Beagle magazin
Vyčmuchané články
20.12.2015 Hvězda

Milí výletníci. Bylo mi přiděleno napsat článek z Hvězdy. Asi abych potrénovala svůj plínami a mlékem vymytý mozek. Co k tomuto výletu říci? Šešli jsme se, pokecali, pojedli, prošli, někteří prospali, vyfotili a před rozloučením si krásné Vánoce popřáli. Chtěla bych pochválit vaše cukrářské skvosty, hlavně Báry, na ty Tvé sněhuláčky a pudinkové se budu zase tajně těšit celý rok. Dále Jirkovi, Ivě se Zuzkou, Olče děkujeme za dárečky, Flopíkovi za Pé eFko. A všem za milou společnost. Do nového roku přeji vám, dvounohým i čtyřnohým přátelům za celou naší rodinku, ať máte stále teplo v pelíšku, v mističce na vás čeká dobrůtka, máte se ke komu přitulit, na výletě se vám ťape lehkým krokem a máte vždy s kým poštěkat o radostech a starostech nejen všedního dne. Předsedovic Pája

Textík:Kerby
Foto: Radek
6.12.2015 Mikuláš

Na textík se můžete těšit od Kerbyho a Gypsy.

Textík:Kerby
Foto: Radek
24.10.2015 Deset let po té

Kamarádi, přátelé,jsme nejednu parádní víkendovku.

Když mne před deseti lety pozval na procházku Amígo, ani jsem netušla, co to pro mne bude znamenat. Téměř celý svůj život poznávám kamarády, kteří se mnou prochodili už kus světa a zažili. Ať už to byli první výlety s Amígem, Lysienem, Archim, Bárou a Elsou, nebo dlouhé pochody s Delphi a Dixi, Grétkou a Oli, Denym, Montym, Majkým, Spikem, Evrou, Endym, Lady, Ronym, Barčou a Korálkou, Cirdou, Árnym, Engem. Vilíkem, Fidem, Ellou, Cindi a Annie, Kettrynkou, Rendy, Denisem, Kulichem, Ozzym, Tergym, Rastym s Besinkou, Toyenkou, Offi a Oxxy, Ajkou, Meggie, Badem, Kačenkou, Bellou, Avinkou, Kirou, Amálkou, a dalšími, bylo to vždy príma a s pohodou. Deset let se výletnici střídají, ale jen ty nejotrlejší zůstávají. Těm patří dík především, že se jako velká rodina stále scházíme a smějeme společným zážitkům. Chodili jsme ve sněhu za ledového počasí, za sychrava v blátě, potokem ve vedrech a vždy s úsměvem na rtech. Každý kilometr v nás probudil kus dobré nálady, překonali jsme nejeden kopec a skálu a vždy se domů vrátili šťastni z plně prožitého dne. Dnes jsme se sešli, abychom oslavili milník 10let. Není to však žádný náž cíl. Chceme prožít další a další dny s vámi, našimi kamarády, kteří patří do naší velké bíglí rodiny. Již teď se těším na další zážitky s vámi.
Terrinka a její smečka
Textík:Terrinka
Foto: Radek
18.10.2015 Belšanka

Moji milí kamarádi, je neděle ráno a u nás začal cestovní zmatek. Zabalit mou boudu (přepravní krabice) baťoh, vodítko a pláštěnky. Chápu to snad tak, že bych se po delší době zúčastnil výletu? Vyrážíme, v Praze svítí sluníčko, tak v autě vládne dobrá nálada. Ovšem kolem Nového Strašecí se začíná počasí kazit a trošku mrholí. Ovšem my máme ty naše kouzelné pláštěnky , které zahání déšť. Na místě srazu jsme první, za chvíli přijíždí Cirda s Martinem a Maruškou, další je Grétka a Oli se Zuzkou, Andrejem a Ninou. Bohužel nás víc není. Nevadí , i tak si to pěkně prošlapeme. Cesta je příjemná . Ale pořád nám mrholí. Dovídáme se, že bude na závěr i občerstvení. Už se těším , já se velice rád občerstvuji. Po procházce se vracíme k autům a odjíždíme k Martinovi na chatu, kde nám tam opekli buřtíky. Bylo to velice příjemné. Děkujeme majitelům chaty (rodičům Martina) za poskytnutí přístřeší. Endy

