Beagle magazin
 
Vyčmuchané články
18. 12.2011 Vánoční Hvězda

 Poslední výlet roku nastal.

Sešli jsme se opět honě, ani cukrátka nechyběla. Rozběhli jsme se do obory, čmuchali, váleli se, samozřejmě, že páníci nás ani o hladu nenechali. Udělali jsme pár foteček, kdo chtěl, koupil si i kalendář. 

Teď už se můžeme těšit jen na ježíška.

Těším se na všechny příští rok

Textík:  
4. 12.2011 Mikulášská

 Předseda s paní předsedovou nedali jinak, než že článek z nedělního výletu musím napsat já. Pokusila jsem se i o úplatek, ale bohužel to nebylo nic platné. Takže se pěkně usaďte do počítačových křesel, zapojte fantazii a pozor, právě začínáme……Sešli jsme se v neděli chvilku před jedenáctou, i když pár jedinců dorazilo poněkud dříve a udělali si ještě cvičnou procházku na zahřátí. No a po jedenácté jsme vyrazili. Nebylo nás věru moc, i když z druhé strany chápu, že vzdálenost pro většinu členů to je značná. Ale nezastírám, že je škoda, že jsem neměla tu čest, poznat Vás víc. Tak třeba příště. Počasí tentokrát vyšlo ideální. Vzhledem k tomu, že je prosinec, tak cesta byla suchá, počasí chvílemi i slunečné, krom občasného zafoukání to nemělo chybu. Předsedu jsme sice neobměkčili, abychom na rozcestí odbočili na zkratku, ale i tak to stálo za to. Můj starší sedmiletý syn Vašík, který se se mnou účastnil výletu, vyfasoval kolem pasu kšíry a byla k němu zapřažená předsedovic Terrinka. Myslím, že jeho komentářem: „To není pes, ale TORNÁDO“ je řečeno vše. Vlastně by se dalo říct, že Terrinka vodila páníčka. Občas ho smíkala po břiše mezi pařezy a jednou jsme málem přišli o další mléčný zub. Ale abych vše uvedla na pravou míru, tak ty zuby teď nějak padají samovolně, takže Terrinka je v tom téměř nevinně. V lese jsme si zasoutěžili o nejhezčí andělskou básničku, vyfotili jsme se na památku a pozvolna pokračovali ke svým vozům. Udělali jsme si prohlídku zvířetníku, v ohradě se pásly ovce, cupital zvědavý kačer a slepice, ale pejskům se asi nejvíc líbily 3 malá koťátka. Žádnému zvířeti z tohoto příběhu nebylo ublíženo, když nepočítám svého syna, takže všechno dobře dopadlo. Zazvonil zvonec a nedělního výletu byl konec. Přeji s celou svou rodinou všem členům 1.BVC krásné a klidné prožití vánočních svátků a zase někdy nashledanou.

Textík:  Vendulka
19. 11.2011 Po stopách Slavníkovců

 Po stopách Slavnikovců

Ahojky moji milí kamarádi, tak píší svůj první štekopis. Dnes byl krásný den a já vyrazila bez paničky jen s páníkem do Poděbrad. V autiku sem seděla s Endíkem a Katynkou a na startu na nás čekali šéfka Terinka její bráška Mikýsek a páníci, dále Ellinka , Lucka a Tomáš. Hned jsme vyrazili na cestu. Šlo se po krásné cestě zapadané listím, přímo po břehu Labe směr soutok s Cidlinou.

Cestou bylo nádherně, mlha skoro žádná. Terezka, jako správná stopařka, jistila cestu, Ellinka s Katynkou a já jsme se drželi ve středu smečky. Endy a Mikýsek lítali okolo a drželi stráž. Bráška Endy, ač s poraněným ouškem, si je stále jistý svou neohroženosti . Po společné fotce a pár ušlapaných kilometrech jsme dorazili na soutok Labe s Cidlinou, kde na růžku bylo občerstveni. Zde jsme se občerstvili ,panici měli gulášovku a zabijačkový guláš, výborné kvasnicové pivo a paničky jusík. Zde jsme se seznámili se štěnětem Houmerem, kterému jsem se velmi líbila a nedal mi pokoj.

Dále jsme pokračovali podél řeky Cidliny, kde jsme narazili na naprosto neobvykli, unikátní, památný a státem chráněný strom, jménem Tomáš. A tak šlapeme dál až jsme dorazili k hradišti, slavných, Slavnikovců. Zde jsem konečně pochopila, proč nás panici nutí sedět přihlouple vedle sebe, divně pokřikují a mávají rukama. Jednalo se o společné foto do našeho kalendáře. Vyrazili jsme zpět ,okolo jezer a golfového hřiště. Cestou jsme ještě potkali divného pána, který se začal svlékat a pak skočil do ledové vody řeky Labe.Kamarádi šel jsi zaplavat. Hlavně, že my jsme se nesměli k vodě ani přiblížit. A už bylo jen pár kroků do paničkovi teplé náruče, v autě na cestě domů.

Hafiky Haf
Vaše Gypsy

PS: těšim se na přišti beaglovani

Textík:  Gypsy
6. 11.2011 Zoo

 Jo ta naše Terrinka, to je holka přísná a nic mi neodpustí:-) JIž tradiční výlet do pražské ZOO má v podzimním čase svoje pravidelné účastníky a stal se pro svoji dostupnost,řekl bych, oblíbeným.
Letos nám sluníčko přálo, nebyla teplota hluboko pod bodem mrazu jako kdysi za tety Květy a naše procházka mezi chlupatými kamarády se zdála, že bude poklidná. Sešlo se nás deset pejsků včetně naší oblíbené Gypsy a nových pejsků Ronnika a Oskara. Ti sledovali naše stránky a vyrazili celí netrpěliví až nás poznají:-) Ještě v poklidu jsme se vyfotili před pandou červenou, Ninka a Maruška si naskočily do vozíčku, Verunka jim trochu záviděla a mohlo se vyrazit na procházku, co je kde nového. Bohužel idylku celkem brzy narušilo bouřlivé nedorozumnění mezi kápem vycházky Endíkem a novým kamarádem Oskárkem, z čehož vyšel hůře Endy a jel na šití ouška, které se naštěstí rychle zhojilo. Pak se každý tak nějak vydal svým směrem a navštívil svoje oblíbená zvířátka, my byli třeba u medvědů a na rozhledně:-) Takže příště snad v poklidnější atmosféře. 

Lysien

Textík:  Lysien
22. 10.2011 Radeč

 Radeč

Tentokrát Pája připravila výlet na Radkovu počest a přesně podle mých představ. Slibně zamrzly louže, všude se válela krásná voňavá mlha a jinovatka parádně chladila na tlapkách. Byl jsem nadšený. Blíží se zima, mé nejmilejší roční období. Když napadne sníh, můžu se beztrestně válet všude, kde se mi zlíbí. Šárka mi hází koule, po kterých se báječně chňape a křupou v tlamě a blíží se vánoce se spoustou dobrot, vůní, hlazení, dlouhých procházek a následného lenošení v teplém pelechu. Když je štěstí a jsem tam první, tak i v posteli.

Příroda na Zbirožsku je opravdu krásná a my jsme využili dokonce tři turistické značky! Modrou, zelenou a červenou. Poslouchal jsem vyprávění kamarádů o podzimní víkendovce a tradičně litoval, že jsem se nezůčastnil. Terrinka dnes měla výbornou náladu a trasu si náležitě užila. Nejdřív šla sečíst podzimní stavy zvěře. Trvalo jí to jen chviličku, trochu jí pomáhal Pavel. Poté, co se opět připojili ke skupině, se Radek na Terezku zlobil, asi že ho nevzala s sebou. Ale to nešlo, vždyť by jí plašil zvěř! Aby mu udělala radost, šla potom u nohy jako ovčanda a hlídala si, aby s ní páník srovnával krok. Vůbec jsem nechápal, proč jí Pája říká, že se chová jako štěně. Brrr, to jsem se otřásl. Hanka si posteskla, že jí teď na tři měsíce zavřou prodejnu se žrádlem, pardon jídlem. Další brrr, takovou situaci si ani neumím představit. Ale protože Hanka je šikovná skoro jako Terrinka, hned vyhlásila akci lipo za houbu. Vrhnul jsem na ni obdivný pohled a jedno lipo mi rovnou dala. Po zjištění že mi nechutná, jsem se rozhodl houby nesbírat a raději obcházet svačící výletníky. Ostatní se ale mohli přetrhnout, hříbky se válely hned u cesty a tak Miléřovi mají v příštích dnech k snídani smaženici, k obědu houbovou omáčku, k večeři houbové karbanátky, k snídani vejce na houbách, k obědu fleky s houbama, k večeři houbové rizoto atd. atd...

Potom jsem zkusil zdrhnout já, chtěl jsem Terezce zaimponovat. Byl jsem odchycen a potupně chvíli mašíroval na vodítku. Ostatní byli dost vzorní a tak laťku nastavila opět předsedkyně. Dala si za ouška polní Channel, všichni si potom na ni sahali a hádali jeho složení. Co říkala Pája pro jistotu neuvádím, kdyby to četlo nějaké štěně.

Nesmím také zapomenout, že s námi šla nová Endíkova ségra Gipsy. Na začátku cesty sněhobílá fiflenka bišonka se zářivou prošívanou vestičkou ve výletnických barvách. Na konci cesty správná holka, zdola úplně urousaná jako já, statečně ťapající celou trasu a to ještě s páníkem kličkovali lesem, aby vyhráli tu soutěž s lipama. Jenže Hanka je mezitím trošku snědla, no. To se mi taky stává, že si nedokážu nechat na potom. Proto mám Hanku rád. A ostatní výletníky jakbysmet.

