co zase neměli moc pochopení Pepa a Hanka. Nu což, stejně vyhrál Endy. Pak se šlo po rovince, malinko jsme si to skrátili přez les a to ou Olča nevydržela a musela si sednout. Po chvíli jsme si sedlu na složené dřevo v lese u cesty a začli obědové přípravy. Rozdělat oheň, udělat opékací klacíky, nazbírat dřevo. Pak u jsme jen mlsně strkali protejny nad oheň, aby měli ten správný odlesk ve sluníčku, které na nás tu a tam vykukovalo. No prostě parádní obídek s parádní partou. No a šlo se. V pátek mě celý večer Olča upozorňovala, že na výlet půjde jen tehdy, bude li to pořádnej zážitek. Znáte mě, prostě jsem ji vyhověl tím, že jsme nešli po cestě, ale rovně. Opravdu to bylo kratší, a při trochu fantazie by se i ta cesta dala najít. Ale výhled na krajinu byl jedinečný. Pak jsme šli už klasickou cetou podél Kocáby s třešničkou na koci výletu, která měla podobu pěšinky ve skále s řetízkem na držení. Výletům ZDAR a přítě NO NAZDAR!!!

Textík: Miky
Foto: Radek  
8.10.2016 Talmberk

Ahoj výletníci, Nedávno mě Kira pověřila, že když teď nemůže po operaci tlapky jezdit na výlety, abych jela zkontrolovat situaci na frontě a podala jí hlášení. Tak jsem nabrala Olču s Kettynkou a jely jsme směr Sázava přes náš „oblíbený“ Český Štemberk, kde už jsme jednou bloudily. Tentokrát nás navigace a poznámky z mapy nezklamaly a na sraz jsme dojely jako první. Jakmile jsme se všichni sešli, nasedli jsme do motoráčku a jeli 2 stanice do Ledečka. Odtud jsme vyrazili zpět do Ratají nad Sázavou po velmi členité cestě, která rozhodně nevedla jen po rovině. :-) Všichni jsme to ale zvládli a mezi nejstatečnější výletníky patřila Hanička, která ušla skoro celou trasu po svých tlapkách. Počasí nám přálo celý výlet a pršet začalo až cestou domů. Detailní hlášení bylo Kiře podáno a všechny vás moc zdraví a těší se, až vás všechny zase uvidí. Díky moc za hezký výlet a budu se těšit zase brzy naviděnou. Ivana

Textík: Kira
Foto: Radek  
24.9.2016 Maminka

Ninka s Oli něco písnou

Textík: Grétka a Oli
Foto: Radek  
30.7.2016 Lánské kolečko

Cirda vám něco naškrábe

Textík: Terrinka
Foto: Radek  
25.6.2016 Pivovarská hora

Hurááá, jedu taky!! Řekla si Terrinka a hup do auta. Když jsme doraizili na sraz, už byl 28°C. Ještě, že byl pár metrů rybník, kam jsem s Mikýskem hupsla. Za schvilku přijeli dvě nenažraný bestie Grétka a Oli. Jako doprovod měi Ninku a Andreje. Se mnou jel samozřejmě páník , a ani Haničku jsme nemohli nechat doma. Vyšli jsme do lesa, říkali jsme si konečně ve stínu. Pak to přišlo. Do kopce a na louce. No co vám budu povídat, nic moc. Ale ten výhled stál samozřejmě za to. Pak jsme šupajdili lesem, cvhilku po louce, po silnici...no na to vedro to šlo. Procházka trvala dvě hodinky, což nám v tom vedru stačilo. Pak jsme zapluli do hospůdky pod slunečník, kde se někteří nacpali kařatama, zmrzlinou a kdo ví, čím vším (já měla vodu). Všechno jsem ušla, doma vyspala a vypadá to, že zase budu jezdit na kratší výlety. Vaše Terrinka