Textík:
Foto:Martin
3.10.2015 Čertova Skála

Je sobotní ráno, panička vyndává ze skříně batoh, to může znamenat jediné, jedeme na výlet, hurá! Všude se pletu, pošťuchuju paničku, aby tu přípravu zrychlila. Konečně nasedáme do auta a vyrážíme směr Nezabudice. Cesta plyne celkem dobře, i čas máme dobrý, jen kdyby nás v Roztokách nezastavili ti pánové, co mají na autě napsáno: „Pomáhat a chránit.“ Páník se s nimi vybavuje, dýchá do nějaké trubičky, to mě tedy nebaví, vyskakuju z auta a očuchávám jim kola. Vše je v pořádku a my se znovu vydáváme na cestu. Konečně jsme na místě, už vidím Ciri s Martinem a malou Maruškou, sbírají do tašky kaštany. Jeden ochutnám, no nic moc. Během chvilky přijedou holky Kettynka s Olčou a Ivou, pak Radek s Mikýskem a malou Haničkou, no a nakonec i Ella s Evou a Luckou. Vyrážíme, dnes to prý bude celkem daleko, to ale pro mě nic není. Kousek za vesnicí chytím stopu a jedu… Hanička s Maruškou statečně šlapou a už přicházíme k Čertově skále, páníci a paničky fotí jako vzteklí. Říkají, že už se těší na buřtíky, no to my bíglíci taky. Procházíme vesnicí Hracholusky, mineme památný jasan a míříme ke Gypsárně. Buřty, je váš čas! Ale co to? U ohniště se usadili jiní dvojnožci i jejich pejsci, takže máme smůlu. Naši páníčci vytahují studené buřty a pořádají je za pochodu. Taky jsem kousek dostal, ale studený moc dobrý není. Vidím ale, že Haničce chutná. Na závěr cesty jsme ještě museli několikrát překročit potok. Předseda Radek nám ukázal, jak na to, přešel potok přímo a rázně. To naše paničky hledaly různé kamínky a dřívka, aby se jim ani trochu nenamočily tlapky. Nakonec šťastně dorazíme zpět k autům, opět se sbírají kaštany a všichni se loučíme. Tak zase příště, už se těším.

Textík:Flop
Foto: Radek a Martin
19.9.2015 Pes v Nouzi

Dnes byl velký den, byli jsme důležití, vzali jsme totiž naší malou Aničku, která už není tak docela malá, konečně na bíglí výlet. Sraz byl ve Ctěnicích u zámku. Kdo nás zná, ví, že náš příjezd je obvykle trochu opožděný, ale dnes jsme vytvořili rekord. Třičtvrtě hodiny. A to jsem Lence říkal, ať na to dupne..bohužel, zúžení nás zbrzdilo. Asi se všichni těšili na Aničku, protože byli tak hodní a počkali na nás. Vydali jsme se mírným tempem směr Vinoř na sraz Psa v nouzi. cestou se Terrinka i přes oslabení nezapomněla vykoupat a Endýska pozlobilo střílení. Naše opoždění bohužel znamenalo, že jsme propásli program...no co, alespoň jsme podpořili dobrou věc a nakoupili dobrůtky. To Enzo ocenil;-) pak se naše parta rozdělila. Těhotné, pajdající a pracující měli dovoleno si trasu pokrátit. Bohužel měli ve vinárně U Páji zavřeno a tak jsme se vraceli lesem mírným tempem zpět. U zámku jsme se rozloučili. My s Lenkou, Ivanou a Aničkou jsme se šli ještě podívat do areálu zámku, kde měli sraz dráteníci a vyráběli se tam sekyrky starou ruční metodou. A to je z dnešního výletu vše, přátelé. Anička už se těší, až pozná další výletníky:-) pa Váš Lysien

Textík: Enzo a Lysien
Foto: Radek
5.9.2015 Kost

Tak a je po prázdninách. Páničkovia neodišli na žiadnu dovolenku a tak sme konečne mohli zasa vyraziť na výlet. Ninka dokonca pozvala spolužiačku Terezku s malou sestrou Verunkou a hlavne s našim kamarátom Scotom. Cesta bola trochu dlhšia, dorazili sme až na parkovisko pod hradom Kost. Tam už čakalo veľa kamarátov – Endy, Ella, Ketty, Meggi a Kerby s Gypsy. Po chvíli dorazil aj Scot a tak sme vyrazili. Tempo bolo aj vďaka deťom voľnejšie a hneď po 10 minútach sme mali prvú prestávku – čakali sme Flopa, ktorý dorazil neskoro na parkovisko a ešte cestou aj trochu zablúdil ?. Ale potom sme už pokračovali cestičkou pekne po rovinke, vľavo výhľad na hrad Trosky a zrazu to prišlo – skratka. Hlavne náš pániček bol „nadšený“ – ako jediný nemal na čerstvo poorané pole vhodnú obuv. Ešteže nebolo po daždi, pretože to by asi neboli nadšení viacerí pánici a nielen ten náš. Nasledovala krátka prestávka na občerstvenie a nabranie síl v obci Vesec u Sobotky, kde majú kopec krásnych drevených chalúpiek a kde sa natáčalo dosť filmov, z tých známejších Jak dostattatínka do polepšovny, JáraCimrmanležícíspící a S čertynejsoužerty. Odtiaľ sme pokračovali údolím Veseckého potoka, kde sme obdivovali rôzne skaly a poniektorí sa osviežili v potôčiku, prípadne si aj zaplávali v rybníku Obora. Tam sme stretli aj párik Hastrmanov a pani Hastrmanová sa k nám aj napriek strachu zo psov pridala na spoločné fotenie. Potom sme ešte narazili na studničku, vodu vyvierajúcu priamo zo zeme a už sme boli späť pri hrade Kost. Výlet to bol veľmi príjemný, taký akurát, žiadne zbytočné kopce, všetci sme si to užili a už sa tešíme na ďalší výlet.