Těším se na Vás na listopadovém výšlapu do ZOO. Zkontrolujeme nové přírůstky, Terrinka je spočítá a bude nám zase spolu fajn.

Pac a Hubu

Archi

Textík:  
7. - 9. 10.2011 Podzimní víkendovka

 Víkend v Jetřichovicích

Sedíme doma v teple, popíjíme čajíček a přemýšlíme jak vám, kteří jste nepřijeli, popsat podzimní víkendovou v Jetřichovicích. Lze to vyjádřit jedním slovem prostě pohodová. 
Počasí nám sice nepřálo, ale vše ostatní nám to vynahradilo. Ubytování v příjemné chaloupce s výhledem na nejkrásnější skalní věže Jetřichovických stěn, u lesa a kolem louky jako stvořené pro naše běhání a řádění. Zde nás v pátek přivítali milí majitelé manželé Hejdovi. Ubytovali jsme se a vyrazili na průzkum okolí, proběhli jsme se po loukách a ochutnali místní dobrůtky. 
Druhý den nás čekal test zdatnosti. Protože jsme ale byli dobrá parta, pomáhali jsme si a podporovali se, výstup na Mariinu skálu jsme zvládli všichni, i když někteří před vrcholem chtěli vzdát, ale překonali sami sebe a slibované předsedovo překvapení přeci jenom viděli, teda spíš ochutnali. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek, zvláště pro dívčí část výpravy. Cestu dolů jsme zvládli docela rychle, hlavně nás hnala vidina dobrůtek v Jetřichovicích. Večer jsme byli unavení, ale šťastní, že jsme vše zvládli. Flekáči zalehli do pelíšků, dvounožci je sice rušili tím jak prožívali společenské hry, ale nakonec je také zmohla únava. 
Ráno jsme se rozloučili s milou paní Hejdovou, s radostí jsme přijali pozvání ať určitě přijedeme, že jsme zde vítáni a vyrazili jsme ještě na malý výlet. 
Nedokážu všechny ty nádherné zážitky popsat, věřím, že předsedovy fotografie to dokážou lépe a přesvědčí vás ostatní, že v partě, která se tam chce ještě jednou vrátit, nesmíte chybět. 
Předsedo, díky, tahle víkendovka se ti móóóc povedla. 

Olča a Kettka 


Bíglí víkendovka v Jetřichovicích aneb test zdatnosti od 7. do 9.10.2011. 
Nastal den začátku víkendovky, ale mě to v mé malé hlavičce moc nebralo. Menší panička šla, jako každý jiný den do školy a tak jsem v klidu zalehla do postele. Nečekala jsem, že se bude něco dít. Očkem jsem sledovala páníky, jak pořád pobíhají a přidávají pro mě zbytečné věci do velkých tašek. Pak začali balit moje důležité věci a to jsem už byla v pozoru. Za malou chvilku, to měli vše naskládané v té bílé plechovce a tak jsem mohla jet. Netušila jsem stále, co mě čeká, tak jsem cestou radši usnula. Páníčci dělali krátké zastávky a ta poslední byla pro mě vycházková, kousek před naším cílem. Už jsme konečně dorazili na místo, kde čekali k mému údivu Ketynka a Terinka. S radostí jsem vyskočila z té bílé plechovky a začala se s nimi vítat. Páníčci šli okouknout nové bydlení. Vynosili ty všechny potřebné a nepotřebné věci do pěkné, teplé chaloupky. Po dlouhém seznámení a dovádění s domácím štěňátkem vlčáka, který byl 4x větší než já, jsme vyrazili, pro mě na krátkou procházku. Tu páníčci zakončili v jedné místní hospůdce, kde si páníci dali pivka a paničky něco sladkého na zub a taky na nervy. Po chvilce sezení na příjemném sluníčku, se tam objevila taky Ella s páníkama. Ty se také občerstvili a tak jsem měla čas přivítat se také s ní. Sluníčka začalo ubývat a tak nás zima donutila vstát a odebrat se, zase krátkou procházkou zpátky do již naší chaloupky. Ale ještě před ní na louce, se Ketka a Ella učili otočku pod vedením předsedy. Záviděla jsem jim, přesto, že to umím a dávala to hlasitě najevo. Nastal večer, po krmení, jsem ulehla do pelíšku. Hned po Terince a Ketynce jsem usnula a přemýšlela o tom, co mě vlastně zítra čeká. Občas jsem se otočila a i chvílemi poslouchala předsedu, jaký báječný výlet vymýšlí. Jen paničkám se to moc nezamlouvalo, ale já se těšila.
Ráno to začalo. Sice počasí, že by psa ven nevyhnali, ale to nám zdatným výletníkům vůbec nevadilo. Začalo pršet a pršet a my jsme ťapkali a ťapkali. Viděli jsme Dolský mlýn, kde to vypadalo, jak v rozpadlém, strašidelném hradu. Honem pryč jsme utíkali a ťapkali. Chvílema jsem šla první, chvílema jsem byla i poslední. Ale to už nás čekal výstup na hodně nebezpečnou vyhlídku, kde rozumný dámský tým, včetně Ketynky zůstal raději dole. Ale pro mě to byla paráda. Další výstup na Mariinu skálu už zvládli všichni, to byla čest! Počasí se už umoudřilo, a tak jsme si mohly vychutnat nádherný výhled a i předsedovo překvapení. Cesta dolů byla rychlá, začalo opět pršet. Ale než jsme ji zvládli, tak bylo po dešti. Dole nás přivítalo sluníčko a s ním i předsedovic Pája. Po pozdním obídku páníčků, jsme dorazily domů. Nasycený, unavení, ale šťastní, že jsme všichni prošli testem zdatnosti, a že se nám nic nestalo, jsme ulehli do pelíšků a usnuli. Jen občas nás rušili hlasy páníků, jak zdolávali další test ve společenské hře „Česko“. Ale to už je taky zmohla únava, že chvíli po nás šli také do svých pelíšků.
Ráno po probuzení, pániky čekal úklid a balení, pro mě to znamenalo už jen loučení. Ale to až po malém výletě, na který jsme kousek popojeli tou plechovkou. Ani mě nepřekvapilo že jen co jsme vyšli začalo znova pršet. Čekal nás výstup na Loupežnický hrad a malou Pravčickou bránu. Ale holčičí části se nezdál terén a počasí tak jsme to šli samy. Oni se zatím přemístili do místní teplé hospůdky a tam zakončili pohodovou víkendovku na které nám sice nepřálo počasí, ale pro mě a mé pániky to bylo super. Ještě teď se mi o ní zdá v teplém pelíšku, mám na co vzpomínat, moc se mi stýská po Terince, Ketynce a Elle. 
Moc se těším na další víkedovku! 

Haf, pac a pusu. Vaše Meggi


Podzimní víkendovka.

Jako každý den ráno jsem se probudila a vytáhla paničku z postele. Paničko, nespi, večer si mi chystala batůžek a to znamená, že jedeme na výlet! Kupodivu mi to nedalo moc práce k přemlouvání a panička opravdu vstala. A tak jsme vyrazily obhlédnout počasí dnešního dne. Inu, nebylo nic moc, ale tím si přece náladu zkazit nenecháme. Vrátily jsme se tedy zpět, já do pelíšku číhat ten okamžik, kdy páník zvonkem zavelí a já si nesmím nechat ujít příležitost čekat první u dveří, co kdyby se chtěli vypařit beze mě! a panička balit další zbytečnosti, které jen zdržují od výletu.
Naskákali jsme do červené krabice i s těmi všemi zbytečnostmi a mým veledůležitým batůžkem a mohlo se vyrazit. Cesta byla klikatá a to značilo príma dobrodružství, stopičky a horský vzdoušek a věřte nebo ne i sluníčko na nás vykouklo. K mé radosti jsem se vůbec nemýlila a opravdu. Za chvilku se před námi objevil krásný les, plný kopců, skal a lístků, které už zbarvil podzim. Páníci mě vypustili z té krabice a to by bylo, abychom si tak krásné prostředí užívali sami, za chvilku jsem zavětřila svoje oblíbené, flekaté kámošky Terrinku, Megginku a Kettynku. A hned jsem začala vyčmuchávat všechny podrobnosti, co nás čekají a co už jim předseda prozradil a nakonec i to, kde pak složíme svoje ušaté hlavičky k odpočinku, to mi holky ukázaly za chvilku. Byla to boudička jako z pohádky akorát pro nás. Po celém dni jsme zalehli všichni do svých pelíšků a těšili se na další den.
Ráno jsme vyskočili z pelíšků, přivítaly se s holkama, štastnější z nás dostaly granulky na posilněnou a už,už se mohlo vyrazit. Co čert nechtěl, začalo vydatně pršet, ale jako správní flekáči se nenecháme ničím zaskočit a za okamžik jsme čekali nastoupení a připravení zdolávat jetřichovické kopce. To jsme ještě netušili, co všechno nás čeká... Tolik vyhlídek jsem ještě neviděla! Pro paničky to bylo náročné i psychicky, za to páníci, ti si to užívali i s námi. Ale byly všechny šikovné, tu nejvyšší vyhlídku s překvapením jsme zvládli úplně všichni. A pak už jen šupky, dupky z kopečka dolů, udělat nějaké hezké, společné fotky do kalendáře, páníci se posilnili v místní hospůdce, zahráli si společenskou hru, aby se dozvěděli další novinky z našeho českého kraje a mohlo se do pelíšků.
Nastala neděle, den odjezdu a tak už jen páníci uklízeli boudičku, ve které jsme pospolu odpočívali celé tři dny, poděkovali milým majitelům za vlídné přijetí a všichni jsme se rozjeli zpět ke svým domovům nechat si zdát o jetřichovickém dobrodružství.
Díky předsedovic smečko, bylo to,jako vždy, moc príma.

