Beagle magazin
Články roku 2008
23.12.2007 Vánoční Hvězda
Poslední výlet tohoto roku se uskutečnil den před Ježíškem a jako vždy ve Hvězdě. Sešlo se nás tentokrát nečekaně hodně a to především pro to, protože se na nás přijeli podívat i ti, kteří do poslední chvíle netušili, zda budou mít čas a tak jsme s nima nepočítali. Velmi nás účast potěšila, až jsme se nemohli vejít do společné fotky. Krásně jsme si zaběhali, ochutnali různá cukrátka a závěrem výletu ti, co nezmrzli a vydrželi dostali i vánoční dáreček. Samozřejmě psí. Někteří páníci si udělali radost i pro sebe a koupili si nějáké kalendáře. Také jsme vyhlásili nej výletníka pro období říjen-prosinec 2007, kterým se stal Mikýsek. Na příštím výletě bude sláva ještě větší jelikož se bude vyhlašovat Výletník roku 2007. Pokud tedy dorazí. Všem bíglům i nebíglům, výletníkům i nevýletníkům přejeme bohatého Ježíška a hodně našlapaných kilometrů v roce 2008.
   
Textík : Terrinka
9.12.2007 Mladina
Probudili jsme se do pošmourného dne. U nás padal sníh a Estík, kterého jsem chtěla vzít s sebou mezi pořádné flekáče se rozhodl, že nikam nepojede. Tak jsme jeli s paničkou a s páníkem sami. Cestou neustále padalo něco jako sníh. V Chrustenicích jsme vyvěsili na auto vlajku 1.BVC a projížděli vesnicí, hledajíc místo srazu. No pravdu, přehlédnout bandu strakatých chlupáčů nešlo. Dlouho jsem se s páníky výletů neúčastnila, proto mě překvapilo, že se nám klub rozrostl i o jiné chlupatce. Krom známých tváří Lysiena, Belly, nepřehlédnutelné dvojky Báry a Elsy, jsem poznala konečně i Terrinku. Rasty sebou přivedl novou kámošku Bessy. Jinak jsem nově poznala Baldíka s jeho kámošem jorkšírákem Edíkem, černého labradora Maxe a kčivavače Mikýska. Rozuměj knírač s čivavou musí mít originální pojmenování. Přece nenapíšu, že je to kříženec. :-) V 11.20 takto komplet smečka táhla páníky směrem do Lhotky u Berouna a dále na Malé Přílepy a Mladinu. Cesta byla z počátku moc hezká, zpevněná a vedla lesem, kde jsme skoro všichni dostali rozchod. No jak se to vezme. Někteří to vzali doslovně a postupně se ztrácejíc a znovu objevujíc uváděli své páníky k šílenství. Oni snad bez nás nemůžou být. Na cestě jsme potkali dvounožce, který za sebou na kole táhl malý domeček. Po zjištění, že v domečku se veze další malý dvounožec, chtěli někteří z nás svést také. Neuspěli jsme, snad příště. Po opuštění lesního porostu a vstoupení na otevřené pláně jsme v dáli zahlédli jak sluníčko osvětluje vzdálené kopce Brdů, protože nás neustále doprovázelo mrholení. Vedoucí výpravy Radek s foťákem v ruce dokumentoval naše lítání. Na takovém hezkém plácku nás páníkové pochytali, že bude společné foto. A pak to přišlo. Vedoucí výpravy rozhodl, že z nás všech udělají kašpárky s vánoční výzdobou. Fakt vtipný v pustině vyzdobit psa a ještě navíc do vánočního. Netušila jsem, že to panička vezme až tak vážně. Musela jsem vydržet zastrkané větve plné pichlajícího jehličí za obojkem. Prý „drž, ať je z tebe ozdobáček“. No tak jsem držela, protože při pohledu, že z paničky je lesní cosi a to cosi udělala i z páníčka, navíc s větvemi v rukách jsem si říkala, že jsem dopadla ještě dobře. Nezbytné foto a už jsem mizela pryč, aby si snad ještě něco nevymysleli. Ještě jsem zahlédla jak má Bella na zádech kus kůry porostlé mechem. Pak už jsem se radši nedívala, protože si myslím, že bígl je barevně krásný dost a nepotřebuje obohacovat o další prvky matky přírody. Po tomto představení jsme šli ještě kousek slušným terénem, než jsme skončili na asfaltce skrz vesnici. Zde nás opustila panička s Bárou a Elsou. Jo chřipka je potvora co se nastěhuje a chce s Vámi bydlet. Po projití vesnice jsme opět vstoupili do přírody. Teda vánočního ozdobáčka jsem přetrpěla, ale tady mi připadalo, že se z nás pokouší udělat bahení psy. Cesta byla šílená, strašně rozblácená. Po chvilce už mě fakt nebavila, ale když jsem se ohlédla na své páníky a obzvláště páníka, který s výrazem cestujícího z potápějícího se Titaniku statečně překonává hromady bláta, zaťala jsem zuby a šla dál. Opět les, ale konečně bez bláta. Tam jsme všichni zastavili a vedoucí pomocí mluvčích vyhlásil výsledky soutěže. Na 3.místě se umístil Mikýsek, na 2.místě Bella a na 1.místě jsem byla já s páníky. Páníkové měli radost, a já o to větší, protože jsem vyhrála své oblíbené kostičky. No budiž mi to jako satisfakce za to utrpení. Pak jsme šlapali skrz Nenačovice zpět. Tady se mi líbilo, mohla jsem si opláchnout zablácené tlapičky. Ovšem při pohledu na cestu před sebou jsem se opět zhrozila z bláta. S povzdechem jsem šlapala, ale při pohledu zpět jsem zjistila, že nemám páníky. Ty potvory šli po louce a nechali mě na zablácené cestě. No počkejte. Pochválím statečného jorkšíráka Ediho. Celou cestu s náma šlapal po svých, ale blátem ho panička nesla. Nedivím se, místy bylo opravdu hluboké. Když jsme dorazili po 15.hodině zpět do Chrustenic, prohlásila jsem, že se mi nezdá délka 13km adekvátní. Připadalo mi to jako 20km. Po rozloučení jsme se vydali postupně domů. Páníkové zkonstatovali, že takhle do pelíšku nesmím, takže následovávala nezbytná koupel. Teda páníček se snažil mě umýt, ale co bych to byla za bígla, kdyby to šlo jen tak. To máte za to :-) Z poza rohu vykukující Estík se mi smál, ale nakonec bylo vidět, že mi výlet záviděl. Těším se na další výlet s Vámi Haf Vaše Lady P.S. Drazí výletníci, omlouváme se, že článek je se zpožděním, ale po přestěhování máme problém dostat se k internetu a technik na připojení ne a ne dorazit. Snad nám odpustíte. Děkujeme Páníkové Lady