Textík: Terrinka
Foto: Radek  
11.6.2016 Černínovsko

Článek zatím není

Textík: xxx
Foto: Šárka  
28.5.2016 Krhanické Bučení

Ahoj Kamarádi, dnes jsem byl na výlet tak nedočkavý, že jsem dorazil o hodinu dřív. Nebyl jsem ale jediný. Kerby a Grétka s Oli také dorazili před desátou, a to nám jel vlak až skoro v jedenáct. Je pravda, že měl malé spoždění. Nicméně přijel, ale vůbec vám neastavil. Štěkali jsme na něj, on na nás pískal...a ten smrad za ním... Za chvilku už přijel jiný a my do něj hupsli. Jeli jsme, a jeli, až jsme dojeli. Samozřejmě do Týnce nad Sázavou, kde jsem byl překvapen novým zrekonstruovaným nádražím. Neseděl jsem sice u páníka, ale jasně jsem slyšel, že mě chtěl asi třikrát prodat. Ale to víte, kdo by na to měl? Nicméně jsem nakonec vyrazil se svojí smečkou směr les. Pak byl zase les, pak les, les, les, jo chvilku jsem zahlídl louku, ale to jmse šli stejně lesem. Konečně jsme dorazili k rybníku. Chtěl jsem se vykoupat, bylo fakt vedro, ale kapra s takovýma zubama jste ještě neviděli. Né, že bych se bál, ale přeci jen rybník byl jeho, tak jsem vycouval. Pak Bára udělal něco hroznýho. Pustila koně. Ten na mě třikrát, málem dvacetkrát šlápnul. Naštěstí to netrvalo dlouho a byl zase na vodítku. Pak už byla pohoda. Společné foto (na tom mě neuvidíte, protože jsem organizoval kdo kde bude), cestička do kopce, prostě parádička. Všichni jsme se bez úhonu vrátili k autům, kde už byl otevřen stánek s vanilkovou a opravd lahodnou pomerančovou zmrzlinou. Kerbymu jsme zamávali a jeli jsme se ještě podívat do kravína, kolik mají telátek, jaký mají sýr a tak. Grétka s Oli tam prý byli také, ale já jsem z auta už ani nevylezl. Parádní počasíčko, parádní parta a domů si mě zase vzali. Takže úspěch, jak má být

Textík: Mikýsek
Foto: Radek  
14.5.2016 Kunratice

V sobotu ráno to u nás doma vôbec nevyzeralo, že vyrazíme na výlet, aj keď o tom pánici už od piatku rozprávali. Žiadne balenie, žiaden zhon, všetko v kľude. Tak sme si mysleli, že sa ideme venčiť, ale vyrazili sme komplet, Ninka dokonca aj s bicyklom. A keď sme nabrali opačný smer ako pri rannom venčení, tak sme pochopili, že výlet bude „za rohom“ v Kunratickom lese. Na určenom mieste na nás už čakali Ketty, Ella aj Meggi a po chvíli dorazil ešte Endy a mohli sme vyraziť. Počasie napriek predpovediam bolo priam ideálne, zo začiatku sme takmer stále išli po rovine alebo mierne z kopca (vybrali sme sa smerom k Chodovu a potom smer Kunratice), čo si všetci pochvaľovali. Dorazili sme až k reštaurácii Na tý louce zelený, kde sme si dali prestávku, občerstvili sme sa a okolo Thomayerovej nemocnice sme sa vybrali na ďalšiu cestu. Tá už bola aj trochu do kopca, ale to nikoho nezaskočilo a bez problémov sme dorazili až na Roztyly. Tam sa odpojila Ella, ktorá išla domov metrom a ostatní ešte museli zvládnuť záverečný „výstup“ k hotelu Globus, kde mali zaparkované autá. So všetkými sme sa rozlúčili a aj my sme sa pobrali domov, kde sme dostali žuvacie kostičky. S tými sme prekvapivo „bojovali“ až do večera, takže potom sme boli také unavené, že sme ľahli do pelíšku a spokojne zaspali. Grétka a Oli