Tak příště, naviděnou.

haf, Ella a páníci

Textík: Ketty, Meggi, Ella 
25.9.2011 Blaničtí rytíři

 Tak nás čekalo trochu adrenalinu a tajemna jak se na bájnou horu Blaník sluší. Čekáme na parkovišti u Kondrace, zda vůbec někdo přijede. Ejhle Meggi první kousek, trochu se domáhala pozornosti. S trpělivostí jsme čekali zda Ketty dorazí, když nemá auto. Dočkali jsme se, vyrazili jsme 4 slečny – Toyen, Meggi, Ketty , Ella a jejich páníčci. Dlouho jsme váhali, zda si v takovém malém složení dáme nějakou hru, ale přeci jen jsme prozkoušeli kvíz páníčků na téma přírodovědné znalosti – brouci, houby, plody lesa, příležitostí se nabízelo dost. Nejprve rozřazení pořadí kvízů, kvízy samotné, pak to bylo nerozhodně pro Meggi a Ellu, rozhodl dodatečný kvíz na téma ptáků a Ella se tak stala dalším přírůstkem do síně slávy. Jen se omlouvám, že nikdo nevěděl jak je to s odměnami a tak doufám, že bude odměna třeba na podzimní víkendovce, protože je zasloužená. Po kvízech následovalo malé stoupání, pak jsme objevili přírodní zvonkohru na dřevo palicí, ale Ella se té palice strašně obávala a tak jí páníček s paničkou ukázali jak se to dělá. Poté jsme objevili kopii původního kamene národního divadla, pro pejsky opravdu dobré místo pro předvedení svých pózovacích kousků. Stále jsem upozorňovala, že to nejhorší teprve přijde, že Blaník není zadarmo a skutečně přišlo, poslední strmé stoupání po kamenech páníčky vyčerpalo, to my slečny jsme byly fit a čekaly, že nám páníčci dají taky nějakou svačinu. Rozhodlo se, že nebudeme jen u svačiny, ale dáme si výstup na rozhlednu. „A psi tam smějí?“ – kdosi se ptal – odpověděla jsem, když tam vylezou. To samé odpověděla paní správcová. A tak se šlo. Nahoru to bylo celkem bez problémů, některé psí slečny se vzpouzely na posledním strmém schodišti. Krásný rozhled, užíváme si to, ale co dolů? Trošku jsme podcenili bígla, jak to vidí z té své perspektivy. Byla to dřina pro všechny páníčky, odnést je dolů a přitom poslouchat jak jim bije strachy srdíčko. Ketty panička musela poprosit Toma coby chlapa, aby pomohl. Pak nás čekala už jen třešnička na dortu sejít dolů z vrcholu a vychutnat si rovinky a krásu lesa. Cestou jsme ještě narazili na ukazatel skály a protože tam všichni chtěli, rozhodli jsme se jít tam a pak trochu pozměnit trasu, abychom už nemuseli na kopec zpátky. 

Ti nejodvážnější na skálu vylezli a vychutnávali si krásy rozhledu po lese, samozřejmě tam byly všechny psí slečny. Někdo pronesl to známe ty zkratky, když to dělá předseda. Ale dopadlo to dobře, cestu zpátky jsme našli. Jen ke konci už Ketty polehávala, a taky nás lákali poslední podzimní houby a jestli přece jen někde dole nenajdeme to spící vojsko sv.Václava. Vrátili jsme se k autům, počasí bylo krásné, podařilo se ten den stejně jako se daří tento podzim a tak jsme se rozloučili a jeli domů.

Textík:  
10.9.2011 Údolím řeky Jizery

 Ahoj:o) Tak jsme se konečně dostaly s Baruškou k tomu článku.
V sobotu jsme s peníčkem vydali na sraz do Semil, odkud jsme měli vyrazit. Jedeme si hezky v pohodě a najednou páníčkův mobil a kdo to nevolá Terrinka, že prý kde jsme, že už tam s páníčkem čekají. Nevím co plašila, vždyť sraz byl až za tři minuty a Megginka jela v autě za námi. No nakonec jsme se šešli.
Od aut jsme se všichni vydali na Riegrovu stezku. Cestou na ní jsme potkali Janu se Zipem a Lopuchem, samozřejmě se pánečkové zapovídali a my holky jsme musely čekat. Stezka začínala pěkně visutou galerií nad vodou, a protože jsme dostaly důvěru, tak jsme šli na volno. Byla to paráda, běhala jsem s Terrinkou dopředu a zpátky, sem tam jsme se dívaly z vyhlídky dolů na řeku, proč z toho měli pánečkové skoro infarkt nechápu, vždyť jsme dávaly pozor. Šli jsme okolo vodní elektrárny, pramenu A. Staška až do Spálova. Tam se Baruška podívala do vchodu do restarace, ale odtamtud jí vyhnala strašně zlá a veliká kočka. Takže jsme se tam nikdo nestavěli a pokračovali jsme po modré na Moravu. Takhle krásně prudký kopec jsem dlouho neviděla. Na některých fotkách je vidět, že pánečkové nebyli zrovna ve formě:o) Když jsme to všechno zdolali, tak byla konečně zastávka. Náš páneček rozdal upomínky na výlet a byl hodný i na kolemjdoucí, kterým je za výlez nahoru dal taky. A byla svačina. Tedy páníčkové ji měli, nám nezbylo nic víc, než na ně koukat a aspoň tím jim to pokazit.
Dál se šlo kolem Myší skály, někdo tam vylezl, ale já ne. Mě to nedovolili. Ještě to bylo kousek do kopce a pak už jen krásně dolů z kopce a byli jsme u aut. Barča se musela samozřejmě ještě vykoupat a já si vylomila drápek, takže jsme ještě jeli za Janou do ordinace, která mi ho strhla.
Ale jinak to byl moc krásný výlet a těšíme se zase na nějaký další:o)

Korálka a Baruška

Textík:  Barča a Korálek
28.8.2011 Údolím rakovnického potoka

 Tentokrát nás čekal zase výlet vlakem. Sraz byl na nádraží, kde jsme se postupně začali scházet. Nejdříve dorazila Ella, potom přijel Endy a jako překvapení s ním dorazila Kačenka. Zbývala už jen Terezka se svojí smečkou. Netrvalo dlouho a byli jsme kompletní. Lístky byly koupeny a my jsme nasedli do vlaku. Někteří dostali košík, ale já a pár dalších jsme tu smůlu neměli. Cestování vlakem bohužel není zatím stále nic pro mě. Kdybych mohla, vlezla bych páníčkovi až za krk. Vlak se rozjel a my jsme se mohli kochat hezkou krajinkou s malebným nádražím v Lašovicích. Netrvalo dlouho a byli jsme na cílové zastávce. Vydali jsme se značenou cestou a za chvilku jsme měli nucenou přestávku. Chudák Ella si udělala nějakou bolístku na pacičce. Tekla jí chudince krev a panička se jí snažila packu nějak ošetřit. Samozřejmě, že Ella se statečně bránila a odmítala packu ukázat. Ale síla a přesila nakonec zvítězily. Před sebou jsme teď měli cestu zpět do Rakovníka. Vydali jsme se kolem hospůdky u fotbalového hřiště, která zatím byla zavřená, a putovali po cyklostezce. Malá panička se zrovna nacpávala párečkem a já na něj měla taky velkou chuť, tak se mi podařilo jí aspoň kousíček ukousnout, než mě panička odehnala. Pokračovali jsme hezkou přírodou kolem potoka a malá panička statečně ťapkala s námi. Když už byla unavená sedla si do kočárku a vezla se. V jedné vesničce jsme potom potkali kamaráda Labradora a dokonce pár oveček. Dost času jsme měli volno tak jsme se mohli hezky proběhnout. Jak se postupně zlepšovalo počasí tak jsme začali potkávat stále více cyklistů a bruslařů, takže mezi námi museli kličkovat. Cesta nás dovedla zpátky až k vlakovému nádraží, kde jsme se rozloučili a naše smečka se vydala ještě kousek po svých domů a ostatní nasedli do svých kočárů a vypravili se domů. Výlet se mi moc líbil a moc se těším, až se zase sejdeme. Nejspíš to bude až v ZOO. 

