Beagle magazin
 
Vyčmuchané články
22.12.2013 Vánoční Hvězda

Jako každý rok naposled, je před Hvězdou ten bíglí slet. Přijela jsem na chviličku, ukázat výletníkům Haničku. Radek mi kočárek ukrad, aby představil ten náš poklad. Byla vás pořádná banda, opravdu veliká sranda. Sotva jsme se vítali, bíglové mimko uspali. Vidím Elsu a Báru, holky co maj páru. Lýsu a Enza, to kluci jsou senza. Ciri, Meggi, Ellu, všichni jsme tu spolu. Endy a Flop, ti dlouhý maj krok. Ketty, Grétka a Oli, i bíglové z okolí. Rasty a Bessy si žijí, nejen obojky šijí. Školníci Kerby a Gypsy, pečou psí suchary a chipsy. Dokonce za námi zašly, s Kačkou Amy a Ashley. Na cukroví jsem si pochutnala, chvíli si s vámi povídala. Když kroužili jste kolem Hvězdy, už domů jsme se vezli. Však viděla jsem ráda, každého kamaráda. Snad vánoce jste si užili, dobrůtky jen baštili. Teď lampiónky přichystat, těšte se na Vyšehrad. Až uzdraví se pacička, přidá se Miky-hračička. Vymýšlejte pěkné výlety, pro kočárky, malé děti. Ať můžeme s vámi jet, někdy na výlet. 

Textík:  Terrinka
Foto: Radek
7.12.2013 Mikuláš


Zdravím přátelé, tak jsem zase s paničkami vyrazila po delší době na výlet. A že nebyl ledajaký. Když jsme dorazily na místo určení do Neveklova na náměstí, čekali tam na nás už všichni kamarádi včetně předsedkyně Terrinky s předsedou. A co víc, dokonce nám objednali i živou hudbu na uvítanou, zpívali nám tam tamní děti krásné, vánoční koledy. Díky předsedo :) Chvilku jsme nasávali vánoční atmosféru, abychom se vzápětí vydali do zdejších kopců. Všude byl krásný, bílý sníh, jen ten vítr ne a ne ustat. A tak nám předseda hned vymyslel způsob, jak se zaručeně zahřát. Ano, čekaly nás jeho oblíbené kopcovité zkratky a nábližky. Páníci si trochu zafuněli, ale my čtyřnozí jsme byli spokojení, všude spoustu stopiček, mnohem víc, než kdybychom šli utlapkanou cestičkou. Viděli jsme toho spoustu, zdejší krásný kostelík, místní rozhlednu, rybník ve kterém se otužilejší z nás jako třeba Kerby zvládli vykoupat, ale zahlédli jsme i zajíčky a srnky.

Poté následovalo oblékání masek u zámku, společné focení, nadílka od předsedy i Barči za to, jak nám to všem moc slušelo. A mohlo se vyrazit k domovům do teplých pelíšků nechat si zdát o nadcházející Hvězdě, která je předzvěstí toho, že se zase uvidíme s Vámi všemi a zakončíme další, povedený, výletnický rok.

Tak ve Hvězdě, ahoj! :)

Textík:  Ella
Foto: Radek
23.11.2013 Hopsa Hejsa do Brandejsa

  Hopsa Hejsa do Brandejsa 
Ahojky moji mili kamaradi, tak tu mame dalsi vylet, poradany mymi paniky. Po rannim venceni a burtiku, jsme prisli domu a uz jsem vedel ze se neco deje. Vzdycky kdyz se panickove takhle bali, pujde se urcite na vylet. Segra Gypsy taky vrtela ocaskem a tak jsme nasedli do auta a vyrazili na start. 
Tam uz na nas cekali Ella a Amy, take Cirinka a Endy. Po kratsim cekani na Kiru , Enza a Lysienka, jsme konecne vyrazili k lesu. Pro me uz to byla znama cesta, presto tolik kamaradu kolem, znevsedni i znamou cestu. Panickum trosku komplikoval zacatek cesty teren, ale to me naprosto netrapilo. Lital sem jak splasenej a kamaradi, kteri nebyli na voditku se mnou. Hraly jsme si a dovadeli - moc se mi to libilo i pocasi nam pekne vyslo.
Slunicko svitilo a zima taky nebyla. Po ceste jsme potkali skupinu senioru, na vylete, a jako skupinka pejsku jsme hned sklidili obdiv, coz se nam velmi libi. Dal se slo cestou kolem piskovny a to uz jsme byli kousek od prekvapeni - zabavne souteze “Privolani“. Panici se se svymi zavodniky postavily na start a zacalo se. Nejlepe to zvladly segry Ella a Amy a myslim si, ze vsichni byli moc dobri a taky vsichni dostaly odmenu . 
No a to uz byl jen kousek autickum a domu k misce zradla.
Uz se moc tesim na pristi vylet!
S pozdravem pac a haf 
Kerby a Gypsy 

Textík:  
Foto: Endy
9.11.2013 Nový Dům

   Dnes páníčkové začali balit batoh a to pro mě bylo znamení, že se něco děje. Když jsem dostala svoje kšírky bylo mi jasné, že se jede na výlet. Tentokrát jsme nejeli moc daleko, a sotva jsme zaparkovali, přijela Avinka.   Za chvíli přijel i Kerbík s Gypsy   a Endy. Ještě chvilka čekání na Kiru a šlo se. Cesta byla příjemný lesem a za chvilku jsme byli u sochy, kde jsme se společně vyfotili. Páníček sliboval celou cestu po rovince, ale asi nějak zapomněl na pěknej kopec,   který jsme si nejdřív sklouzali dolů a pak ho zase museli vyšlápnout. Všude v lese bylo spousta stopiček, ale páníčkové nás po nich nechtěli pustit. Cesta rychle utíkala a za chvíli jsme už byli zpět u aut a vyrazili jsme každý hezky domů.