Textík:Grétka a Oli
Foto:Andrej a Pepa  
30.4.2016 Doubravčice

Ahoj psí kamarádi, tak jsme to se ségrou zase riskli. Nechali jsem paničku naplánovat výlet "jenom prstem po mapě ". No nějakou trasu vymyslela, ale co nás čeká jsme netušili nikdo. Ještě, že se k nám přidal i strejda Endík, Andrej s Ninou, Gretkou a Oli, a ještě Meggie se smečkou.....no jasně páník tentokrát taky šel. Dali jsme si sraz v malé vesničce za Prahou a vyrazili směr dobrodružství. Cestou necestou, nahoru dolů. Kytičky krásně kvetly, ptáci zpívali a v lese to vonělo. Potkali jsme i pár potůčků takže jsme se mohli osvěžit. Nakonec se nám to vyplatilo. Hezky jsem se prošli, počasí nám přálo a tak to byl prima výlet. Už se těším na další dobrodružství. Pac a čau Kerberos

Textík:Kerby
Foto: Bára  
16.4.2016 Průhonický park

Ahoj Kamarádi, Dostala jsem pozvání od Kettky na procházku do Průhonického parku. Protože však ráno pršelo, už jsem nedoufala, že se někam půjde. Iva však zavelela „Jede se!“. Tak jsme cestou naložily Kettku a za chvíli jsme již byly v Průhonicích. Přestalo pršet a už tu byl Flopík s páníky. Hned za vstupem do areálu kvetly obrovské Magnolie a další stromy a keře, které neznám. Zato páníci z toho všeho byli nadšeni a celou cestu obdivovali tu krásu. Prošli jsme kolem velké skalky, jezírek a rybníčků, rozhledny a fotili jsme se u chaloupky. Dokonce tam někteří lidé běželi nějaký závod, no to bych tedy nezvládla! Nakonec jsme padli pod rozkvetlé Magnolie, kde jsme si udělali poslední foto a jelo se domů. Děkujeme Kettce za krásný květinový výlet! Kira

Textík:Kira
Foto: Šárka  
2.4.2016 Křeček a Žiletka

Krásné ráno strakatí a nestrakatí kamarádi, Byl jsem požádán abych napsal zprávu z výletu :-) Takže, předem bych rád řekl, že předseda nezklamal - objednané počasí dorazilo v čas a tak jak mělo. Krásné svítilo sluníčko a bylo teplíčko. Sešli jsme se v hojném počtu a dokonce s dvěma členkami další generace. Cesta vedla mezi skalami, krásným lesem - houby ještě nejsou, no nebo jsem žádné neviděl. Ale co jsem viděl byli Grétka a Oli......ach jo....já mám pro ně prostě slabost.....ony jsou tak krásně flekaté. Co vám budu povídat, zase jsem dostal na zadek......ale to nevadí, pro lásku to vydržím :-) Na konci cesty, se naši páníci, jako obvykle, občerstvili a nam nic nedali! Nevadí - snad přístě :-) Haf a pac Kerby