Textík:  Ciri
13.8.2011 Posázavím

Zdravím všechny výletníky. Za námi je další výlet a tady je článek pro všechny flekáče, kteří tentokrát nebyli.
Celí natěšení jsme v sobotu ráno dorazili na vlakové nádraží v Kácově. Nikde nikdo. To by nebyli moji páníčci, aby to nezvorali – čekali jsme na druhé zastávce. Vlak přijíždí a hurá, už na nás mávají ostatní. Tak výlet se nakonec uskuteční, oddechla jsem si. Nastoupili jsme do vlaku, kde mě Ella vyštěkla, jestli nevím, kde byl sraz. Odpověděla jsem, že panička je blondýna a vláček směr Český Šternberk se rozjel. 
Hned ve Šternberku jsme udělali pár fotek pod hradem a vyrazili se na něj podívat zblízka. Vyťápli jsme si to taky na hladomornu. Všude jsme budili pozdvižení, protože jsme zkrátka krásní a roztomilí pejsci – ohraná písnička.
Konečně jsme na volno a běháme, čmucháme lesem po červené zpátky, směr Kácov. Super, štěkali jsme na sebe – 13 km budeme lítat po lese! Jenže nejsme ani v půlce a už jsme přivázání v hospůdce na zahrádce – dvounohý měli žízeň. Vypili asi 20 litrů malinové limonády a pokračovalo se dál. Parta abstinentů…
Jsme zpátky na červené a výlet se zvrhl ve sběr hub. Páníčci pomateně chodili po lese a sbírali a sbírali. My s Meggi se začali nudit a tak nás napadlo, že to prozkoumáme u cizích na zahrádce. Měli otevřený plot, tak proč ne? Domácí kokršpaněl, jeho rodina a bohužel ani naši páníčci z toho nápadu nebyli nadšení. Za trest jsme byli na vodítku. 
Cestou necestou pokračujeme dál – hustý les, pokácené stromy – opravdu rozmanitý terén – paráda. Abych nezapomněla, cestou jsme se také já a Terrinka vykoupali v Sázavě a na jedné z přestávek jsem s Meggi, Ellou a Lysienem byla na švestkách. 
No a už jsme u cíle. My se rozloučili dřív, protože jsme parkovali na druhé straně Kácova a tak doufám, že než jste dorazili k pojízdným pelíškům, nepřišla jsem o nějaké dobrodružství. 
Všem bíglíkům děkuji za fajnovou sobotu a těším se na další výlet. 
Vaše Amálka

Textík:  Amálka
31.7.2011 Okoř

Zdravím příznivce clubu výletníků, 
článek o průběhu posledního výletu připadl na Mě, na Fida, tak vzhůru na to… 
Sraz byl v plechové budce v polích u Tuchoměřic za pošmourného počasí. Dostavili se 3 členové flekáčů. 
Vláček PID (Pražska Integrovaná doprava) dorazil, zakoupili jsme si skupinové jízdné, revisor nás zkontroloval, co kdyby že? a frr směr Zákolany. Jedna stanice, druhá stanice a hle, kdo tam nestojí Lisiena banda, takže rychlá změna plánu a vystupujeme o stanici dřív. 
Na přivítanou rychlý test Jirky „Co to je?“ -ááá arašídy ve wasabi a pádíme směr Budeč. 
Na Budči jsme zpozorovali Rotundu, hřbitov, památný kámen s kalichem Jana Husa, taky projíždějícího se koně, načež jsme načerpali síly a pokračujeme dále, tentokrát na Okoř. 
Cestou se Archii, několikrát svlaží v čerstvé kaluži a my si to štrádujeme dál cestou, cyklostezkou, úvozem, lesem, blátíčkem, přes potok, louku, kolem chatek a nic nás nezastaví. Až dorazíme na Okoř. 
V obecním úřadě si někteří zakoupí turistické mince, posvačíme, páníčkové mají smůlu jelikož je do bistra ani nevpustí, že prý více psů než lidí a vůbec strašně milá obsluha. 
Tak vyrážíme na poslední část výletu přes Číčovice polem, kde nás ke konci zastihne neutuchající déšť, promoklí a od bláta špinaví přicházíme k bíglvozům kde urychleně nastupujeme a rozjíždíme se ke svým teplým pelíškům, kde budeme snít o dalším výletě. 
F. 

Textík:  Fido
17.7.2011 Kačenky párečky

 Zdravím všechny účastníky sobotní výpravy a i ty, co nebyli a záviděli nám to. Krásný slunečný den strávený převážně v lesíku s buřtíkovou opékačkou byl pro nás jasná volba. K cukrárně U berušky jsme dorazili asi za deset minut deset, kde už na nás čekali Cirinkovic, Endíkovic a Kettynkovic. Jako překvápko dorazila i Barča s Korálkou a jako poslední Layla s menším zpožděním. Vytvořili jsme kolonku aut a přesunuli jsme se k lesnímu pozemku naší skvělé hostitelky Kačenky a též letnímu sídlu ruských otužilek Belly a Honeymoon. Po příchodu domácích jsme si uložili buřtíky do chladu sklípku (také proto, aby měli výletníci nějakou cílovou metu a našli to i po čuchu). Zde jsem se od skupinky nadupanců oddělila a šla za Haničkou, kde jsme "pekly" dortíky. Jak jsem slíbila, zveřejňuji své tajné recepty na vylepšení "klepacího koláče". 
Verze vanilka-mandarinka je všem známá. 2 plechovky mandarinek(jedna se šťávou, jedna bez), smetana ke šlehání(kupuju tu v kelímku) a pudink za studena Créme Olé vanilkový. Vše se dá do zavírací misky a třese se s tím, dokud hmota neztuhne. Pak se jen již rozetře na připravený korpus. Vzhledem k tomu, že má být tento koláč rychlý, kupuji korpus hotový, např. v Lidlu mají výborný.
Verze čokoláda-višeň. 1 sklenice vypeckovaných višní z Lidlu, ze které použijeme pouze cca 1,5dcl šťávy(jako je v jedné plechovce mandarinek),višně celé bez 8 kousků, které použiji na ozdobení, smetana ke šlehání pařížská (v kelímku) a pudink za studena Créme Olé kakaový. Krém se vytváří stejně, jako v předchozí verzi, jen ty višně trhám na poloviny. Pak již jen klepat v uzavřené dóze a namazat na korpus.
Verze kokos-ananas. Plechovka kousků ananasu (gramáž jako 2 plechovek mandarinek, nebo jedněch višní bez osmi kousků), smetana ke šlehání, pudink za studena Créme Olé kokos. Ananasové kousky ještě krájím napůl, jinak opět nasypeme a nalijeme suroviny do zavírací mísy a klepeme...
....
Dopekly jsme, daly si kafíčko a pak přišli výletníci. Dle nadšených a odpočatých tváří bylo vidět, že výlet byl hračka a krásně se prošli po rovince. Dali jsme si buřtíky, potom kafíčko s dortíkem a pomalu jsme se rozprchli do svých pelíšků.
Na závěr nutno ještě jednou poděkovat rodince Vlčkových za vřelé přijetí a poskytnutí skvělého zázemí, kde jsme my výletníci i naši psí kamarádi vítání.
Terrinkovic Pája

Textík:  Terrinka
1.-3.7.2011 6. Beagle víkendovka
Přijela jsem, viděla jsem a nevěřila vlastním očím...

Tolik kamarádů na jedné hromadě? To musí být letní víkendovka v Chrudimi....

Pátek: Po dvanácté hodině jsme se začali sjíždět z našich pelíšků. Jako první přijela nedočkavá Layla s Ketty a hned se pustily do stavění stanu. Takové stavění ale nemusí být vůbec jednoduchá věc a dá pěkně zabrat. Nakonec ale zvítězily nad hlavolamem a měly kde spinkat. Pomalu se začínali slejzat další výletníci. Grétka s Oli, Ella s Terim, Archi s Lysienem, Rasty s Bessy a nakonec Bella s Honey. Po nadlábnutí bříšek bylo zaveleno:"Do masek!". To vám byla paráda. Když se tři prasátka dostala přes smíšený les, uviděla božskou rodinku, až je s toho trefil šlak. Naštěstí tam byl i doktor Teri se sestřičkou Ellou, kteří již měli co dělat s mrtvým zajícem. Mezitím nám byla přepadena porota drsnou Bessy a Matějem, což probudilo Laylu a šla se na to všechno v pyžamu podívat. Co vám budu povídat, byla to parádní přehlídka. Večer jsme rozdělili pohárky a slavili první úspěchy.

Sobota: Budíček, rozcvička a hurá na maraton. Jako vždy jsme začali včas a během na neurčitou vzdálenost. Poté jsme se pustili do bludiště, papali buřtíky, hledali ho pod dekou a skákali přes překážky. Škoda, že nemohli vyhrát všichni, ale i odpolední část desetiboje zamávala pořadím a všichni desetiboj dobojovali až do konce.  Po náročném dni jsme se posilnili výbornými steakami a mohli jsme vyhlásit výsledky desetiboje. Z žen byla nejlepší Bella s Hankou, mužům tentokrát vévodila Grétka s Andrejem. Každý dostal sponzorský balíček a diplom, ti nejlepší i pohárek. Večer už měl v merku Jirka a díky jeho nevšedním testům byla rozprášena tombola do posledního kousku.

Neděle: Den začal krásně. Svítilo sluníčko, bylo 29°C, ptáčkové zpívali..a v tom mě probudili. Slejvák, všude mokro a zima! Pod psa. Ale co, nejsme žádný vořezávátka a tak nám nebylo proti srsti si trošku zaběhat. Tentokrát jsme si kvůli počasí museli vystačit s pěti parkury, od toho nejjednoduššího až po pěkně složitou motanici. Sošku za nejlepšího hopsálka si vyskákala Honey. Pak jsme se napapali a rozjeli do našich domovů.