Textík:  
Foto: Ciri, Endy
26.10.2013 Svatojánské proudy

  

Textík:  
Foto: Ciri, Endy
12.10.2013 Hostivař

 Moji milí kamarádi a kamarádky, tak jsme se opět sešli v sobotu 12.10.2013 na společném výletě v Hostivařském parku. Sešlo se nás opravdu hodně, přijeli i ti které jsme už hodně dlouho neviděli. Počasí docela vyšlo a nálada byla taky dobrá. Přišli i malí vodiči a to bych chtěl hlavně zdůraznit, protože jestli by se mělo udělovat nějaké vyznamenání za dnešní výlet tak určitě by ho měl dostat malý Martínek, protože ten ušel celý výlet po svých. Dokonce jsme i zvládli malé občerstvení. Cesta vedle jak po zpevněných cestách, tak po loukách i lesem. Nebylo to nějak náročné. Byla to taková sobotní dopolední procházka. Trošku jsme si zaběhali a o to šlo. Zdravíme předsedovic a držíme ťapky a palce. 

Textík: Endy
Foto: Ella, Endy
28.9.2013 Žampach

 Zase výjezd z Řep na minutu přesně, no to by bylo, abychom nepřijeli pozdě. Až na jeden semafor nám přálo štěstí a my přijeli opravdu přesně v deset na vlakové nádraží do Jilového. Dokonce i dřív než Ella, která nemá teda na rozdíl od nás navigaci a dřív než předseda, který to hnal z práce. Takže plusové body pro nás, dobře, tak i pro všechny již dávno nastoupené:-) Trasa byla dnes na poslední chvíli pokrácena na krásných pět kilometrů, škoda, viď Hani, něco pro tebe, a počasí objednané jako vždy. I naše zotavená Kettynka s Olčou odvážně vyrazili. Z kopečka do kopečka, přesně jak Radek psal. Dolu jsme se krásně skulili, u přívozu Žampach se pejsci napili v Sázavě a pokračovalo se naučnou stezkou Jílovské zlaté doly. Cestou jsme potkali nejvyšší kamenný železniční most ve střední Evropě, opravdu nádherná stavba. Pokračovali po vodou poničené stezce směrem do kopečka a už přicházíme k jednomu ze zlatonosných dolů, kam se na dvě skupinky vydáváme na prohlídku. Chodbičky dolu jsou dost těsné i pro mne, a to jsem si myslela, jak jsem statečná:-) Paní nám o dolu krásně povyprávěla, není nad to mít známé třeba i v dole, děkujeme Pepo;-) Výlet se blíží ke konci, stačí už jen vyběhnout ladně kopec, na krásné vyhlídce se fotíme a míříme zpátky na nádraží, kde necháme pozdravovat Páju a rozjíždíme se každý do svých domovů. Pejsci byli dnes mimořádně hodní, jen Terezka se zatoulala na cizí zahrádku. Takže moc děkujeme Radkovi a jeho smečce za příjemný výlet.

Textík:  Enzo a Lysien
Foto: Radek
14.9.2013 Toulky po Zakšíně

 Po deštivém týdnu jsem stále doufala, že až o víkendu přijedou moji chlupatí kamarádi s páníčkama bude krasný, podzimní, slunný den. A vida, po otevření oček a vyběhnutí na zahradu za mou běžnou obchůzkou po mém rajónu, jsem okamžitě ve vzduchu vycítila, že se den podaří.
Po mé obchůzce, jsem již hleděla do dálky, kdy se v zatáčce vynoří první plechovka s kámošema. Páníci sice ještě snídali a vlastně ani samy nevěděli kolik se nás vlastně nakonec sejde, ale po pár minutkách se už ze zatáčky vyřítil Radek s Pájou a samozřejmě nezapomněli ani na Terinku s Mikýskem. Než jsme se stačili přivítat, už tu byl i Pepa s Hankou a dalším chlupáčem Endym. Po chvilce čekaní jsme se nakonec dočkali i Báry. Hnedka co otevřela dveře od auta, se nejdřív vyřítil nám všem známý, malý, velký Kerberos, okamžitě následovaný Gipsynkou. Po velkém přivítání, jsme již všichni doufali, že už konečně vyrazíme za dnešním výletem. No, ale co jsme nechtěli, páníci se usadili a že si prý ještě jako dají kafíčko s domácím švestkovým koláčem.
Po chvilce už se ale zvedli, nicméně, né všichni, u stolu zůstala sedět Pája s Terkou, které zůstali hlídat chalupu za mé nepřítomnosti. Po prvním větším zdolaní kopce, kolem lázní pro divočáky, jsme dorazili na louku k velkému, široko daleko jedinému kaštanu. Odkud byl nádherný výhled, na jednu stranu neskutečně rozlehlá louka a na druhou stranu stádo steaků v chlupatém županu. Cestou na druhou stranu kopce, zpět do vesničky jsme se presvědčili i o tom, že v téhle části naší republiky houby rostou. Při chůzi po lesní pěšině nám hříbky skákaly téměř samy od sebe do Radkovi tašky. Všichni chlupatí kamarádi šli vzorně u nohou a tak nám chvíli co chvíli spadla do tlamiček nějaká ta mňaminka či sušená kachnička. Jen ten Kerberos pořád všude lítal jak pomatenej, říkala jsem si, že až dospěje, tak se také určitě uklidní. Potom prišla na řadu i přestávka a samozřejmě i svačinka s občerstvením i pro paniky. Dále už se šlo téměř jen po rovině, po hřebenu skal, s vyhlídkou na vesničku Deštná, postupem času jsme došli na nejvyšší bod naší vycházky, Řač, od kterého jsme se vydali ke starému rozpadlému Pustému hrádku. Po důkladném prozkoumání zříceniny, už jsme se ale opět vydali na cestu, pro změnu z kopce. Na konci kopce, jsme vyšli u místní hospody a mě už bylo ihned jasné, že náš dnešní výlet se již chýlí ke konci. 
U chalupy nás přivítala Pája s Terkou, které nás již netrpělivě vyhlíželi. Páníci si dali ledové pivo, řidiči samozřejmě jen nealko a psí kámoši, stejně tak jako já, padli a odpočívali. Později přišlo na řadu ještě kafíčko a pak už loučení. Všichni byli spokojení, páníkům i flekáčům se doufám můj výlet líbil a budu rada, když se tu u nás, na chaloupce, opět někdy sejdeme...Tak pac a štěk, Meggi a její smečka.