Textík: Grétka a Oli
Foto: Pepa a Šárka
22.8.2015 Vlčí Rokle

Na tenhle výlet jsme se moc těšili. Jednak jsme dlouho na výletě nebyli a hlavně Olča mi slibovala krásnou jízdu Posázavským pacifikem. A měla pravdu. Z okna jsme pozorovali krásnou krajinu, v Bráníku jsme viděli nádhernou historickou mašinku, milí spolucestující, které jsem řádně při nastoupení do vláčku přivítala, jen ti moji flekatí kamarádi nenastupovali. Konečně, první přiběhl Mikýsek a za ním se ve dveřích objevil předseda s Haničkou. A pak už nikdo a tak jsme z Týnce vyrazili trošku smutní, ale s předsevzetím, že si uděláme krásný den. A opravdu se tak stalo. Předseda v čele, za ním ruku v ruce nejstarší a nejmladší výletnice a já s Mikýskem. Užívala jsem si důvěru, kterou jsem dostala, prohledávala okolí naší krásné cesty, občas něco voňavého snědla, nebo se tím ovoněla, no prostě paráda. V poledne jsme se posilnili na farmě, načepovali si z mlékomatu tu bílou tekutinu co já tak ráda a pokračovali dál. Hanička statečně šlapala a při tom se posilňovala dobrůtkami, a to byl konec mojí volnosti. V nestřeženém okamžiku jsem jí snědla housku se šunkou, ani jsem si jí nestačila vychutnat, dostala jsem řádně vyhubováno a vodítko. Až poslední kousek cesty jsem ještě dostala důvěru, musela jsem totiž Olče předvádět, jak se přeskakují překážky a seběhne rychle kopec, nesjíždí se po zadní části. Ještě musím vyseknout poklonu Haničce, statečně šlapala celou cestu, jen ten poslední úsek ji předseda musel nést, i když nechtěla, přeci jenom ty překážky pro ni byly velké. Pájo, promiň, navštívíme tě určitě jindy, ale museli jsme si ještě jednou užít cestu vláčkem, i když já jsem ji celou prospala a rušila svým chrápáním. Kamarádi, k narozkám dostanu výlet na Kost, doufám, že bude patřičně obalená masíčkem a sejdeme se u ní všichni. Těší se Kettka

Textík: Ketty
Foto: Radek
8.8.2015 Plešivec

Je sobota ráno, vedro jak v peci a to mi nedělá moc dobře. Ještě musím nasednout do auta a někam jet. Nálada se mi zlepšuje, když vystoupíme ve Lhotce a vítá nás Cirinka se svými páníčky. Chvilku prozkoumávám okolí a už je tu další auto, v něm přijíždí Kerby, Gypsy a jejich dvounožci. Po vzájemném přivítání vyrážíme směr Plešivec. Horko je stále větší, ale naštěstí vede cesta lesem. Přicházíme ke Smaragdovému jezírku, všem se tam moc líbí a páníčci vymýšlí, že tady asi zůstaneme a vrchol Plešivce zdoláme jindy. Nakonec ale vyrážíme dál do kopce. Bára říká, že tu mají být nějaké studánky, ale většinou je v nich jen bláto. Přicházíme k Viklanu, všude je spousta podivných stavbiček z kamenů. Naši páníci svačí, a taky se pokouší něco postavit. My pejsci jsme ale netrpěliví, tak pár těch kamenných podivností zbouráme. No, a když už jsme tak vysoko, tak prý se na ten vrchol vydrápeme. Podařilo se! Vaření jako raci stojíme na Čertově kazatelně, je tu krásný výhled, ale my hledáme každý kousek stínu. Všichni se těšíme, až půjdeme zpět k jezírku. Tam nás čeká překvapení, klimatizovaná pláž. Škvírami ze zasypaných štol fouká studený vzduch a my odpočíváme. Tedy většina. Pavel se rozhodl vyzkoušet Smaragdové jezírko, to si nenechal ujít ani milovník koupelí Kerby a brzy se k nim přidal i můj páník. Zbytek výpravy je nevěřícně pozoroval. A pak se to stalo. Nejdřív musela jít do vody Gypsinka, pak chytil páník mě, prý potřebuju zchladit. Plaval jsem jako o život, brr…to mě tedy naštval, kožich mi bude schnout několik hodin. Naštvanost mi vydržela až do večera. Na protest jsem nesnědl svůj příděl granulí, ale byl jsem moc rád, že jsem zase viděl kamarády výletníky. Pac a pusu Flopík

Textík: Flop
Foto: Každý něco
25.7.2015 Od Kozla ke Kozlu
Dneska byl krásný den. Sešli jsme se s Grétkou a Oli ve Velkých popovicích a vyrazili na výlet. Nejprve jsme šli parkem, kde na nás občas vykukovali dřevěné obludky, ale jelikož mám jednu černou doma, tak mě to nemohlo vykolejit. Pak jsme šli přez brtnici do lesíka. Vedla tam moc pěkná cestička a vonělo vše po dešti. V lese jsme narazili na list, který se volně kolébal ve vzduchu. Pak jsme došli k rybníku, kde bylo parádní pokoupáníčko. O kousek dál zašli páníci do místního pivovárku a koupili si něco na zub. Cesta pokračovala kolem dalšího rybníčka do lesíka, kde se mimo turistické cesty nacházejí Ringhofferovi studny a studánky. Pak už jen kousek na louku, kde se nám otevřela vyhlídka na posázaví. A to ani nebylo do kopce. Do Popovic to bylo už jen kousek. Parádní počasí, spousta vodičky, dva pivovary...co víc si v sobotu přát?