Děkujeme Hance za věnování značné části dárečků do tomboly, Ivaně za výtečnou pomoc při organizaci bojů, Jirkovi za sobotní večer, Nince za skvělou masku, Elle za výborný dortík a Layle za nervy, se kterou od sebe odháněla nápadníky. Všem samozřejmě za skvělou náladu a zábavu po celý víkend. Děkujeme samozřejmě taky Dáše a jejím pomocnicím Lucce a Vendulce za obsluhu, obědy, večeře, snídaně a celému ZKO Chrudim za zázemí, kde nás již popáté přivítali s otevřenou náručí.

Textík:  Terrinka
19.6.2011 Lázeňská stezka
  Ahoj výletníci, 
Dostala jsem za úkol napsat článek, ale ta panička neměla dřív čas. 
Nejdříve to vypadalo, že vůbec žádný výlet nebude, protože jsem byla v plném hárání a měl přijet pouze jeden machr, ale v sobotu večer se ukázalo, že se půjdu projít a bude to celkem velká smečka. Ráno jsem byla zmatená, slibovali výlet, ale nikam se nejelo, sice jsme jeli kousek autem, ale potom jsme se zase vrátili. Už jsem začala mít strach, že mě zase balamutí. Postupně se, ale začali výletníci scházet, tak jsem byla natěšená, jak se budu prohánět po známé cestě. Terinka by byla první, ale páníček se zahleděl a musel se vracet, tak první dorazila Meggi s celou smečkou, potom Terrinka a nová členka Amálka. Už se blížila desátá hodina a objevili se Grétka a Oli s nejmenší výletnicí. Při čekání na Dorta přecedová objevila velmi voňavou hromádku.
Prošli jsme lázeňskou alejí, vyšplhali do kopce a už se nám ukázal lesík. Cesta v lese byla celkem klidná, jen kolečka kočárku se bořila do bahýnka, které nebylo úplně v plánu. Běhali jsme po lese, já hrdinka potkala tu nejbahnivější kaluž, tak jsem jí musela vyzkoušet až po uši. Netrvalo dlouho a byli jsme na čtvrtce cesty, byla svačina. Přišel se podívat i místní, ale nekamarádil se. Běhali jsme v poli, už jsem dělala, že jsem unavená, ale cesta před námi byla dlouhá. Hasičská nádrž byla mokrá, Terrinka tam hupla ani nevím jak se tam dostala, mě se moc nechtělo, přemluvili mě. Musím hodně trénovat, abych se uměla potápět jako Meggi, a potom , že nemá ráda vodu…
V háji kolem Malé Ohře jsme chytli malou přeháňku. Paničce kapala voda ze šosu, ale většina byla připravená a měli pláštěnky. Žádné divoké prasátko jsme nepotkali. Po společné fotce nás opustila Grétka a Oli, mokří a zabahněný se vydali k domovu. Sluníčko svítilo, vítr foukal a my si to šinuli po kolejích. Potkali jsme ovečky a můj elektrický ohradník. Ještě teď mi smrdí kožíšek. Ještě že mě panička vysvobodila, copak vypadám jako ovce? Močidla byla slunečná s vysokou travičkou, Jen Terezka od Meggi sabotovala cestu a ťapala po kolejích. Nožičky už boleli, tempo se zpomalovalo, ale já věděla, že budu za chviličku doma. V lázních jsem prohnala kačeny. Postupně mi všichni odjeli a já šla na babičin oběd. Moc vám děkuji za učást a doufám, že mi odpustíte tu dálku. Příště se na vás těším s celou smečkou. 
LayLa
Textík:  Layla
4.6.2011 Chléviště
  Milí kamarádi, tak pro ty co nejeli na poslední výlet se ho pokusím aspoň trošku popsat .
Musel bych být básník, abych to dokázal. 
Taky jsme hodně dlouho přemýšleli jestli pojedeme, ale předsedovic hláška, že tato trasa není náročná nás přesvědčila k odjezdu. Cesta nám ubíhala za krásného slunného rána docela v poklidu, ani jsem moc nezlobil, to asi proto, že s námi vyrazila i naše Bára a já se chtěl předvést, že už jsem velký kluk a ničeho se nebojím. Po zvládnutí posledního stoupání z Malé skály na Besedice jsem začal mít obavy .Kudy tudy povede cesta?Na parkovišti nás už čekala Meggi se svou smečkou a Katynku tu jsem si samozřejmě přivez sebou.Po občerstvení a včasném dojezdu kamarádek Báry a Korálky jsme vyrazili na trasu. Předseda nám to móóc pěkně naplánoval, ale my se rozhodli zase trasu pozměnit. Zašli jsme se podívat na zříceninu hradu Zbirohy. Cesta vedla lesem, kolem pramenu pitné vody a pěkného brouzdaliště. Vše jsme řádně vyzkoušeli a když pak už nic nebylo vzali jsme za vděk i pěkným bahýnkem. Zřícenina byla pěkná a my jsme se chtěli společně vyfotit. Protože nás bylo málo, požádali jsme jednoho turistu. Asi to nezvládl, protože tato fotka nikde není. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na naplánovanou trasu. Ovšem to byl pěkný výstup,dostali jsme pěkně zabrat, ale cesta vedla skalami a pěkně nám ubíhala .Obešli jsme všechny vyhlídky, viděli pěkná panoramata a užili si volného běhání, přírody a sluníčka. Při návratu jsme si všichni zasloužili řádné občerstvení. Cestu domů jsem celou pěkně prospal a nechal si zdát o tomto výletě. Tak Vás zdravím a těším se na dalším výletě. Já až na párečkách. Tak ještě jednou pa Endy
Textík:  Endy
22.5.2011 Horem dolem kolem Počepic
Horem dolem Počepice pro bígly i pro bíglice, znělo heslo nedělního výletu.

A i když to nejprve vypadalo, že výlet bude pojednán jako Archieho rodinná záležitost, nakonec se nás zase sešla slušná smečka. Já Archie, brácha Lysien, drsňák Endy, sličná Meggi, svůdná Toyen a fešák Tergy. Naše tlupa dorazila neobvykle jako první a vzorně celá v oranžovém. Škoda, že to neviděla Terrinka. Slunce pálilo už od rána a tak jsme si pro jistotu, ještě než jsme vyrazili, zakoupili velké kornouty výborné zmrzliny. Škoda, že ji neochutnala Terrinka. Lenka se vytasila s poněkud neurčitou mapou, kterou s okouzlujícím úsměvem vrazila do ruky zkušenému trekaři Pepovi. Ten se nezalekl a po krátké poradě s Jirkou neohroženě vyrazil směrem na východ. To bylo báječné, protože jsme skoro hned našli první rybník, kde jsem sežral rybám krmení. Pán, který ho do vody sypal se nám chtěl pomstít a pokusil se nás nasměrovat zpět k hospodě. My ale ještě neměli žízeň, Pepa zavelel a tak jsme se nastříkali Offem a nebojácně vyrazili přes louku plnou kravinců. Kdo myslíte, že ho měl první za ušima? Správně. Škoda, že Terrinka neviděla, jaký jsem fešný bicolor. Záhy jsem byl donucen se opláchnout v báječně teplé vodě v lomu. Paráda. Škoda, že to neviděla Terrinka. Jen už jsem tolik nevoněl. Hanka chápala tu ztrátu a můj hrdinský kousek s kravincem celou cestu připomínala. Já jsem se s ní za odměnu chodil pravidelně pomazlit. Na obojku ještě trochu vůně zbylo.

Bylo vedro na padnutí a tak jsem využil všechny vodní i bahenní procedury, které se nabízely. Postupně se ke mně skoro všichni přidali. Obdivovali jsme krásné výhledy na zámek Vysoký Chlumec. Nebo pivovar? Teď si nejsem jistý. Výhled byl ale krásný. Škoda, že to neviděla Terrinka. Fakt je, že to už jsme měli žížu všichni a trochu demotivující bylo, že se nám v pravidelných intervalech zjevovaly Počepice, které jsme obcházeli a to včetně cílové hospůdky. Také jsme se chvíli motali kolem střelnice. Škoda, že Terrinka neviděla naši statečnost. Já a Lysien jsme se v jednu chvíli pokusili jít na průzkum. Ale Lenka byla rychlejší a neoblomná. Ona tyhle mužské adrenalinové záležitosti prostě nechápe. Nejlepší byl pochod přes louku, kde nám koukali jen pruty a některým ani to ne. Tam by se Terrince líbilo, jéje. Zamávali jsme odsud Jirkovi, který čekal v občerstvovně. To nás páníci ale museli zvednout, abychom přes kopretiny byli vidět. A tak jsme se hned vyfotili. Moc nám to slušelo. Škoda, že to neviděla Terrinka. No a potom jsme využili zkratku, né „předsedovu“, ale skutečnou. Šlapali jsme už tři hodiny, tlapky rozpálené a huby vyprahlé. Za chvíli už jsme seděli na devatenácté jamce počepického adventure golfu. Ta je moc podařená, protože se na ní točí pivo a malinovka a podává zmrzlina a jiné bašty. A protože se nám líbilo i ostatních osmnáct jamek, slíbili jsme si, že se někdy sejdem na golfík u Lenky v Horním Bezděkově. Ten Terrinka už zná.

Doma jsem se koupal. Šampónem. Celej. Jinak nedali. Večeři. Chápeš to, Hani?