Textík: Meggi 
Foto: Radek
31.8.2013 Lužické Hory

 

Textík:  
Foto: Ella 
17.8.2013 Březinské studánky

 Milí psi kamarádi,
panička nás poslední dobou pořád tahala na nějaké zvláštní výlety. Nikdy tam na nás nečekali psí kamarádi a panička většinu času strávila čučením do mobilu (prej mapa s GPS nebo co). Po jednom z těchto výletů se radovala, že konečně našla místo kam pozvem kamarády.
Takže jsme se v sobotu rado zabalili, ja se segrou jsme museli u všecho asistovat, takže nás panička občas hubovala. Ale zvladla to a po nějaké době, jsme i s velkým batohem, vyběhli ven. Tam na nás už čekala babička a strejda Endy.
Měli jsme spicha u kaplicky, ale nakonec jsme se potkali s kamarady pod lípou....tedy vlastne jen s Meggi. Chvilku jsme čekali, protože měla dorazit i Barča s Korálkou, ale nic se nedělo, tak jsme si řekli, že už chcem jít.
Z centra krásné vesničky jsme vyrazili směr naučná stezka, když tu se náhle ze zatáčky vyřítil nějaký pirát silnic......no co Vám budu povídat, team Jarda, Barča, Korálka dorazili ve velkém stylu.
Pak už, hurá, na stezku. Začátek byl trošku strašidelný, protože jsme šli po cestě kde lidé vyhazují různý nepořádek a tak to bylo fuj fuj :-( Naštěstí to netrvalo dlouho a byli jsme v lese. Krásný, čistoučký les. Pobýhal jsme jak blázen a snažil se všechny přesvědčit, že výření prachu je děsná švanda ....no alesoň Meggi se chvilkou přidala. Po pár kylometrech jsme dorazili k oné studánce. Malinký potůček, který z ní vytékal tak tvořil ůůůůůůžasnou tůňku. Důkladně jsem jí prostudoval.....nechápu co mají ostatní proti troše listí na dně?!
K ůlevě všech zůčastněných to byla jediná tůňka na cestě (fakt nemůžu za to, že se chci po koupeli mazlit).
Dál už vedla cesta jen hezoučkým lesem, kamarádi dostali důvěru a tak jsme běhali jako blázni. Páníci zase zkoušeli houbařské štěstí, ale nakonec bylo, jen tak akorát, Jardovi do polévky. 
Prošli jsme kolem krásné lesní samoty, obory, podél pole jsme došli zpět do Březinky. Dali jsme si pac a pusu a rozjeli se, velmi unaveni, do svých pelíšků.


Už se moc těším na další procházku.
Kerby

Textík:  Kerby
Foto: Jarda
3.8.2013 Hawai

 

Textík:  Tom
Foto: Radek
20.7.2013 Peklo

Milí kamarádi,
tak máme za sebou další společný výlet tentokráte do Pekla.
V sobotu páneček vstával daleko dříve než my, protože potřeboval udělat ještě nějakou práci, než odjedeme na sraz. Ale nejdůležitější bylo, aby nám nezapomněl dát před cestou něco dobrého k jídlu. A to nezapomněl.
Cesta do České Lípy ubíhala celkem v pohodě a dokonce jsme ani nezabloudili. Když jsme přijeli, tak jsme potkali Meggy s páníky a Hanka s holkama byla už na místě a taky Andrej s rodinou a smečkou vybaloval věci na cestu. Všichni jsme se pozdravili a páníček šel koupit lístky na vlak, místo kterého jel nakonec autobus. Nastupování bylo hodně složité, protože tam byl i jiný pejsek než náš a pak jedna paní s alergií na pejsky nebo tak něco. Autobus musel ještě čekat na jeden zpožděný vláček, ale nakonec jsme přeci jen vyrazili.
Na nádraží v Zahrádkách na nás čekali Lysien a Enzo s páníky. Takže jsme byli kompletní a mohli vyrazit vstříc Peklu.
Začátek cesty byl kolem domečků až jsme došli dolů k potoku, ale spíše to byla řeka a vydali jsme se cestou podél ní a po stranách údolí se zvedaly mohutné skály. Cesta občas byla po dřevěných lávkách, které asi poškodila velká voda a i mostky byly semtam poškozené, ale nikdo se po nich nebál jít. Nevím čím to bylo, ale většina pejsků byla až po pás od bahna.
U Skautské skály jsme si udělali společné foto a pokračovali dále k cíli. Minuli jsme rybník, ve kterém se pejskové opět vykoupali a najednou bylo bahno pryč. Pak jsme šli městskou částí Dubice, kde je hodně průmyslových podniků a hodně tma, až jsme došli do parku, kde jsme potkali světoznámého hráče na didgeridoo Jirku, který nám na naši počest zahrál.
Nakonec jsme si ještě zašli na limču a pak se rozjeli do svých domovů.