Textík: Terrinka
Foto: Radek
11.7.2015 Pistak
Ahoj kamarádi, už se blížila sobota a mi se moc těšili na výlet. Jak se sobota přibližovala, zdálo se mi divné, že panička nebalí batůžek, ale snažil jsem se na to nemyslet, Když jsme se v sobotu ráno probudili, batůžek pořád zabalený nebyl. Panička v klidu snídala, občas mrkla do počitače a nic....no to už jsme si se ségrou říkali, že snad ani žádný výlet nebude :-( Naštěstí se pak panička zvedla a zabalila věci do košíku (přiznávám, že mi to přislo podezřelé), oblékla nám obojky a šli jsme do auta.....uff.....to jsme si oddechli, přece jenom jedeme na výlet. Popojeli jsme jenom kousek a už jsme zase zastavili.....Gypsy sice řikala, že je možná výlet hodně blízko, ale podezřelé to bylo! Ve chvíli, kdy panička otevřele dveře do kufru mi to bylo jasné - PODRAZ!!! Normálně jsme byli na cvičáku.....to jsem tedy nečekal :-( chvíli jsem z toho byl zarařený....ale pak jsem uviděl svoje kamarády a hned mi bylo lépe. Celý den svítilo sluníčko a mi trenovali poslušnost, skoky, kladinu a takové ty trapnosti jako "zůstaň" :-) Protože byl páník v práci a Gypsy neměl kdo hlídat, tak musela cvičit s námi.....řeknu vám, měla jazýček až na vestičku. Kolem oběda jsme se rozloučili a vyrazili domů....páni, já i Gypsy jsme byli úplně utlapkaní i bez výletu. Moc se těšíme, že se s vámi přístě uvidíme. Pac a pusu ¨Kerby

Textík: Kerby
Foto: ???
27.6.2015 Okoř

Textík:???
Foto: ???
13.6.2015 Ďábel

Jak jsme šli místo k Ďáblovi na Hawai

V sobotu po ranním venčení jsem zalehla pod postele na studenou podlahu s jedinou myšlenkou, do toho vedra venku mě už nikdo nedostane. Ale všechno bylo jinak. Vylezla jsem, abych se posilnila a napila, uviděla připravený raneček a honem vyrazila ze dveří, aby mě nenechali doma, vždyť už jsme na výletě zase dlouho nebyli. Cestou na nás mávala z auta Kerbyho smečka, ať jedeme za nimi, abychom se zase neztratili. Ale naše zkušená řidička Iva to odmítla, a tak jsme k předsedovic domečku dorazili taky jednou první. Sešlo se nás tentokrát jen pár odvážlivců, kteří chtěli v tom vedru vyrazit na výlet. Předseda nás uklidnil, nepotáhnu vás k Ďáblovi, ale vezmu vás na Hawai. A tak jsme vyrazili krásnou lesní cestou, když už nám začínalo být horko, museli jsme projít několika brody. To byla nádhera, páníci se nejprve zouvali, ale pak už přecházeli obutí a ještě po sobě stříkali vodu, takže jsme všichni byli krásně mokří a svěží. Kerby nám předvedl krásné skoky do vody a i my ostatní jsme si dostatečně užili koupel. A tak nás ani nepřekvapilo, že jsme u posledního brodu uviděli cedulku „Hawai“, tak nějak jsem si tu Hawai totiž představovala. Když jsme si Hawaie dostatečně užili, museli jsme pokračovat, protože jak prohlásil předseda, tam nahoře na tom kopečku vás čeká další překvapení – lázně. No kopečku, krpál to byl pořádný, ale to co nás čekalo nahoře, předčilo všechny lázně. Naše oblíbená restaurace V Lázních. Na stole pod stromem připravené pivečko a ty dobrůtky, co páníci baštili, tak krásně voněly. Bohužel odpolední siestu nám přerušila blížící se bouřka. Raději jsme dorazili poslední kousek cesty k autům, ještě jsme zkolaudovali nové předsedovi stavbičky a ocenili jeho šikovnost a uháněli do svých pelíšků. Zase jeden krásný výlet za námi a ještě jsme viděli tu vysněnou Hawai a nakonec měli i to pivo co tam po obědě nedávaj. Kettka
Textík:Ketty
Foto: Radek
16.5.2015 Dědek a Bába