Archie...
Textík:  Archie
7.5.2011 Merkovka
Ahoj kamarádi,
tak pozdě ale přece - konečně vám můžeme vyštěkat všechny zážitky z výletu k Merkovce. Byl to památný výlet díky tomu, že páníci vzali tentokrát s sebou už i naše lidské štěně, které díky krásně zvolené trase mohlo celou dobu chrupkat pohodlně ve svém mobilním pelíšku (díky, Ciri) :-D
Sešli jsme se v hojném počtu u muzea mašinek v Lužné u Rakovníka a vyrazili jsme pěkně pohodlně do blízkého lesíka. Zanedlouho jsme taky objevili moc lákavý potůček, takže hlavně naše klubové kachny Archie a já - Ernest prostě neodolali a pěkně po svém se v něm osvěžili….pak jsme ovšem potkaly ještě pár neméně lákavých bažin a to teda páníci už vůbec nebyli nadšeni, když jsme se pak k nim přišli pomazlit a podělit se taky o trochu toho voňavoučkého materiálu. 
Tak nám cesta pěkně utíkala a najednou jsme už byli u pramene Merkovka. Odvážnější páníci ochutnali zdejší zdravou železitou vodu a všichni pak svorně vytáhli svačiny a my všichni čtyřnožci nasadili trénované výrazy, že by jako mohlo něco upadnou i pro nás hladové….
Maruška s Martinem pro nás připravili složitý rébus, který nám pěkně zamotal hlavy, ale náš páník se opět projevil jako zkušený táborník, nechal se nachytat zdánlivou obtížností šifry, ani cizojazyčnými výrazy a díky dokonalé orientaci v terénu našel poklad, jehož poloha byla právě ukryta v té šifře :-D Vysloužil si tak lahvičku dobrého vína, takže celý večer popíjel a panička smutně koukala….asi jako my při té svačině :-D
Pak jsme se ještě naposledy vyráchali v moc pěkném rybníčku a za chvilku jsme už byli zase u aut a jelo se domů…už se na vás zase moc těšíme na nějakém „kočárkovém“ výletu! 
Pac a haf, 
Kulich a Ernest
Textík:  Kulich a Ernest
24.4.2011 Kazatelna 
Kazatelna aneb symfonie jarních vůní

Terrinka velice trefně umístila pod foto z dnešní akce popisek Výlet kolem Dobříše s voňavým zakončením.

Ve vzduchu se vznášela vůně jara. Za Archim se táhnul neodolatelný odér bahenních koupelí, všude byly cítit květy a vlhká kyprá zem. Vonělo asi i to malé divoké prase, co jedna nejmenovaná výletnice, podotýkám dospělá výletnice málem počůrala, když si odskočila do mlází. To jsem ale pelášila rychla za skupinou, přece jen někde poblíž probleskl ostrý zápach bachyně. Sexy parfém nahodila na svůj útlý krček Cirinka, když objevila opravdové velké čerstvé....

Lesy v okolí Dobříše jsou opravdu krásné, zvlášť teď na jaře. Sešlo se nás akorát, aby si každý měl s kým zadovádět. Připravené ohniště na místě srazu a tlumoky v kufrech našich aut navíc už na začátku předznamenávaly, že po výletě nás čeká táborák. No a jakou větší motivaci by bígl mohl mít, aby šlapal jak o život. V lese bylo vůní opravdu moc, ale na loukách nás páníci tradičně vypustili a my lítali a čenichali a váleli se. Paráda. Tergy si pro nás připravil velice zajímavou soutěž. Nejdříve nám osobně předvedl, v čem spočívá a vypadalo to, že ve Skořápkách drží světový rekord. My ostatní jsme se moc snažili dobrůtky v hlavolamu najít, ale proti Tergymu máme ještě co pilovat. Třeba v létě na víkendovce? Nakonec jsme se jako nej skořápkáři předveli Archi, Megginka a moje maličkost. Ke konci výletu skupinu Tergy zavedl ke svému oblíbenému rybníku. Já tam tedy neskočil, byl tam moc strmý břech. Ale Archi se blaženě zanořil a Terezka nám opět ukázala, že ve vodních sportech - čubička, šipka střemhlav, ladné vymrštění se na břeh atd. je prostě jednička. Mnozí z nás při té příležitosti vzpomněli na její nedávnou krásnou práci v peřejích.

Že je nejen šikovný organizátor teambildingových aktivit, ale i zdatný výletník, se ukázalo, když právě Tergy získal titul Výletník uplynulého čtvrtletí. Sláva mu!!! Nakonec jsem se angažoval v propagaci klubu před místní, rozuměj dobříšskou bíglicí a to tak vehementně, že ostatní zmizeli na opékání špekáčků a já se ani nestihnul rozloučit, za což se velmi omlouvám. S o to větší chutí jsem si teď prohlédnul fotoreportáž a jedno foto špekáčku si asi nechám zarámovat nad pelech. Já měl totiž ještě jiné zájmy. Jel jsem na výborné škvarkové placky a hrabat myši k Lence do práce.

Moc děkuji, Tergy, za dnešní Kazatelnu. Těším se na další naše klubové podniky s podnětnými názvy jako Merkovka to je tutovka, Horem dolem Počepice pro bígly i pro bíglice, velmi slibné Chléviště, Lázeňská stezka určitě hezká a potom huráááá na víkendovkuuuuu...

Přeju všem obří kus nádivky a mazance, bohatou pomlázku a vydařený zbytek velikonočních radovánek.

Pac a hubu

Lysien a Ivana (ta z toho mlází)
Textík:  Lysien
9.4.2011 Divoká Šárka 
Nejdřív že na vejlet půjdem, pak že ne. A nakonec jo. Nevím, proč s tím dělaj takový fóry, se dělaj zajímavýma. V pátek jsme vyzvedli kámošku Bel na hlídačku. Strašně jsem si s ní chtěla pohrát, třeba na doktora, ale dělala drsňačku. Tak jsem jí aspoň vytáhla do Šárky. tam to mám ráda, můžu tam na volno, Elly smečko, díky za nápad. Na místo jsme dorazili poměrně brzo a přešlapovaly nervozitou, kdo všechno dorazí. A už se to sjíždělo. dokonce dovalila i Ajka, kterou jsem dlouho neviděla. Už zbývala jen pořadatelka výpravy Ella, jinak jsem měla spočítáno, že jsme snad všichni (proto jsem předsedkyně). Nakonec průvodci dorazili a ťapakalo se. A hned nahorůůů a pak dolůůů. Prostě bezva psina, dokonce jsem si střihla jeden mini zdrh a zavzpomínala tak na mladá léta. Ale že jsem holka poslušná, když jsem viděla, že už má páník na kahánku, přiběhla jsem ho utěšit. Si dělám srandu, copak jsem štěně? No ale vonělo to tam. Cestou necestou, bahnem a kaluží, už jsem viděla cíl - párky na tácku. Tak ne, no, byla to jen tak krátká zastávka na občerstvení, nabrání energie do pacek a šlo se. Tentokrát na vyhlídku, která (fakt nevím proč, ale je to tak vždycky), byla na kopci. Páju už jsem ani neviděla, , hlavně, že si to tam můžu očmuchat dle svého, než tam dorazí všichni. No a pak nějaké ty pózy pro kalendář, pár úsměvů na kameru jako hvězdy a šlo se na louku. Tam jsme mohli všichni čmuchat, běhat, skákat, válet se - co se komu líbilo. Následovalo skutálení z kopce a údolím kolem voňavého ohýnku jsme se vrátili zase do autíčka. Cestu domů už si nepamatuju, spinkala jsem a nechávala si zdát o všech těch příjemných zážitcích. Díky za příjemně strávenou sobotu a těším se na příští stopičky.

Vaše Terrinka

Textík:  Terrinka
27.3.2011 Hostivařský okruh 
Milí kamarádi, děkuji Vám zato, že jste dnes přijeli k nám do Petrovic a zúčastnili se dnešní společné skoro jarní vycházky . Sešlo se nás docela hodně a přijeli i ti nejmladší. Možná jsme na někoho nepočkali a utekli jsme mu , tak to se tedy omlouváme. Počasí nám docela vyšlo a bylo tak nějak jarně. Vše vonělo a Layla měla přímo hravou, bojovnou a veselou náladu. Donutila nás si zaběhat a zadovádět si. Hned na začátku nám Bessy , Oli a Ben připomněli, že jsme plemeno lovecké a zaběhli do místního lesíka ho prozkoumat a prověřit stopy, které objevili. Ovšem jsou to velmi poslušní pejsci a brzo se vrátili. Cestou jsme potkali spoustu místních čtyřnohých kamarádů, každý měl dojem, že se mu zdáme. S každým jsme se pěkně pozdravili a vysvětlili, že jsme hodní a kamarádi. Taky jsme navštívili místní ZOO park. No jsou tam jen kozy Kamerunské, mufloni. Dokonce jsme si i zasoutěžili. Skládaly se puzzle. Bylo znát kdo má v té činnosti největší zkušenosti .Vyhrála Zuzka a její trenérka Nina, druhé místo Maruška trenér Tergy , třetí místo Iveta a trenérka Layla. Po malé svačině jsem pokračovali v procházce. Kterou jsme zakončili návratem do výchozího bodu. Myslím, že jsme si slušně zaběhali a užili si společnou vycházky. Děkuji a jdu si lehnout nebo vlastně ještě pořád ležím. Nějak jsi mě Laylo umořila . Zdravím Endy
PS: díky Laylo. 
Textík:  Endy
4.-6.3.2011 Sněhoboj  
Příjezd: Terrinka, Rasty a Bessy, Grétka a Oli, Tergy, Ciri, Ella, Árny a Madla, Endy