Barča a Korálka

Textík:  Barča a Korálka
Foto: Jarda, Jirka
6.7.2013 Jonsdorf

Tak jsme se po velmi dlouhé době vydali s pánečkem a dalšími bíglaři na výlet. Vyrazili jsme s pánečkem včas, ale po cestě, kousek u Jablonného v Podještědí se na nás nalepilo divné auto a začalo nás sledovat a ať dělal páneček co chtěl, tak ho nemohl vůbec setřást, no a pak v Mařenicích udělal úhybný manévr a pronásledovatelů se zbavil. Takže na sraz jsme dorazili jako poslední, ale stejně to bylo dvě minuty před limitem. Na parkovišti jsme zjistily, že nás pronásledoval Endy, Gypsy s hrůzostrašným Kerbym. Ještě chvilku jsme všichni čekali, jestli se třeba neukáže ještě někdo další, kdo nebyl na seznamu, ale nikdo další nepřijel. Tak jsme vyrazili, šli jsi cestou mírně do kopce, minuli jsme dětský tábor a najednou tu byla historická událost, poprvé v celém trvání klubu jsme překročili státní hranici a byli v cizině. No tam jsme si museli udělat společnou fotku. Po červené značce jsme pokračovali směrem k lomu na mlýnské kameny a cestou měli mnoho příležitostí se rozhlédnout ze skalních vyhlídek do kraje vzdušných lázní Jonsdorf. Došli jsme k lomu, ale byl zavřený a prohlídky jsou jen na objednávku, tak jsme pokračovali dál krásnou přírodou. Cesta byla docela náročná, protože vedla stále nahoru a dolu, byla samý schod a to nám dávalo zabrat, i naši pánečkové a paničky pěkně funěli, ale prý to bylo jen tím, jak zhluboka dýchali ten čerstvý vzduch. To jim tak budeme věřit. Pak jsme kolem medvědího doupěte došli na staré fotbalové hřiště, tam nás nechali pěkně proběhnout. Kerby samozřejmě každého provokoval a nikoho nenechal na pokoji. Od hřiště to bylo jen kousek do městečka Jonsdorf. Tam se nám líbilo, došli jsme k informačnímu centru. Tam jsme se dověděli, že celé léto se v místním lesním divadle hraje Vinnetou. Někdo z pánečků říkal, že tam přitom střílí do obecenstva, protože je jich víc než herců, ale to se nám nechce moc věřit, ale stejně tam raději nepůjdeme. Když jsme procházeli městem, tak v jedné zahrádce měli vláček, který panička od Meggi rozbila, protože tam okolo něj tak dlouho chodila, až se zastavil a dál nejel. Pak jsme narazili na cukrárnu, to si pánečkové a paničky dali, kafíčko, poháry, dortíky. A nám? Jen vodu, ale co, my jsme jim to nezáviděli. Po příjemném odpočinku jsme se vydali na poslední část cesty. Dorazili jsme k jezírku a pak dál až pod Jeptišky, ale tam jsme se dohodli, že tam nahoru se škrábat nebudeme, protože jsme toho v tlapkách měli moc a začalo být docela dost teplo. A nejkratší cestou jsme došli k autům. Tak jsme se dohromady rozloučili. My jsme celou cestu domů spaly a věřily, že nás páneček doveze v pořádku domů.
Byl to moc hezký výlet:o)

Baruška a Korálka

Textík:  Barča a Korálka
Foto: Jarda 
9.6.2013 Ráček

 Ahojte,
tak sme sa dozvedeli, že tento rok sa stan ani spacáky nebalia a nečaká nás ani cirkus s navliekaním sa do podivuhodných maškarád, ktorým pánikovia hovoria masky. Nevieme, či sme sa mali tešiť alebo smútiť za kamarátmi a voľným víkendom.
Nakoniec sme predsa len v nedeľu naskočili do auta, nabalili repelenty, občerstvenie a hurá na raky. Vystupovali sme pred pekným novým domčekom, po rakoch ani stopy, zato nás už čakala Terrinka, čierny beagle Miky, Ciri a jej tlupa dvojnoháčov. Pridal sa aj Endy a spolu sme sa vybrali na príjemnú, pre malých dvoj-noháčov nenáročnú prechádzku. Pri reštaurácii sa k nám ešte pridal Flop s pánikmi (kde inde nájsť beagla, keď nie pri jedle, žé) a hurá do toho. 
Cesta začala veľmi príjemne, slniečko sa na nás usmievalo, pokecali sme s miestnymi (Beluš, Hneduš a Minuš – traja koníci, ktorých obdivovali hlavne naši mini-pánici), kochali sme sa krajinou, no proste pohodička. Všetko sa zmenilo, keď sme sa dostali k lesu. Z peknej suchej cesty sa rázom stala bahnitá kúpeľ, pánici splietali niečo o povodniach, podmočených terénoch a padajúcich stromoch. Nám to však neprekážalo, bahníčko – to je potešeníčko. A že nebude karneval !!! Všetci sme sa premenili na úžasné maškary, pánici samozrejme tiež. Len tie ceny sa nerozdávali, nevieme prečo, hm hm.
Bahno-party skončila s lesom a my sme sa ocitli pred potravinami. Že by predsa dajaké tie ceny? Tak zase nič, naša premilovaná panička síce nakúpila dobrotky, ale na gril, nie do papuliek. Celý zbytok cesty sme nenápadne pozorovali či jej tie klobásky náhodou nevypadnú, ale smola. Skončili aj s ostatným mäsom na grile u Terrinky na záhrade. My sme celú tú hostinu mohli pozorovať z tieňa záhrady. 
Víkendovka sa nekonala, raci zostali v potoku, a my sme prežili ďalšiu super prechádzku, za ktorú sa chceme všetkým zúčastneným veľmi pekne poďakovať. 
Grétka a Oli