 

 
Textík: Lady
 
 
24.11.2007 Grétky a Oli překvápko
Ahojky, zdravím všechny flekáče i ty, kteří s námi nebyli na výletě. Tentokrát  v sobotu 24.11 se ti nejodvážnější vydali do Jižních Čech.  A odvaha byla určitě zapotřebí. Nebo alespoň staré a teplé oblečení. Dali jsme si srazík ve vesnici Hubov nedaleko města Tábor. V této vesničce byla chovná stanice flekáčů. V této vesničce také asi moc pršelo, jelikož jsme ,,plavali" v bahně. Vydali jsme se tedy po lesní cestě-necestě. Louže občas sníh. Nakonec jsme došli na rozcestí, kde jsme se rozmýšleli kam dál? mohli jsme jít kratší cestou nebo delší. Protože jsme bíglové zvolili jsme tu delší samozřejmě.  Pak  jsme se z lesa napojili na silnici,takže jsme dá se říct uschli. Když jsme byli na odpočívadle, Bela se nám někam zaběhla, bez ní to ale ono není tak jsme na ni počkali. Naštěstí se nám za chvilku vrátila. Tak jsme zase ťapkali dál. Hurááá! Cestou jsme potkali spousty divných stvoření. Koně, krávy,ovce...Kde se vzala tu se vzala stanice flekáčů. Jsme zpátky. Šli jsme dovnitř a všichni bíglové běhali na volno paráda, pár jich sice uteklo ale hned se zase vrátily. Páníčkové dostali papíry a hráli soutěž na téma Slovensko. Hned potom jsme se přesunuli do vedlejší zahrady kde se konal táboráček. Na opékání buřtů se myslím těšili všichni nejvíc.mňam. Následovalo vyhlášení vítězů a předání diplomů a pak  už se frčelo domů. Posílám pac a uvidíme se příště.  