Moji milí kamarádi, po delší době jsem vyrazil za Vámi na výlet. Mooc jsem se na Vás těšil. Počasí nám přálo tak nic nebránilo tomu, abychom si výlet pěkně užili. Na místě srazu „Žihle“nás čekalo překvapení přijeli Pavla a Pavel Mocovi s celou svojí smečkou. I Maruška s Martinem byli kompletní , nikdo v jejich smečce výjimečně nemarodil. Taky dorazila Barča a její psí kamarádi. Ještě přijel Libor, Šárka s Flopem a taky přivezli Bettynku a jejího pánička. No sešlo se nás dost, ale hlavně těch dětí. Cest vedla prosluněným lesem. Děti běhaly a skákaly po kamenech. Dokonce nikdo neupadl a nic se nikomu nestalo. Kam všude ti nejmenší výletníci vlezli to byl vlastně zázrak. Potkali jsme Bábu, Dědka taky Hřiba (názvy balvanů). Moc nás zajímalo kdo je tam umístil. Při zpáteční cestě se Pavle konečně podařilo uspat Viktorku, ale to se zase zhoršila cesta. Naší cestou musel projet lesní traktor, tak to bylo o tom , kdo první zapadne v blátě nebo upadne. Věřte nebo nevěřte vše jsme zvládli bez obtíží, i takové malé brody jsme přešli docela suchou nohou. Těsně před koncem našeho výletu se s námi rozloučili Pavla s Pavlem a dětmi. Slíbili, že určitě na nějaký další výlet dorazí. Zbytek cesty probíhal v pohodě. Kamarádi tak to už bude asi vše. Začíná nám ta teplejší část roku a tak se máme na co těšit. S pozdravem létu nazdar se těším na další výlety s vámi všemi. Endy

Textík:Endy
Foto: Pepa a Martin
1.-3.5.2015 Dvacet sem a třicet tam

Ve čtvrtek večer jsme dorazili do Krkonoš, vybalili, poseděli, pojedli výtečné pokrmy a hurá do pelíšků. V pátek ráno, hned po snídani, jsme rozdělili týmy na dva. Tým Alfa se skládal ze statných a statečných výletníkuů a tým Beta z důchodců, těhotných žen a těch, kteří ještě nedorostli do pohorek. Tým "B" šel prohlédnout místní kavárny a dětská hřiště. Tým Alfa vyrazil za doprovodu malé spršky do hor. Šlo se nahoru, dolů, nahoru, dolů, navštívíli jsme několikatero občerstvení....Odpoledne se oba týmy dle plánu sešli v místním pivovaře. Navečer přijel zbytek osazenstva a začla se plánovat sobota. V sobotu ráno jsme naskákali do aut a hurá směr Špindl. Tam jsme obsadili autobusovou linku a nechali se dovézt až na Špindlerovku. Pak už jsme šli krásných 20km po rovince přez Mužské a Ženské Kameny, Labskou Boudu, Vrbatovu Boudu a hurá dolů. Naše "Béčko" mezitím prolezlo parky ve Vrchlabí a určitě i nějaké ty cukrárničky. V Neděli jsme si už jen zaštěkali na pozdrav a rozjeli se do svých boud a boudiček.

Textík: Terrinka a Mikýsek
Foto: Radek a Martin
18.4.2015 Bubovické vodopády
Z deníku bíglíka Flopíka
SOBOTA 18.4.
6.00 – vstávám, nikdo mě nepustil ven, a tak se vyčůrám v koupelně
6.30 – stále se nic neděje, páníčci spí, vždyť dnes je výlet s bíglíky!!!
6.35 – společně s kocourem Ferdou jdeme škrábat na dveře u ložnice páníků, já přidávám i hlasité knučení
6.45 – konečně vstává panička, tváří se naštvaně??? snad konečně začne s přípravami a dostaneme i něco do misek
9.00 – přípravy vrcholí, mám nový postrojek, budu frajer
9.10 – konečně vyrážíme, páník chce být na srazu v Karlštejně taky jednou první
9.30 – nepovedlo se, na místě už je Martin s Cirinkou a oběma Maruškami, zjišťujeme, že ani oni nebyli první, vidíme přicházet Pavla a Báru s Kerbíkem, Gypsinkou i Endíkem
9.35 – velké vítání a očichávání, hrozně mě štvou ty velké železné příšery, které jezdí po kolejích, zaháním je štěkotem
9.40 – přijíždí další kamarádi, Šárka a Jarda s Enzem a Lýsou, pak Andrej a Zuzka, Ninka, ale hlavně Grétka a Oli
9.45 – přijíždí předseda Radek s Pájou, malou Haničkou, s Terrinkou i Mikýskem, museli nám z Radlíka přivézt pěkné počasí
10.00 – už jsme měli odjet, ale ta železná příšera má prý zpoždění
10.10 – konečně jedeme směr Srbsko
10.15 – jsme na místě, vítáme se s Olčou a Kettynkou, jéjé, nápad jít na Bubovické vodopády mělo spoustu dalších lidí
11.00 – přicházíme k vodopádům, všichni lezou po podivné stezce, aby se podívali, jestli je ve vodopádech dost vody, to nechápu, mě voda vůbec nezajímá, ale Grétka s Oli…
11.30 – hrůza, páníci nás pejsky přivázali ke stromům a rozdělali si oheň, opékají na něm voňavé buřtíky, tomu říkám mučení, střídáme se v hlasitém štěkotu (kousek buřtu jsem si vyštěkal a nejen já)
12.20 – vyrážíme opět na cestu, jdeme lesem, všude to voní, nevím proč se na mě páník zlobí, jen bych chtěl jít s Grétkou a Oli, ty voní nejkrásněji (Kerbík si to myslí taky)
13.06 – po cestě jarním lesem trochu odpočíváme u Dubu Sedmi bratří, před námi je Karlštejn
13.20 – 13.50 procházíme Karlštejnem, naši páníčci se zastavují a dávají si zase něco za odměnu, prý je to sladké a to my pejsci nesmíme, jmenuje se to cukrárna, je mi to fuk jen kdyby mě ti moji pustili ke Grétce a Oli
14.00 – loučíme se, musím sedět v autě a čekat
14.30 – jsme doma, páník se mnou nemluví??? nechápe, že jsem se zamiloval
15.00 – panička mi dává misku granulí, tu sfouknu jako nic, jdu se uložit do nového pelíšku, to zase budou sny, tak zase příště, těším se …