Textík:  Grétka a Oli
Foto: Radek 
25.5.2013 Křivoklátské toulání

Strakáčkové, Křivoklátské toulání se opravdu vydařilo. Ještě do středy to vypadalo, že na výlet vyrazím jen Já (Monty), Cirinka a Flop, ale nakonec se k nám přidala Kira, Ketty a Ella. To bylo radosti a přivítání jistě si to dokážete představit. Už to vypadalo, že přijedu pozdě. Páníčci si dávali načas, ale nakonec vše dobře dopadlo. Chvilku jsme čekali na Flopíkovic, ale pak jsme byli kompletní a mohli jsme vyrazit krásnou křivoklátskou přírodou.
První cesta nás zavedla k naučnému areálu Lesní správy Křivoklát, kde bylo plno přírodovědně-vzdělávacích programů včetně lesní pedagogiky, což nám pejskům nic neříkalo, ale páníčkům se to velmi líbilo.Tato cesta nás zavedla až k hradu Křivoklát. 
Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů jehož počátky sahají do 12.století. Dominantou hradu je 12 m vysoká válcová věž tzv. Velká a hranolová Prochodivá věž, mezi nimi je areál budov kolem dvou nádvoří. Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem, ale Fürstenberkové přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.
Co by to bylo za výlet bez pořádné fotky, a tak nesmělo chybět pár póz před hradem. Mě se to moc nelíbilo, ale Ella to je hotová modelka.
Poté naše cesta vedla naučnou stezkou Paraplíčko. Cesta vedla nad hradem po lesní cestě ve stráni nad Rakovnickým potokem až k vyhlídce Paraplíčko umístěné na skále nad řekou Berounkou.
Dále jsme pokračovali na vyhlídku na Hřebínku, tak jsme se pokochali výhledem do dalekého okolí. Cesta pokračovala lesem, tam jsem s Flopíkem válčil o klacík, bohužel mi to panička překazila.Jak už Cirinčina smečka předesílala cesta byla opravdu z kopce do kopce, nic méně jsme to všichni zvládli na jedničku.
Turistická značka nás zavedla na Královskou nebo Slavičí stezku, po které jezdil Karel IV při pobytu na Křivoklátě. Pak jsme se vrátili zpět k hradu do naučného areálu. Konec našeho výletu završilo opékání buřtíků. Kamarádi to byla vůně ......
Chtěl bych poděkovat Cirinčině smečce a všem účastníků za krásný výlet.
Pac a pusu posílá Monty

Textík:  Monty
Foto: Ciri 
11.5.2013 Mikýskův pochoďák

Po měsíci a kousek mě konečně vzali na výlet. Nikam se nejelo, baťoh se nebalil...na sraz jsme přišli pěšky. Když jsem tam dorazil, byla tam kompletní smečka, na nic se nečekalo a šlo se. šlo se krásně z kopečka, pěkná cesta...dvojnožci stejnak prskali, že zase budou muset do kopce, ale co. Pak jsme šli podél potůčku, Kerby byl trošku odvážnější, než bíglové a vlezl i do proudu. Já si myslím, že voda je dobrá tak na pití a lézt do ní teda rozhodně nemusím. Gypsy se mnou také souhlasila, a dokonce ukecala páníky, aby ji přes potůčky přenesli. To já měl horší, já musel sám. Postupně začalo mrholit a nám začali moknout kožichy. To jsme už ale začali nenápadně šplhat do kopečka a než jsme se naděli, byla tu společná fotka u hraničního dubu. Pak už to bylo více méně po rovince. Spíš teda méně, než více, protože jsme došli na vyhlídku a ty jak známo v údolí nebývají. Ti, kteří si zabalili batůžky (pozorní čtenáři již vědí, že mě se to netýkalo), posvačili. Nuže také jsem něco sem tam požebral. Najednou se ozval strašnej kravál a přeletěla nad námi helikoptéra, asi už hledali ty, co nedošli. My jsme však došli všichni a zdrávi. Ti, kteří nepospíchali domů vzali ještě moji páníci na kafíčko a teplou bábovku. Jako by doma nebylo Terrinky dost, museli se k nám nakvartýrovat i Endy s Ketty a vyžrali nám kousek drahocenných zásob, kterých se mi už takhle moc nedostává (zkuste žít s bíglem a pochopíte).

Přeji příjemnou dobrou noc, musím se z toho ještě trošku prospat.