 

 
Textík: Atos
 
 
11.11.2007 Popelka
Zdravím všechny výletníky, ty co se zúčastnili i ty co s námi na horách nebyli...normálně bych ty hory ani nezmiňoval, kdybychom tam v neděli nezažili, to co jsme zažili:---))) Už když jsme vyjeli z Kolína, tak sněžilo a provázelo nás to celou cestu. A čím blíž jsme se blížili k Lomnici, tím více sněhu bylo. V chumelenici jsme našli zasněžené náměstí, zaparkovali jsme a čekali na některé opozdilce. Řekli jsme si, že dáme menší okruh, než byl v plánu. Cesta tam byla náročná, neprošlapaná, většinou pořád do kopce. Pořádně jsme funěli, ale i tak, přes chumelenici jsme se kochali místní krajinou, dýchali čerstvý vzduch, čichali nějaké ty stopičky...zkrátka bylo nám fajn. U památníku jsme udělali pár póz pro fotografy, aby nám nezúčastnění věřili, že jsme tam vůbec byli... Vyškrábali jsme se k hezkému pensionku, kde nás sice nevítali s otevřenou náručí, ale pupíky jsme si nadlábli, pacinky ohřáli a hlavně jsme vyhlásili vítěze soutěže "nejkrásnější bíglí sousoší". Stali se jimi Zuzka, Adrej a jejich dvě kočandy, vlastně bíglí slečny Grétka a Olí. Po obídku jsme se vydali na cestu zpět. Ano zpět, protože už bylo dost hodin a začalo se stmívat. Po naší prošlapané cestě z kopce jsme doslova utíkali a smáli jsme se, jak je nám fajn. Samozřejmě jsme ještě vyfotili nějaká ta panorámata pro předsedu a za chvilku jsme byli zpět na náměstí. Tam nás čekalo to nejlepšejší....soutěž o nejlepšího sněhuláka. Ale domluvili jsme se a společnými silami Lomničanům u kašny postavili krásného sněhuláka, u kterého jsme se všichni vyfotili, následně se rozloučili a rozjeli se do svých pelíšků..... Byl to mooooc hezký a zasněžený výlet,užili jsme si to se všemi kamarády i těmi novými,které jsem ještě neznal....těšte se na fotečky :---)))) diktoval Váš Mikýsek a psala moje mamina Peťula...  

 

        
Textík: Mikýsek
 
 
28.10.2007 Brdské stopy
V neděli, časně ráno se hrstka statečných bíglů plus jeden retrívr vyhrabala z pelíšků rovnou do mlhavého, chladného rána. Výlet, v jehož názvu je už přímo obsažené slovo stopy, jsme si přece nemohli nechat ujít. Sešli jsme se nadějně v Kytíně přímo u občerstvovací stanice. Nicméně místo abychom tam zamířili přímo, bylo rozhodnuto, že nejdřív si dlábes musíme zasloužit. Ten den byl nejen státní svátek, ale probíhala i fotografická akce Jeden den v životě naší země. Proto se nejdřív naše bíglí maličkosti řadily u místní požární nádržky pro Jirkovo umělecké foto tak dlouho, až někteří málem skončili ve vodě. No Archi tam teda skončil každopádně. A potom už jsme vyrazili směr brdské lesy. Ta vůně, ta romantika, těch vlahých stopiček, paráda! Ani nám nevadilo, že zkušení lesní vůdci a stopaři Lenka a Andrej trasu poněkud natáhli. Alespoň se nám tak podařilo vyhnout se Horním kamenům, haha. I tak jsme ale museli šplhat do kopce. Takže, Radku, neboj, řádně jsme se protáhli.   Bellinka a Archi poctivě odbíhali do lesa a hlásili, co je tam zajímavého. Po cestě nás ještě jednou přepadl Jirka, nafotil sérii snímků do hlasovací soutěže z dnešního výletu a za odměnu rozdal výborné čokolády. Mňam. Takže, kamarádi, hlasujte, ať máme vítěze. Taky jsme našli nádhernou studánku a skoro všichni tam strčili tlamy. Andrej asi tajně i nohy. Upřímně jsme ho litovali. Jeho historka o tom, jak boty, které má na sobě, si koupil už dávno a už tehdy ho tlačily, byla působivá. No a nejlepší nakonec. Fakt jsme skončili v hospůdce v Kytíně, kde jsme se dobře nadlábli. Trochu rušil zase jen Andrej, který pořád vykřikoval, že vedle je ale   kovárna a mají tam krásné koláče, a tudíž se tam musíme přesunout. Fakt není to překlep, ne kavárna. Je tam kovárna, Kovárna pro radost a tam mají hodného pana kováře, milou paní kovářku, výborné koláče s povidly, tvarohem, borůvkami a žmolenkou, buchty s ořechovou náplní, srdíčkovou čokoládu, kávu s ženšenem, skvělý horký nápoj ze sušeného ovoce, škvarkové placky, krásné dárečky z kovu i kamene, opravdovou kovářskou pec, broučky na zdi a křišťálový lustr                                      hádejte kde. A jestli neodešli, žijí tam dodnes ……….
        