Textík:Flop
Foto: Radek
4.4.2015 Klíčava

Ahoj kamarádi. Ráda bych se vám pochlubila, na jakém krásném výletě jsem dnes byla. Než jsem se ráno vrátila z venčení, panička už měla připravený výletnický batůžek. Úplně jsem se lekla, že chce jen někam bez nás. Ale naštěstí povídá "honem se napapejte, ať nevyrazíme pozdě". Uff to jsem si oddechla. A tak jsem jeli a jeli......pak panička zastavila v lese a začala něco hledat v mobilu, nejdnou se kolem nás mihlo zelené autíčko a panička najednou šlápla na plyn a šup už jsem to autíčko pronášledovali. Po malé "honičce" jsme zastavili a ukázalo se, že to je autíčko s Cirinkou a její smečkou. Po veselém přivítání, malé svačince a příjemném překvapení - přišel se na nás podívat zájemce o členství - beaglí kluk Monty a jeho smečka Marcy a Michal, jsme vyrazili do lesa. Počasí bylo krásné, i přesto, že po cestě nám chvilkou i sněžilo. Mraky byly pryč! Jako vždy....nebyl by to výlet, kdyby si můj brácha nenašel v lese potůček a pořádně se v něm nevyráchal....je to prostě čunče. Kromě krásných lesních cest, hezkého počasí a spousty úžasných stopiček na čmuchání, byla i trocha kultury. To když nám Libor vysvětloval co je "Petrův káme", prej jsme se na něm měli jako ženský=čarodejnice vyfotit, ale nakonec se nechala přesvědčit jen Marcy a Šárka. Potom jsem šli po zbytcích konězpřežné dráhy.....to jsou věci co? Šupky, dupky a za chvilku jsme už byli zpět u autíček. Páníci si ještě rozdali velikonoční koledu a pak už pěkně nastoupit a hurá domů na papání. Výlet byl prostě super a už se moc těším na další. Pac a packu - Gypsynka

Textík: Kerby a Gypsy
Foto: Martin
22.3.2015 Kolotoče

První jarní výlet. Kamarádi, cítíte, jak to krásně zní. Moc jsem se na něj těšila, po tak dlouhé době zase s vámi. Ještě jsem musela splnit úkol, který já plním strašně ráda, pohlídat naše malé dvounožce. Paráda, jen nám trochu dělalo starosti, že vlakem, co nás od našich miláčků za vámi doveze, přijedeme na sraz v 10.07 hod., raději jsme se tedy večer vrátily do Prahy a domluvily se, že pojedeme s Kirou, abychom vás nezdržovaly. Bohužel, všechno bylo jinak. Ten pán v té krabičce zase něco vykřikoval, že si může chvilku zdřímnout a my jely a jely, až už bylo divné, že pořád neodbočujeme, tak Iva vytáhla mapu a přestala poslouchat toho pána a zkoušely jsme se k vám dostat chvilku podle mapy, občas nám pomohly rady místních dvounožců, a když už jsme začaly propadat zoufalství, že se z hlubokých lesů nedostaneme, nasměroval nás Pepa. Konečně jsme vás uviděly, jak rády jsme vás viděly, a věřím, že vy nás také. Ještě jednou se moc omlouváme a slibuji, že slíbená sladká odměna vás nemine. Pak už bylo vše jenom krásné. Počasí se umoudřilo, cesta vedla krásnou probouzející se přírodou, občas prověřila naši zdatnost, jen tu důvěru jsem tentokrát nedostala a takové krásné louky, snad abych si neporanila sešité bříško. No, přeci nejsem malá. Ještě si musím postěžovat, ty buřtíky tak krásně voněly a páníci si na nich tak pochutnávali, no řekněte, nebylo by vám to líto. Konec dobrý, všechno dobré. Bylo to krásné být zase s vámi a těším se i na vás ostatní Kettka PS: Haničko, jsi opravdová výletnice, máš můj obdiv

Milí kamarádi, To byla zase jízda. Kdyby mě Iva k tomu volantu pustila, tak určitě dojedeme včas. ? Cesta na začátku probíhala v klidu, ale pak začala být napjatá atmosféra a my s Ketkou seděly vzadu jako pěny a ani jsme neštěkly. Nakonec to sice dopadlo dobře, ale to zpoždění... Ještě jednou se tedy za dvounožce omlouvám, příště to zařídíme tak, abychom dojely včas.
Výlet byl krásný a po cestě jsme s kamarády viděli spoustu zvířat. Zaujal mě Bizon, který prý nebyl Bizon ale Jak. Ve výběhu měli i krásné koně, které někteří z nás museli náležitě pozdravit. Také jsme potkali ovečky a ty nám připomněly, že Velikonoce jsou za dveřmi a už se můžeme těšit na pomlázku. Na konci jsme vás s Kettkou chtěly pozvat do místní nádražky na něco ostřejšího, jako záplatu za ten náš menší karambol, ale bohužel byla zavřená. Tak snad příště.
Děkujeme za povedený výlet a příště se na vás budu zase těšit! Pac a pusu Kira
Textík: Ketty a Kira
Foto: Radek a Pája
7.3.2015 Konopiště