Textík:  Mikýsek
Foto: Radek 
14.4.2013 Rudské rybníky

Konečně se dělá pěkně, kytičky začínají kvést, tráva se zelenat a zvířátka v lese, ta jak voní...tak o tom jsme se byli dnes přesvědčit v rudských lesích. Sešli jsme se všichni na okraji Rudy, já, velitelka Cirinka, kočka Ella, brácha Enzoušek, kluci Flopík a Montík a taky holky Grétka s Olí. Všichni v dobré náladě a zbarvení do výletnické oranžové, jak to má být:-). Ruda leží na okraji CHKO Křivoklátsko, místní lesy nabízejí četné cestičky, po kterých jsme se mohli pěkně probíhat. Martin nám vybral pěknou trasu nejdříve po neznačené pěšince, pak žluté a nakonec po zelené. Rybníčky a tůňky lákaly k namočení kožíšku a bíglové se dost divili, když to Enzo nevyužil. Joo Arčík, ten by si jistě s chutí zaplaval. Flopík a Monty se předháněli, kdo umí lépe tahat svou paničku a sváděli holky ke hrám. Lysienek tentokrát jistil všechno spíš zezadu. Nesmíme zapomenout na statečnou Ninku, která to skoro celé uťapala.Tak moc děkujeme Ciri a její smečce za výlet a příště se budeme těšit na Memoriálu tety Květy aneb setkání bíglů v Hostivaři. Pac a pusu Lysien

Textík:  Lysien
Foto: Ciri a Flop 
30.3.2013 Lánskou oborou

 Můj první výlet - Lánská obora
Tak jako každé ráno jsem se probudil jako první. Páníčkové i ségra Gypsy spinkali. Tak jsem začal kňourat, kňučet a pískat dokud jsem všechny neprobudil. Když už jsem je z těch pelíšků dostal, chtělo se mi tak moc ven, že jsem si ucvrknul už v předsíni. Tak mě páník vzal rychle ven abych nestropil ješte větší nepořádek. Když jsem se vrátili domů, tušil jsem, že se něco chystá. Panička pobíhala sem a tam, dávala věci do batůžku, balila mlskovník a taky ručník....no byl jsem celej zmatenej. Naštěstí mi ségra Gypsy pošeptala, že nás čeká velká zábava, tak jsem se začal těšit, až jsem si, málem ukroutil ocásek. Tak šup, šup do auta, připoutat, nezlobit a hurá, můžem vyrazit. 
Když jsme dorazili do cíle (mysleli jsme si to), byli jsme trochu zmateni. Byli jsme na konci nebo na začátku Lán (kdo ví???), ale byli jsme tam uplně sami. Tak jsme volali strejdovi Endíkovi, ale ani on nám nedokázal poradit, dokonce za chvili dorazil na to samé místo . Co teď? Po několika momentech se začala sjíždět i další auta, z kterých vyskakovali psí kamaradi co vypadali jako Endikové. To jsem měl radost. Tolik kamarádů! Musel jsem je všechny přivítat, očmuchat a jejich páníky poskákat. 
Pořád nám ale chyběla vůdčí smečka, naštěstí měla, jedna a šikovná panička na Martina telefon a tak jsme mu mohli zavolat. Zjistili jsme, že jsme na špatném místě. Naštěstí se nás Martinovi zželelo, přijel si pro nás a dovedl nás ke zbytku smečky.....to bylo radosti . 
Byl jsem v sedmém nebi, spousta flekatých kamarádů a páníčků. Mohl jsem lítat sem a tam, honit se s novejma kámošema a navíc, sem tam dostal i nějakou mlsku. Po nějaké době jsme došli k místu s vysokým plotem. Moc zajímavě to tam vonělo, prý byli vidět za plotem jeleni a daňci, ale nevím co to je, takže to nedokážu posoudit. Páníci říkali, že je zavřeno, nebo co, jinak bychom to mohli prozkoumat z větší blízkosti. Moment.....když je zavřeno, co dělá za plotem strejda Endy????
Pak jsme vyrazili dál lesem. Všude sních nebo alespoň bláto, takže jsem toho řádně využíval. U krásného rybníka jsme se zastavili na svačinu. Teda musel jsem si ji zasloužit poslušným stáním v řadě...prý skupinové foto nebo co..... Svačina byla zasloužená. Všichni papkali a vymeňovaly se i nějaké sladkosti, taky jsme něco málo dostal. 
V dobré náladě jsme vyrazili k autům. Gypsy už byla moc velká zima a tak se zbytek cesty nesla, u páníka, pod bundou. 
Musím řící, že se mi výlet moc moc libil. Už se těším, až zase někam vyrazíme. Ale byl jsem rád když jsme uviděl naše auto. Už jsem byl utlapkanej a těšil jsem se jak si lehnu......
Pac a haf
Kerberos (Kerby)

Textík:  Kerby
Foto: Pepa a Martin 
15. - 17.3.2013 Sněhoboj

 