 
 
Textík: Lysien

 

12.-14.10.2007 Žalý
Letos jsme si na Žalý vyrazili o něco později a vypadalo to, že jsme udělali velkou chybu. V pátek nás u chaty přivítala paní mlha. Po jejím odchodu se na nás začali snášet kapky deště. S trochou nadsázky jsem prohlašoval, že zítra se vzbudíme a bude azuro. Někteří se sice nevzbudili, ale azuro bylo! V pátek večer nás, jak už jsme předesílali, čekali bujaré oslavy. Slavili se patery narozky a jeden svátek. Předávali se ceny největším výletníkům, děkovalo se a hodovalo..až do rána se popíjelo. Ti co byli schopní na nohy se postavit, trochu s obyvama, vyrazili na výlet. Po návratu byli značně unavení, na pokojích čerpali energii a málem soutěž zaspali. První soutěž: "Chlupáčův kufr" proběhla v odpoledních hodinách a velmi vydařená divadelní představení se odehrála po tmě. Né jako po tmě, ale jako po tmě, jako že už byla tma (venku). O něco později jsme všechny zúčastněné řádně odměnili a pohárky si s vítězi přiťukli. Někteří neměli stále dost, a tak mezitím co většina již spala, další láhev se načala. Do schodů se v jednom špatně šlo, a tak na to bylo třeba vícero osob. Další ráno jsme se hojně nasnídali a na krátký výlet vyrazili. Po výletě nás již čekal pouze úklid a domu jsme se všichni opět rozjeli. Aby se neřeklo, že nikdo nezdrhnul, tak vás musím vyvést z omylu. Těsně před odjezdem se šla provětrat Korále. Toť vše přátelé, uvidíme se opět na dalším výletě. Snad v hojném počtu jako nyní na víkendovce! 
        
Textík: Amigo

 

30.9.2007 Příhrazské skály
Ahoj děcka, zdravím všechny, i ty, kteří nebyli na výletě. Sjeli jsme se v hojném počtu pěti chlupáčů :-)) ve vesnici Příhrazy. Počásko jsme si předem objednali, takže bylo nádherně. Páníci se předem posilnili místní medovinkou a vyrazili jsme vpřed skalám. No, už na prvním kopečku jsme si "maličko" zafuněli, ale i tak měli holky Grétka s Olí dost sil, aby vyčmuchaly stopičky a na chvíli se kamsi ztratily. Když se umoudřily a vrátily se k nám, ťapkali jsme dál. Vylezli jsme na pár vyhlídek, udělali fotečky a bylo nám fajn. Jednou jsme lezli po takových blbých strmých schodech a já se přiznám: "bál jsem se" ale hodná teta Zuzka mě vzala do náruče a nesla nahoru. Držel jsem se jí tlapkama jak klíště:-)). Ušlápli jsme pár kilometrů a na mýtince u lesa jsem vybalili sváču a posilnili se. Taky jsme se zde rozdělili na dvě skupinky. Kdo měl hodně sil, vydal se ještě na dlouhou cestu. Menší skupinka- moje panička,strejda Adam a teta Pája se dali na tu kratší. Ještě, že tak :--)) Nějaká zlá víla začarovala předsedův batůžek a ten se zkoulel do rokle. Byl moc hluboko, nešlo jen tak si pro něj dojít. Menší skupinka, která už byla skoro v cíli se musela vzdát další dávky výborné medovinky a flákoty krásně vonícího uzeného, sedla do auta a přiblížila se k hospůdce Krásná vyhlídka, kde už čekal Amíčkův paník. Vzali lano a spěchali k onomu místu, kam dorazili a ostatní. Bylo to těžký a nebezpečný,ale podařilo se. A strejda Radek za pomocí dalších strejdů, kteří ho jaksi jistili se tam nějak spustil a po chviličce se i s batohem a pár škrábanci objevil, pašáááák. Uf, všem se nám ulevilo, že to dobře dopadlo. Pak už jsme se jen dopravili k autům a vyrazili domů. I když jsme asi neviděli všechny přírodní ukázy, které jsme vidět měli, byl to krásný a vzrušující den. Mějte se všichni moc krásně a někdy zase pac a pusu, Váš Mikýsek.... 
 