Seznámení a očuchání, poté hrátky s fenkou, lehká okusovačka mezi Tergym a Rastym, ošetření Pavla. 
Po příletu Endyho se páníčci a paničky rozlosovali do bojových týmů. Po rozlosování se zatím bez nás psů a fenek sesedali ke stolům a po úvodním proslovu předsedy Ráďi začali urputně a s vypětím všech sil navrhovat a kreslit týmové erby, které se letos opravdu povedly. Mezitím jsme si mohli pořád hrát a okusovat. Po dlouhém dni a večeru plných psích hrátek přišel čas odpočinku na další den.
V sobotu jsem se už nemohl dočkat svých kamarádů a vzbudil jsem páníčky o něco dřív než normálně. Po ranní rozcvičce a snídani jsme se už po skupinkách rozběhli po krásném okolí a naši páníčci zběsile koukali a hledali první skrýše s úkoly. Konečně!!! nás zavedla bojová akce do lesa, kde páníčci chtěli jít pořád po jiných stopičkách než my. Ouha. Sešlo se nás hned několik týmů najednou. Páníčci objevili zajímavé bílé fleky na stromech. My jsme ale byli stále na zemi. Začali si s nima tak zajímavě hrát, až se najednou rozešli, někteří i rozběhli směrem určitým. Pro nalezení další indicie bylo třeba schopností skákacího koníka, aby jsme si nepodrápali své tlapky. Naštěstí něktěří páníčci jsou tak šikovní, že umí skákat i mílovými kroky. Nalezena byla však šifra zapeklitá, páníčci ji vyluštili cestou lesem směrem k další skrýši, kterou jsme již našli lehce. A konečně návrat do klubovny. Páníčci se posilnili a začali stavět podivné placičky z klacíků, které jsme my zatím mohli krásně rozkousávat. Po oddechu jsme zas vyrazili do lesa, kde tekl potůček s čistou vodičkou. Tak jsem ji hned vyzkoušel. Móňa nám udělala dokonce parádní lávku přes potok. Potom začali dávat soutěžní týmy ty podivné destičky na vodu a strašně se u toho radovaly. Po chvíli radování jsme však na řadu přišli my a naše dovednosti, síla, vůle a rychlost. Po ukončení těchto úkolů se s námi zase páníci rozběhli jakýmsi směrem neznámým. Znalost okolí a orientace páníků se záhy poznala v tom, že jsme se začali vzdalovat se svými dvěma pronásledovateli Endym a Cirim v zádech od ostatních. Konečně jsme se dostali na místo, kde náš tým začal něco hledat a vypadal u toho jak hladový bígl a vydával u toho divné zvuky...Nic. Dorazili další lovci a my se loučili s nepořízenou. Při odchodu zde ještě pár zarputilých týmů zůstalo. Cestou zpět si ještě naši čtyři páníčci pěkně hezky jeden za druhým nabrali bláta plnou botku. Už se jen cestou osvěžili v místní hospůdce a vyrazili směr domov. 
V neděli ráno jsme vyrazili s lopatkami v ruce hledat závěrečný poklad tohoto víkendu. Musím uznat, že se to Petrovi a Hóňovi povedlo na jedničku. Našli mapu, přiblížili se k pokladu a po chvíli za očité asistence Radka, Páji a Terrinky poklad vyzvedli ze země. Po vyhlášení výsledků jsme se začali balit a vyrazili jsme postupně k domovu.
Děkuji všem za krásně prožitý víkend.
Tergy.

Měl jsem od rána nervy. Páničci vytáhli loďák a to nemusí věstit nic dobrého. No nedivte se, už párkrát zdrhli jen s Madlou. Řekl jsem si – dnes ne, dnes jedu také. Zvolil jsem taktiku hlasitého úpění – to aby mě nepřeslechli. Madla jako obvykle ležela, jen znuděně zívala, protože ona tyhle věci moc neřeší. Odpoledne nastala osudová chvilka. Jooo taktika vyšla, jel jsem taky. Tušil jsem, že bude zábava a jak jsem zavětřil známé výletnické pachy, tak jsem se samou radostí po…. – zúčastnění vědí. Kolegové, normálně se mi to nestává, věřte mi.  Můj bíglí čumák mě neomylně vedl za ní – tou vyhlášenou kráskou z Rakovníka.

Nebyl jsem jediný kdo o ní usilovat, ale někteří soupeři už byli zraněni z předchozího boje a já mám přeci jen výdrž býka. Nešlo však jen o ženský – šlo o poklad kapitánky Terinky (to je má blízká známá ). Večer se losovala soutěžní družstva. Los mi určil Tergyho. Běžně dávám přednost dámské společnosti, ale pokud jde o poklad, Tergy byl nejlepší volba – ženská by zbytečně rozptylovala naše čumáky. Noc byl příšerná – Cirinka v protějším pokoji a já ne a ne ty dveře vyvalit.

Ráno jsem byl jak zpráskaný pes. Sebral jsem síly a bojoval jako lev při hledání indícií. Ne vše se nám zdařilo a tak jsme po prvním dnu skončili na 3. místě. Madla byla se svým týmem první a to jsem tak nemohl nechat. Hlavou mi běhala jen vidina pokladu a tak jsem zalehl do pelechu a nabíral síly na další den.

Ráno jsme vyrazili po zeleném a modrém týmu s 10ti minutovým odstupem. Naše chlapské kvarteto mělo však vynikající orientační smysl a mapu pokladu objevilo první. Pak už stačilo zapojit čumáky a svaly a poklad kapitánky Terinky byl náš. Po sečtení bodů, jsme my – Krysáci - vyšplhali na příčku nejvyšší a převzali od Terinky zlato. 

Víkend se vydařil. Viděli jsme staré známé, poznali jsme nové kamarády a zkrátka si víkend náramně užili. 

A nezbývá než konstatovat – srdečně Vás zveme do našich pelechů na Moravu!!!!!!!!!!!!!!!

Bíglí haf - smečka z Moravy HAMM
Textík:  Petr a Honza
27.2.2011 Podél Labe  
Ahojky všichni,
tak jsme konečně naštěkaly paničce, jak jsme se měli v neděli na výletě Podél Labe:
Ellie: „Já jsem v neděli vstala jako první, haf … jako vždy … a už jsem tušila, že zase budeme něco se ségrou a páničky podnikat, protože už večer voněly mňamky na stole a byl nachystaný výletní batůžek. A měla jsem pravdu … šup do auta … a už jsme jeli. Ale co to? Vystoupili jsme u Labe, hmm hmm… tam to znám, to asi nebude žádná změna, ale aspoň si začucháme a pokoukáme, co nového. Ale co to, okolo se už sjížděli další bíglíci a „skoro bíglící“ s páničky. Jééé to bude další společný výlet. Ale co to provádí můj pániček, připnul mě na vodítko a honem běžíme na před. Hmm nechápu to, proč jdeme sami? To bude asi nějaký nová hra – stopovačka. No sice zrovna dnes jsem měla náladu si zalaškovat s bíglími kluky, ale když pániček chce, tak teda jdu. Jéé co to je za ošklivý most … fuj jak se houpe a ty mřížky mě škrábou do paciček … ať už jsme na druhém břehu. Tam už se šlo líp, vyčuchala jsem jednoho zajíce a koukám, stopovací skupinka teprve vychází, no snad se neztratí a půjde podle nás. Trošku zrychlíme a už skoro běžíme mezi Labem a pískovnou … ty jooo … ta je teda veliká a teď by šla projít po ledu … jééé pániček asi tuší, na co myslím a přitáhne mě na vodítko a jdeme dál. Skupinka výletníků nikde . Dojdeme až k jezu a co to je za rachot? U jezu je velká loď a nějaký zelený bagr a leze po dně … no to jsem teda ještě neviděla. Pániček asi taky ne, protože jsme tam byly snad hodinu a čučeli na tu zelenou plechovou obludu ve vodě, dokonce i skupinka výletníků nás došla … jupí neztratili se . A běžíme zase ke schodům, ach ta vejška … a zase mřížky do nožiček …no to je teda cesta … fuj … už vím, proč mě pánička nedala od rána nic k jídlu … teď už by bylo vše na dně Labe . Čekáme chvilku u hospůdky a už vidím ostatní bíglíky a zase nic, jen jsem se letmo pozdravila ze ségrou a běžíme s páničkem dál, teď mě protahuje mezi chatičkami k nízké lávce … no sice nemám závrať, ale ty prkýnka nevypadají moc jistě  … jupí mám to za sebou, očuchám tři sněženky a už zase běžíme někam do roští … no co to je ?! Prý zkusíme udělat stopičku v lese, jestli půjdou ostatní podle nás … no nevím … spíš jsme se s páničkem pokoušeli půl hodiny ztratit v lese a nepodařilo se … najednou jsme byly zpět ve vesnici, proběhli jsme kolem pár domků a podél Labe zase k autům. No výlet byl fajn, ale dala bych si to ještě jednou, když zase vylezlo sluníčko, ale místo toho už jsem zase seděla v autě a páník mě nenechal ani pozdravit s kluky, když se vrátili a frrr domů “.
Ruby: „Tak jsem se sotva vzbudila a rozkoukala a už jsem se ségrou seděla v autě a frčeli jsme všichni směr Káraný a další výlet. Vyskočím z auta a koukám na další bíglí kámoše. Jupí … to bude společný výlet, tak to bude dvojnásobná zábava. Sotva pozdravím Lysienka a Archieho a Ellie s páničkem už běží k mostíku přes Labe. No Ellie má teď své hormálně aktivní dny, tak má zakázáno laškovat s kluky, prý je to na ještě mladá . Za chvíli dorazí další bíglíci a páničci a vyrážíme směr visutý most. Je nás teda pořádná banda. No most vyběhnu jako nic a už jsem na druhé straně, když koukám, že někteří (bíglici i páníci) moje nadšení pro houpací děrovaný most nesdílí a šourají se pomalu ke břehu. Naštěstí za chvíli už běžíme kolem pískovny a koukám, že voda je zamrzlá, tak to musím zkusit. Přidají se i ostatní a jdeme si všichni zaklouzat na led. Jééé to byla psina . Pak se ukázněně  vrátíme k páničkům a pokračujeme dál k jezu v Čelákovicích. Tam zrovna proplouvá velká loď a za ní vykoukne zelený podvodní bagr. Chvíli sdílím nadšení s ostatními, ale pak už táhnu páničku na další přechod přes Labe, ten je taky super vzrušující, prkénka, volný průhled zábradlím na rozbouřený jez a další schody dolů. Na druhém břehu se zastavíme u hospůdky a dáme si svačinu. Zalaškuji si s Lysienkem a za chvíli už jdeme mezi chatičkami k poslední lávce přes slepé rameno Labe. Ta lávka je sice nudaaa … protože je těsně nad Labem a ze starých prkének. Pak jsme už šli jen cestičkou s koberci zpátky do vesnice Káraný a mezi domky jsme došli zpátky k autům. Tak jsme se setkali znovu s Ellinkou, rozloučili jsme se a rozjeli se odpočívat do svých domovů “
Textík:  Ruby a Ellie
12.2.2011 Vrchlického stezkou
 