Je sobota ráno, obloha jako vymetená, sluníčko se směje, panička balí batůžek. To nemůže znamenat nic jiného, než že po delší době opět pojedeme na výlet s kamarády pejsky. Netrpělivě čekám před domem na páníka, který zpoždění dohání jízdou, za kterou by se nemusel stydět pilot Formule 1. Už je tu Benešov, poslední odbočka doprava a hurá… parkoviště pod zámkem. Dnes nás čeká procházka v okolí zámku Konopiště. Se všemi se vítám. Jsou tu holky: Cirinka, Ella, Terrinka, Kiruška i Gypsinka, no a za nás kluky Lýsa, Kerbík, Enzoušek a Mikýsek. Nejmladší účastnicí je dnes předsedovic Hanička, ta se chvíli veze, ale kus cesty taky statečně šlape. Vydáme se kolem vypuštěného rybníka, Kerbík neodolá a vyzkouší, jaká je voda. Procházíme parkem s krásnými stromy a vyhlídkami na zámek. Všichni si užíváme krásného dne a pohodové cesty. Obcházíme zámek, malá Hanička se stále směje a trhá první jarní kytičky. Prostě opět super výlet, a co všechno jsme viděli: jelena i s laní, muflona, vyplašili páva (možná na tom stromě sedí ještě dnes), taky nevěstu se ženichem a jen ti medvědi asi ještě tvrdě spí zimním spánkem. Tak zase příště! Pac a pusu Flopík

Textík: Flopík
Foto: Radek
21.2.2015 Po Stopách Slavníkovců

Můj rok 2014 začal již tradičním setkáním mě a mých kamarádů z výletnické party na pražském Vyšehradě. Počasí nám zrovna nepřálo, byla zima a pršelo, ale jakmile páníčci zapálili stylové lampióny v srdcích nám zažehl plamínek pospolitosti a ten vždy zahřeje, když se potkáme. V tomhle roce proběhlo mnoho krásných výletů a s tím i spojených zážitků, kterých se mimo jiné začínají účastnit i naši nejmenší dvounožci. Vyráželo se i vláčkem poznávat nové krásy naší přírody, navštívili jsme nemálo malebných vesniček, místních krčem, nespočet vyhlídek, které má náš předseda rád, sešli se u našich oblíbených ohníčků s voňavou dobrotou v podobě špekáčků, viděli jsme nějaký ten hrad, lom, kde šikovní z nás mohli objevit i malé poklady jako jsou trilobiti, dále jsme viděli skalní reliéfy, prameny, jezírka, rybníky, pomníky znám&y acute;ch i méně známých historických osobností, proběhl i výlet, kde jsme si osvojili naší poslušnost, vyrazili jsme na nejvyšší horu naší republiky Sněžku, na nejvyšší vrchol Orlických hor Velkou deštnou, kterým jsme si zpříjemnili naší víkendovku, houbařili jsme, ochutnávali lesní plody a potkali i některá divoká zvířátka. Zkrátka byl to rok plných zážitků, který jsme zakončili naší tradiční procházkou okolo Hvězdy a ochutnali spoustu dobrého cukroví od našich kamarádů dvounožců. Jsem moc ráda, že jsem ho mohla strávit s Vámi všemi, kteří jste výlety plánovaly hojně i méně. Těším se na dal&scaro n;í rok a doufám, že se budeme potkávat ve stejně dobré náladě jako je tomu vždy. Tak naviděnou, přátelé! Haf! Ella (výletník roku 2014 :) )