Textík:  Barča a Korálek
Foto: Radek 
3.3.2013 Merkovka

 MERKOVKA, aneb můj první výlet s bíglíky
Páníčci mi už pár dní stále opakují, že pojedu na nějaký výlet s pejsky. Nevím, co to je ani co si o tom mám myslet. V sobotu jsme byli jen na krátké procházce, prý abych měl dost sil na zítra… . Začal jsem z toho být tak nervózní, že jsem do rána nevydržel a musel jsem všechny svoje potřeby vykonat v koupelně, kterou panička večer pěkně vytřela. Nějak se mi nepodařilo vyhnout a to nadělení jsem i trošku rozšlapal. Když panička ráno vstávala, radši jsem se nehnul z gauče a předstíral spánek. Zvednul jsem se, až když vstal páník a začal vyklízet a připravovat auto. No, snad se nikam nepojede, to já nerad. Jelo se. V kufru to se mnou tak divně házelo, že jsem hned kousek od domova vyhodil na deku v autě včerejší večeři. Panička to uklidila, ale mě bylo pořád hůř, takže jsem vyhodil i včerejší snídani a to už panička neuklízela, prý by tam jen přidala. Konečně jsme na místě. Skáču z auta a vidím nové kámoše, čmuchám a skáču na všechny. Prý jsem nejmladší a ještě k tomu nováček společně s Montíkem, se kterým jsme si padli do oka. Svorně svoje páníky táhneme a spolu s Endym nás nejvíc zajímá Cirinka, jediná bíglí holka na výletě. Celou skupinu vzorně vede Lysienek, nám mlaďasům dává najevo, kdo je tady ten zkušenější. Statečně ťape i malá Gypsy, ta se ale může i chvilku nést. Přicházíme do lesa, je tu spousty sněhu a to já rád. Hlava se mi točí, nevím, kam dřív, pejsci, Ciri, vůně lesa. Přicházíme k prameni Merkovky, tady je první občerstvení, sváča mě ale nebere, všechno kolem je zajímavější. Pokračujeme dál, cesta vede trochu do kopce, ale já páníka dál statečně táhnu. Přicházíme k Maxově oboře, cesta je pokrytá ledem a trochu to klouže. Odtud šlapeme k vodní nádrži Punčoška. Všechny, kromě Lysiena, který nás vede, stále zajímá jen Ciri (když ona tak zajímavě voní). U Punčošky je sváča číslo 2., ale já hlad nemám, těším se, až půjdeme dál. Cesta pokračuje stále lesem až ke Sládkovu kříži, kde přebírá moje vodítko panička. Ukážu jí, že už jsem velký pes a pěkně jí lesem protáhnu. Ani jsme se nenadáli a stojíme u auta. No, snad zase někam nepojedeme? Loučíme se s pejsky a jejich páníky, je mi smutno, trochu pláču a hlavně nechci do auta, dvakrát vyskočím a ti moji mě musí chytat. Cesta utekla ani nevím jak, teď si trochu dáchnu na gauči a můžu zase někam vyrazit.
Pejsci, bylo to s vámi prima, tak zase někdy…
Flopík, Šárka a Libor

Textík:  Flop
Foto: Flop, Ciri 
16.2.2013 Ostromeč

 Miky se zbláznil! Pája se oblékala, že nás vezme ven a on tu lítá jak šílený. Z protestu se otočím na druhý bok a zívnu, venku sněží, že bych se tam nevyhnala. Násilím jsem byla vytržena z pohodlí pelíšku a jdu ven. Pak to začalo: batoh, svačina, balení pelíšku, frolíků, jdu radši s páníkem naložit věci do auta, aby to udělal dobře. Nasedáme a ani se nenaděju - jsme na místě konání. Ještě jsem ani nevystoupili z auta a to už přijíždí Endy a jsme kompletní. Mě to vyhovuje, jsem jako růže mezi trním. Jdeme na prochajdu. Vyhlídka, druhá a další, najednou jsem kdesi, kde se to jmenuje Ostromeč a pod vrstvou sněhu se možná ukrývají tajemné zbytky zříceniny. Postavíme sněhuláka, ať společná fotka nevypadá tak chudě a pádíme zase dál, tedy kousek zpátky a po modré z kopce. Slezeme až úplně dolů, abychom si mohli přeskočit potok a pak už zase šplháme do kopce. Pája to celou cestu zdržuje a stěžuje si, že snad nahoru ani nedojdeme. V lese vyplašíme něco zvěře a ikdyž páníka upozorňuji, že jsem si včera pečlivě opsala recept z Prostřeno na kančí, důvěru nedostávám, zase budou granule. Aspoň něco. Cestou necestou, kolem ohrady s koníkama, kteří s námi vůbec nechtěli jít a to už jsme na silnici, která nás dovede až zpátky do Hrazan. Litujte, že jste nešli, byla to krasojízda. 