Textík:Kerby a Gypsy
Foto: Radek   
19.3.2016 Jílovský jarmark

Textík:Grétka a Oli
Foto: Radek   
5.3.2016 Pravda po dvestě padesáté deváté

Dnes ráno mě panička vytáhla z pelíšku nějak brzy, ale to mi neva. Horší bylo, že mě venku vůbec nenechala věnovat se mé oblíbené činnosti – očichávání a zanechávání pachových stop. Nevím, proč to dělala, když jsme zanedlouho stejně museli čekat na závodském nádraží. Pravá hrůza však teprve přišla, přiřítila se taková velká žlutá příšera, do které jsme nastoupili, a ona nás spolkla. Musel jsem jen sedět nebo ležet a vůbec jsem neviděl ven. Asi za hoďku jsme byli v Rakovníku. Už jsem se těšil, že to mám za sebou, ale zase jsme vlezli do jiné žluté příšery. Ještě, že během půlhodinky spolkla příšera i moje kamarády z výletnického klubu. Radka s malou Haničkou a Mikýskem, Martina s menší Maruškou i Cirdou, no a Meggynku s jejími páníčky. Pak už jsme jeli jen chvilku, s kamarády se to dalo zvládnout. Konečně jsme vystoupili v Konětopech a já hned chytil stopu, srnky, divoká prasata, měl jsem jich plný čumák. Nekoukal jsem napravo ani nalevo. Cesta vedla lesem i kolem potůčku, do kopce i z kopce. Místy byla pěkně blátivá (bláto jsme měli všude, někteří i v nose či na čepičce), místy ještě trochu zasněžená. Konečně jsme dorazili ke zřícenině hradu Pravda, bíglí výletníci tu už kdysi byli, ale to já byl ještě na houbách. Naši páníčci byli trochu mrzutí, protože jim místo na pečení buřtíků vyfoukli jiní výletníci. Takže jsme se vyfotili a pelášili dál. Čekal nás jeden „skorohorský“ výstup, statečně jsem svoji paničku táhl. Hanička nesoucí se v krosničce doprovodila výstup zpěvem. Konečně se před námi objevila kaple sv. Vojtěcha, kde páníci rozdělali oheň a opekli si ty svoje slavné buřty. Byl jsem uvázaný vedle Meggy a společně nám kapaly sliny. Naši páníci nás ale mají rádi a každý měl v batohu kousek buřta i pro nás. Pak už to bylo k autům jen kousek. Nás svezla domů Cirinka, tedy vlastně Martin. Cestu jsem využil k tomu, že jsem se důkladně otřel o paničku, takže já byl při výstupu v Rakovníku skoro čistý a panička vypadala jako bezdomovec. Doma jsme společně padli na náš milovaný gaučík a až do večera se váleli. Kamarádi, těším se zase brzy na viděnou… Flop

Textík:Flop
Foto: Radek a Šárka  
20.2.2016 Stará Dubá buřtíková

Tak jsme se sešli v počtu tři lidi a tři psi u zastávky Zlenice. Počkali jsme na vláček, který nás popovezl podél sázavy. Haničce se vůbec nechtělo ven, ale nakonec musela. Pak jsme šli kousek rovně, pak do malého kopečka, kde se Grétka s Oli proběhli kouknout na nedalekou zříceninu, která nebyla zrovna na cestě. Bylo krásně, tak jsme si trasu protáhli až na Dubsko. Pak jsme sešli cestou lesní do Zlenic. Buřtíky byli dobré, jen chleba trošku připálený, ale to se časem zlepší:) Těšíme se na vás příště na procházce lesem a polem.

Textík:Mikýsek
Foto: Radek  
23.1.2016 Hradiště

Sešli jsme se za sněhové vánice při teplotě -8°C. Nic nám však nebránilo vydat se do kopečka zavátým lesem, prohnat pár srnek, sklouznout se po zadku a prohnat pár běžců. Prostě prochajda, jak má být. Těšíme se příště

Textík:Mikýsek
Foto: Radek  
9.1.2016 Tříkrálové Bloumání
Tříkrálové plkání
Moji milí,