Ahoj kamarádi. Dnes byl naprosto úžasný den. Já a moje panička jsme vyrazili po straaaašně dlouhé době na výlet. Pravda, nejeli jsme příliš daleko, protože kamarádi vlastně přijeli za námi do Kutné Hory. Moc jsem se těšil a mrzelo mě že se vás přihlásilo tak málo ale nakonec se nás sešla pěkná smečka.Sraz byl na náměstí kde už čekala Terezka , Mikísek a Tergy. Tak jsme vyrazili a už volali další výletníci.Skupinka se rozrostla a mohli jsme pokračovat. Počasí nám přalo a tak jsme mohli obdivovat chrám svaté Barbory, Vlašský Dvůr ale hlavně jsme mohli, aspoň něktéří z nás běhat navolno. Prošli jsme Kutnou Horu a vydali se k Velkému rybníku. Cestou jsme museli zdolat rozvodněný potok. Dal se obejít ale statečnější výletníci rádi zdolali tuto překážku i za cenu mokra v botách. Jsme na ně pyšní !!! Pak už byla cesta příjemná a bezpečná. U Velkého rybníka jsme si udělali piknik a poobědvali. Posilněni jsme vyrazili zpět na Kutnou Horu. Trošku jsme změnili trasu, takže kamarádi co u nás už byli poznali zase jiný kousek našeho kraje.Jěště jsme si prohlédli Barboru z blízka,udělali společnou fotku a už jsme byli u aut . Rozloučili jsme se a zamířili k domovům.Moc se těším na další výlet. 

Vaš Montík

Textík:  Monty
30.1.2011 Nedvězí
 
Ahoj kamarádi,
Tak jsme se konečně dali trochu dohromady po té naší nedělní výpravě (tedy my jsme pohromadě pořád, ale panička byla trochu vyřízená ), a tak můžeme konečně paničce nadiktovat ty naše zážitky.
Ráno jsme se s páníkem vydali do garáže pro auto a říkali jsme si, že to bude zas ta stará léčka – že nás v garáži naloží do auta a doveze zas jenom k domu a hotovo ;-) Jenomže pak se objevila i panička a dokonce s naší oblíbenou autoboudou a to už začínalo zavánět nějakým větším dobrodružstvím – a taky že jo. Hupsli jsme všichni do auta, my čtyřnožci jsme si trošku schrupli, a už jsme zastavovali v kokořínských lesích. A navíc tady byli naši staří známí a dokonce i jedna nová tvář - Layla!!!
Vydali jsme se do lesa, kde dostali důvěru jen ti praví bíglové – Archie a taky já – Ernest . Ostatní bíglíci tentokrát všichni capkali pěkně na vodítkách, ale záhy jsme přišli na to, proč tomu tak je. Cesta byla totiž samý kopec a páníčci nás tak využívali jako potah do prudkých svahů. Já, Kulich jsem to odnesl taky a musel jsem se s paničkou dřít jako mezek, zatímco Ernest si poskakoval po lese, achjo.
Nu nakonec jsme vystoupali na nejvyšší bod našeho výletu – kopec Nedvězí, kde se nám naskytl nádherný výhled po okolí. Takže ta dřina stála rozhodně za to. Pak už jsme jen seběhli s kopečka dolů, dali si ještě jeden terénnější úsek a pár technických pasáží a už jsme byli zase zpátky u aut. Tam jsme se všichni rozloučili a už jsme zase upalovali domů k plným miskám a teploučkým pelíškům.
Tak zase příště ahoj, pac a haf!
Kulich a Ernest
Textík:  Kulich a Ernest
15.1.2011 Pyskočely
 
Ahoj kamarádi,
dostala jsem od předsedy za úkol napsat článek k dnešnímu vejletu a tak jsem se ho po svém chopila. To jsem ještě ale netušila, co nás čeká, ale o tom až za chvilku…
Ráno mě panička vystrašila, když vyskočila z postele rychlostí blesku a to samé vyžadovala po mně! Nevěřila jsem vlastním uším! Ale když vzala do rukou batůžek, pomyslela jsem si, že nás čeká výlet a tak byla super motivace a příslib flekatých kamarádů. Packama sem si promnula oči a líným,bíglím krokem jsem vstala z pelíšku kontrolovat, zda mi balí všechno potřebné, co kdyby náhodou zapomenula dobrůtky, bohužel k mé nelibosti přibalila i košík. Jak já ho nemám ráda! Proběhlo venčení a mohlo se vyrazit.
Když jsme dorazili na místo už tam skoro všichni byli. Byla to zastávka vláčku v Choceradech. Po chvilce vláček přijel a už se nasedalo. Minuli jsme pár zastávek a honem ven na stopičky. Prošli jsme městečkem Sázava, v parku u kláštera dostali vyvolení z flekáčů volnost a už se řádilo. Vstoupili jsme do lesa, vystoupali na hezkou vyhlídku a ťapali si to dál. Pole, louky,lesy,lány občas i asfaltka.Předseda vyhlásil čtvrtletního a ročního výletníka roku a šlo se dál. Až jsme došli k cestě, která byla zatopená. Páníci koumali, zda jí nějak přebrodíme nebo obejdeme, ale předseda zavelel a už jsme se všichni statečně brodili. Další zatopenou cestu jsme obešli přes kamenolom. A když už jsme si mysleli, že jsme vodu přelstili, opak se stal pravdou. Třetí zatopenou cestu už nebylo jak obejít a tak jsme se museli vrátit zpátky k rozcestníku a hledat náhradní řešení. To jsme ještě netušili, jaký krpál nás čeká. Odhodlaně jsme se tedy vydali kupředu. Nahoru, dolů, dolů a nahoru. Páníci funěli a my si do toho stačili ještě parádně začuchat, protože těmi cestičkami, co jsme šli, zaručeně nikdo dlooouho nešel. Jedna flekatá kamarádka toho hned využila a šla prozkoumat terén trochu víc, ale asi to nestálo za moc, po chvilce se vrátila zpátky k nám. A tak jsme pokračovali dál a už jsme si to šinuli z kopečka dolů, kde jsme s radostí zjistili, že jsme zatopenou cestu skutečně obešli. Všichni už jsme se těšili až dojdeme k autům. A skutečně, netrvalo dlouho, viděli jsme před sebou vláček, který zrovna projížděl, ještě jsme mu na rozloučenou zamávali, naskákali do aut a hurá do pelíšků snít o dalších výletech.
Tak zase někdy příště, přátelé! Haf, haf Ella
Textík:  Ella
2.1.2011 Tříkrálové Bloumání
 
Novoroční vycházka na Vyšehrad – 2. leden 2011

 Poslušně hlásím, že se nic mimořádného na tradiční novoroční procházce nestalo... Sešli jsme se v hojném počtu, my bíglové, tedy bíglové a já, zlatý retrívr jsme přišli řádně ustrojení, najedení a připravení na okruh kolem hradeb. Snad jedinou změnou bylo, že již při setkání byla skoro tma...

Páníčkové byly též střízliví a dobře naladění.

 Kromě „tvrdého“ jádra přišlo i pár noviců, některé z nich jsme již potkal v prosincové Hvězdě... Bylo nám fajn, páníčci rozsvítili své lampiony, Olině, která měla lampion s měnícími se barvami svtěla, utekla Kety jenom asi na dvě minuty.. Obešli jsme hradby, Radek i můj páníček Jirka si nás fotografovali... A nakonec ještě někteří z dvounožců odpověděli na otázky právě založeného Radia Beagle... Nikdo ze psů již neutekl, žádný lampion neshořel.. A ten lampion štěstí jsme nevypustili nad Prahu my, ale někdo zcela jiný...

 Bylo nám příjemně.. zase se sejdeme.... těším se na Vás...

 Zlatý retrívr Archie

tiskový mluvčí

Textík:  Archie
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007