Terrinka předsedová

Textík:  Terrinka
Foto: Radek  
2.2.2013 Řebřík

Už jsem ani nedoufala, kamarádi, že vás ještě někdy uvidím. Na výletě s vámi jsem už pěkně dlouho nebyla. Ale co se nestalo. Ráno panička vytáhla batůžky na výlet. Aby náhodou na mě nezapomněli,tak jsem po celou dobu ležela na chodbě v pohotovosti. K mému překvapení jeli i mladší páničkové. Cesta nic moc, jako vždy. Chvílemi jsem ji i prospala, aby mi to uteklo. No hurá, už jsme v cíli. Vidím konečně Terinku s Mikýskem, a taky Ciri. To bylo přivítání. Čekala jsem už jen na Lysiena, který se zpožděním dorazil. Konečně jsem mohla vyrazit. Kopeček, hurá, štěkám, musím být první, ale páničkovi to moc nedochází… Ťapkáme chvíli po silnici, to se mi moc nelíbí. Projdeme vesnicí a už vidím louku, u které dostávám volnost a s flekáčema si ji moc užívám. A už přicházíme k lesu a jdu zase u nohy. Cesta lesem, no a co nevidím, vede přes potok. Jako první ho zdolá Lýsa a my ostatní se snažíme nějak ho obejít, nebo najít menší tok na přeskočení. Cirda už to taky zvládla. A co já? Musím se namočit, fuj, brrr voda…ale zvládla jsem to. Jak nám to dlouho trvalo, tak si Lysien šel sám dál po lese. A tak si to Lenka musela zopakovat s ním znova. Vůbec mu to nezávidím. Cesta je pěkně bahnitá. Už vidím, jak mě čeká pěkná koupel doma, jinak mě nemocná panička do postele nepustí, ach jo. Tak si toho bahna užívám a páničkové taky. Máme ho až za ušima. Přicházíme pomalu ke hradu Řebřík, ale kde je? Vyběhneme do kopce a rozhlídneme se aspoň dolů. Uděláme hromadné foto. Seběhneme kopec, ještě kousek jdeme stále lesem a páničkové si vyprávějí o buřtíkách. To bude paráda. Doufám, že aspoň půlku vyloudím, když je tentokrát sestava mojí smečky velká. A páničkové zastavují. Chystá se ohýnek. Dřívka páníček nesl celou dobu v batohu a na hraní mi ani jedno nedal. Ohýnek se zdařil, hoří a už se pečou buřtíky. Jak moc se mi sbíhají sliny. Mňam mňam, i kousek jsem pak dostala. Zahlazujeme stopy po ohýnku a odcházíme dál lesem. Cestou se Lysien musí, ač nerad vykoupat v potůčku. Prý moc hezky „voní“ ale mě to fakt nevadí. Na konci lesa na louce dostávám další volnost. Ale jsem už nějak uťapkaná a tak moc neběhám. Klidně i vydržím pózovat předsedovi na foto. To je fakt, co říct. Už přemýšlím o teplém pelíšku a mňamce v mističce. Výlet se chýlí ke konci, nezbývá než se rozloučit a poděkovat za hezký den. Kamarádi těším se na příště. Haf, pac a pusinku, Meggi

Textík: Meggi
Foto: Radek  
19.1.2013 Konopiště

Zimní romantika na Konopišti. 
Po delší době jsem se vypravil se svými kamarády na výlet. Protože mám rád sníh a zimu tak jsem se hodně těšil. Bylo mi trošku divné, že vyrážíme tak brzo, ale mí páníčkové se potřebovali ještě stavit v Benešově u svých kamarádů. Pak jsme museli pospíchat, abychom na místo srazu vůbec dorazili včas. Tak, tak jsme to zvládli. Už tam čekala Cirda, Enzo a za námi v těsném závěsu dorazila Terinka, Mikísek a Ella. Po přivítání a přepočítání všech účastníků jsme vyrazili do zámecké obory . Dostáváme důvěru a začínáme řádit. Sníh nás všecky pěkně rozdovádí. Enzo běhá a provokuje mě s klacíčkem, Terezka prozkoumává okolí a troufá si i na delší vzdálenosti. To se ovšem nelíbí Radkovi a jsme svědky výchovné lekce, brrrrrr. Radši se držím poblíž, nejsem žádný hrdina. Bloumáme po parku, hrajeme si, kluci honí holky pak zase holky honí kluky, no moc pěkný den. Nikomu není zima dokonce i vysvitne sluníčko. Předseda nabízí zase nějakou zkratku. Protože ho známe a ty jeho zkratky taky, všichni souhlasíme, protože takový pěkný výlet se musí protáhnout a my si ho chceme opravdu užít. Tak už jen pěkná cesta domů, jelo to moc pěkně, v misce čekal dlabanec a pak pěkně vyhřátý pelíšek. 
Zdravím všechny i ty co nepřijeli hlasitým Haf.

Textík: Endy
Foto: Radek  
6.1.2013 Tříkrálové Bloumání


Vyšehradní bilancování

Kamarádi moji drazí, bíglice a bíglové, školnice a školníci, naši milovaní páníčci,

těch osm let, které letos na podzim oslavíme od památného založení našeho klubu ve Hvězdě, uteklo jako voda. Byl jsem vlastně v té době takové odrostlé štěně, plné elánu, nadšení a ideálů. Dnes jsem ve věku, kdy mohu směle vzpomínat a bilancovat. Uvědomil jsem si, že naše sdružení má již skutečně svou historii a tradice. Zažili jsme narození štěňat i dětí, zamilování, svatby, rozchody. Oslavili spolu významná jubilea. Přišly i smutné chvíle, kdy jsme své kamarády vyprovázeli za Duhový most. Prožili jsme spoustu legrace i vyčerpání při soutěžních kláních, poznali nepočítaně nádherných míst během našich výletů. Seděli u mnoha táboráků a probrali u sklenky nebo misky řadu důležitých témat i naprostých banalit. V dnešní nejisté a uspěchané době je pro mě naše parta místem, kde najdu přátele, kteří si navzájem fandí a jsou spolu rádi. Za to, že tohle soukolí spolehlivě šlape nepřetržitě řadu let, patří Radkovi, Páje, Terrince a Mikýskovi můj velký obdiv a dík.


Do letošního roku s magickou třináctkou na konci vám, kamarádi, přeji bystrý úsudek, dobré příležitosti, neutuchající zdraví a spoustu pohody. Ať vám někdo blízký podá pomocnou tlapku vždy, když to budete potřebovat.

S Archiho tradičním pozdravem Pac a hubu

Textík: Lysien
Foto: Radek  
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007