nemohl jsem dost dobře napsat svoji tříkrálovou úvahu dřív, protože jsem se třásl. I když jsem se sebevíc snažil, nedokázal jsem na klávesnici trefovat správná písmenka. Koncem loňského roku mě odvlekli na veterinu, samozřejmě proti mé vůli. Musel jsem si potupně lehnout na záda a pan doktor mi šmejdil po břiše zařízením, které se trochu podobalo počítačové myši. Spolu s paničkou při tom zírali na televizi. Netuším proč, páč se jim ukazovaly jen samé bílé šmouhy. Zkušený felčar se podrbal na bradě a prohlásil, že vidí tuk a zase jen tuk. Samozřejmě jsem se neskutečně urazil. Mám za sebou dlouhou turistickou kariéru, ty bílý floutku, bručel jsem. Moje tělo je samá šlaška a sval. Ale nikdo si toho nevšímal. Protože mi mezi svátky na bříšku narostlo, dámy prominou, už skoro malé vemínko, a nevypadalo to vůbec sexy, mazali jsme v lednu do Vetcentra znovu. Tentokrát jsem sebou fláknul na lehátko ochotněji. Vyšetření se ujala hezká a milá paní doktorka Veronika. Panička se při jejích slovech mračila čím dál víc a i když se snažila, abych nic nezpozoroval, trochu se rozklepala. Veronika v jediném špíčku na mém břiše objevila tekutinu. No bodejť, vždyť jsem ráno při sprchování nohou ve vaně lemtal jak divej, jak mám ve zvyku. Zaslechl jsem cizí slova, která nezná ani Enzo. Takže žádná španělština. Jeden výraz byl asi mimořádně sprostý. Panička zesinala rozčilením. Pohleděla na paní doktorku stejně přísně jako na Šárku, když plácne něco nevhodného. Prohlásila, že nic takového TO rozhodně nebude. Moc moudrý jsem z jejich řečí nebyl. Nakonec se usnesli, že mě nakuchnou jak vlka z pohádky o Karkulce. Vyndají mi z kožichu všechny bouličky a vypucujou zuby. No aspoň něco užitečného. Tak se stalo, že jsem rozmnožil řady kolegů našeho spolku, kteří si šlehli narkózu, a kromě zkušeností je zdobí drsné jizvy. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že klub se pomalu v poslední době mění v partu sešívaných a šroubovaných. Že Enzoušku? O to víc je skvělé, že se každých čtrnáct dní neohroženě vydáváme po stopách zvěře naší krásné domoviny. Někteří dokonce pravidelně. V rámci spravedlnosti je dobré říct, že ti mladší z nás. Klubový život mění i mláďata, jež nám pravidelně přibývají. Kupodivu to nejsou prťata psí. Kdyby to bylo na nás hafanech, výletnických vrhů by se za ta léta už vyklubala spousta. Holky mají při hárání ale většinou zaracha. A tak se na výletech a společných akcích kolem nás batolí převážně děti našich dvounožců. S těmi většími je docela legrace. Nejmenší s námi jezdí ve směšných boudičkách na kolečkách. Stejně jako štěňata se neustále dožadují jídla. My s Lýsou už jsme docela zmákli, co všechno musíme před vycházkou nacpat našemu mimi Aničce do kočárku. Maminka Lenka se někdy nestačí divit, kolik sušeného masa, piškotů, míčků a nerezového nádobí se dá uvézt. Tříkrálová procházka na Vyšehradě, která každý rok zahajuje naše bíglounské turistické řádění, byla posledním, na co jsem myslel, když mi na sále píchli do tlapky tu zatracenu kanylu. Já chcíí na procházkůůů, blesklo mi hlavou, než jsem se v mrákotách svezl na operační stůl. Čekej, já přijdu, stačila mi ještě špitnout panička. Nebo to už se mi zdálo? Když jsem se probral, měl jsem ji jak z praku. Snažil jsem se zaostřit do pravého třísla. Moc to nešlo. Opět jsem usnul. Zdálo se mi o vlkovi s velkou tlamou, o Terrince, jak peče psí sušenky a o Endym, jak vojíždí Cirdu. V tom se mnou zatřásla malá, ale rozhodná paže sestřičky z Jipky. Vstávej, Lysienku, máš tady paničku. No dobře, dobře, ale co moje boule, staral jsem se. Všechny boule jsou pryč, kýla zalátaná, zuby jako nové. Jseš mladík, Lysiene. A pašák, dodala ta dobrá duše povzbudivě. Vyskočil jsem a zapotácel se. Neohroženě jsem vykročil vstříc novému roku. Dalšímu krásnému roku v mém životě.

Textík: Lysien a Enzo
Foto: Radek  
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007