Textík: Ella
Foto: Radek
7.2.2015 Sklárna

Jupí, hurá, konečně :-). Páníčci zase balí náš výletnický batůžek. Bylo to opravdu dlouho, co jsme nikoho neviděli, moc se nám stýskalo. Ale teď už honem do auta. Přiznávám, že cesta byla trochu delší, ale zkrátil jsem si jí zpěvem, což se nesetkalo s pochopením ani u jednoho z páníčků....nechápu :-S Pak jsme zastavili, a po NEKONEČNĚ dlouhé době mi otevřeli dveře od kufru abych taky mohl ven. No teda??!! Tady je sníh - JUPÍ. A ještě jednou JUPÍ je tu i Gretka a Oli (je to fakt kočka), vzali i zbytek smečky. Za autíčkem se schovávala organizátorka Cirinka, bohužel jen s páníkem (zbytek smečky se vymlouval na nemoc aby mohl dekorovat byt) a pak i strejda Endy s dědou, tak dloho jsem je neviděl, škoda, že nevzali i babičku. Po řádném přívítání, jsme vyrazili do lesa, krásná krajina, celá pod sněhem...azurové nebe....a dostali jsme i volnost - no protě úžasné. Šlapali jsme lesem, Martin poctivě kontroloval každou ceduli podél naučné ztezky, něco si zapisoval - no tomu nerozumim, ale hlavně, že našel co potřeboval :-). Oli využila příležitosti a vyzkoušela nový parfém - "divoké prase 10°", její páníci se na ní zlobyli, nechápu proč, když tak hezky voněla. Po nějaké době se před námi les rozestoupil a najednou, kde se vzal, tu se vzal, rybník!!! Páni, ta Cirinka myslí fakt na vše.....ale panička, mi rezolutně zakázala otestovat vodu..... no tak to pro jednou nechám, ale počkejte příště ;-) Od rybníka byl jen kousek k rekreačnímu komplexu "Sklárna". Páníci se hromadně divili, co to tady uprostřed lesa dělá, taky říkali něco o kempu, hotelu a dokonce lanovém centru...ehm co to je??? Mířili jsme k cíli našeho výletu - Lidčině skále. Udělali jsme fotečku (ano panička má zase zavřené oči), pomysleli jsme na nešťastnou Lidku a šli dál. Ke konci trasy jsme narazili na místní mokřady. Ne nebylo vše 100% zamrzlé a ANO páník mě tam tahal, abych, prý, s ním vyzkoušel jak to drží. Ale vše jsme ve zdraví přežili a tak jsme mohli doputovat zpět k autíčkům. Rozloučili jsme se a hurá domů, tedy přez zastávku v motorestu "Na Šustné" moc doporučujeme - no já ne, já ani Gypsy jsme nic neměli, ale páníci si moc pochutnali.

Textík: Ciri
Foto: Martin
24.1.2015 Měsíční údolí

Miky: Terrinko, pojedeme na výlet, autíčko se už chystá
Terrinka: No jo, jen se ještě trošku prospím, dyť je tam zima
---jedeme---
Miky: Montýýýý, já tě tak rád vidím, pamatuješ si mě?
Terrinka: Hele, tady někdo nedojet svačinu....
---nastupujeme do vlaku---
Terrinka: Pane průvodčí, nemáte Buřta?
Miky: Vystupovát!!!
Terrinka: Hele, červená, tak jdem a neflákat se
Miky: Jéé, u tý sochy mě vyfoťte
Terrinka: Koukejte mě pustit z vodítka, ať si můžu pohopsat na těch balvanech
Miky: Jen Terrinko moc neutíkej, les je hrooozně nebezpečnej, koukej na Ciri, taky se drží
Terrinka: Ta lávka karásně houpe a klouže, Tomáš si asi přečetl v místní knihovně, jak se dělá holubička.
Miky: Ciri rozdává svačinu, všichni sééém
Terrinka: Krásná cestička podel vody, to je panečku proběhnutíčko
Miky: Připněte někdo tu potvoru, dyť nám uteče
Terrinka: vrrrrrr
Miky: No snad jsem toho tolik neřekl...Co je to za ves? Žabovřesky??
Terrinka: No to asi, že tu vřískaj žáby, ne?
Miky: No to nevím. Hele, támhle je vyhlídka, jdem tam?
Terrinka: Lysiene, ty jsi zdrhnul na deset metrů!!!
Miky: Půjdeme kolem těch oveček a pak šupem dolů
Terrinka: Vidím Týnec!!
Miky: Tady na hradě fakt bydlej lidi?
Terrinka: Jedeme na Farmu!!!
Miky: Prosím jeden Krhaňáček, ten sýr s čili, trošku pomazánky...
Terrinka: Hele, to telátko vypadá jak ty
Miky: vrrrrr

Textík: Terrinka a Mikýsek
Foto: Radek  
11.1.2015 Tříkrálové Bloumání

Letos jsme museli nechat marody doma a vyrazila nás na Vyšehrad přesně půlka. Já, Lenka a tatinek. Enzošek už sice nekulhá tolik jako naše maminka, co si lečí výron v kotníku, ale i tak se musí ještě šetřit. Nebyli bychom to my, spravní Helleři, abychom nejeli na poslední chvíli:-) Jen co zaparkujeme Lenka si kupuje párek v rohlíku, aby byly drobné mince na placení toho proklatě drahého stání. Už rychle běžíme na místo srazu..a ouha..trochu jsme se zalekli, naše banda nikde..ale po chvíli slyšíme známý štěkot a větříme smečku před kostelem. Letos dorazila Kettka, Flopík, Terrinka s Mikýskem, háravá Grétka s Olí a Kiruška. Black and White si někde lyžují a Ella se jednoduše flákala:-) Lampionky letos kvůli větru byli trochu jiné a tak plápolalo převážně světlo jistější a to elektrické..ani Lence se nedařilo se svíčkou..vzala si ale jen dvě sirky..to je taky nápad:-) Krásně jsme se nechali na okruhu po hradbách vyfoukat. Závěrečné foto a honem domů na čaj s rumem (kdo teda mohl;-)) pro letošní rok si přeju, aby se nic neměnilo a Výletníci výletničili ve stejné dobré náladě jako doteď a v říjnu se pořádně zapařilo na oslavu desetiletého výročí a zavzpomínalo na všechy, co s námi kdy šlapali na výletech..PS.: Díky Amígo za prima nápad;-) Lysík

Textík: Lysien a Enzo
Foto: Radek  
Články roku 2016
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007