Textík: Mikýsek

 

16.9.2007 Baba
Byla zase "ta" neděle a konal se výlet. Měli jsme sraz na návsi v Psárech. Bouřlivě jsme se přivítali s ostatními a když jsme se dočkali i opozdilců, mohli jsme vyrazit. První zastávka byla u rybníka, kde se pár odvážlivců poprvé zchladilo a taky se vyhlásila soutěž,tentokrát pro naše páníky. Cesta nám hezky ubíhala,šlapalo se a čmuchalo moooc dobře. Pak jsme potkali výběh s velkýma nohatýma zvířátkama, prý koně se jim říká. Trošku jsme si na ně zaštěkali a šlo se dál. Šlapalo a cupitalo se vesele až k dalšímu prííííma rybníku. Někteří se zde krásně vybarvili a ještě lepší byla vůně,kterou oplívali:--))) Hladoví jsme se doploužili k hospůdce, kde nás po chvilce nervozity pustili dovnitř. Obsluha z nás byla maličko nesvá, ale snad všichni jsme si nacpali pupíky ke spokojenosti. Po baště jsme venku udělali společné foto, vyhlásila se vítězka dnešní soutěže...Zuzka, které všichni gratulujeme za vědomosti kolem stránek a historie clubu. No a taky se vyhlásil vítěz soutěže o fotomodela/ku roku a tím jsem stal já. Byl jsem tak nedočkavý, že jsem si pro svůj první diplom utíkal sám bez paničky. Udělali jsme ještě pár póz pro fotografa a ťapkalo se příjemnou cestou k našim autům. Naskákali jsme každý do toho svého,zamávali si a rozjeli jsme se domů do svých pelíšků... P.S. abych nezapomněl, zdravím tímto své dva ctitele, Maxe a Baldyho a posílám pac a pusu...Váš Mikýsek...
 
Textík: Mikysek

 

2.9.2007 Bezděz
Ahoj flekáči, tak se konečně povedlo! Dohlédl jsem na paničku, aby včas vstala a naplánovala si řádně cestu, a podnikli jsem náš první výlet na Bezděz. Kromě mě, Baldyho, semnou přijel Eddie, můj starší kamarád a bráška. Přijeli jsme s předstihem, a jak jsme záhy zjistili, předseda nám byl v patách, a už jsme poznali Amíčka a další kamarádky a kamarády. Všichni dorazili, přeparkovali jsme auta, neb v Okně řádí nějaký nenechavec, a už jsme radostně poskakovali, začátek výletu se blížil. Už si moc nepamatuji, po jaké jsme měli jít, neb se to cestou tam najednou změnilo, ale směr Bezděz jsme drželi. Že tam trefíme bylo jasné, vždyť taky jsme skvělí stopaři. Šli jsme lesem, a já jsem se vesele pustil z vodítka. Pořád měli nějaké obavy či co, že někdo z nás zdrhne a vrátí se za několik málo či více hodin. To jsem tewda nechápal, jako by na tom až tak záleželo. Hlavní je, že si pořádně zaběháme a začmucháme, nebo ne? Les nám přeťala silnice, to jsme se srotili a úprkem ji přeběhli. A před námi se objevil Bezděz v celé své kráse. To nám některým spadl kámen od srdce, že už je blíž! Pilně jsme šlapali, a došli do vesničky Bezděz. Všichni jsme svorně zamířili k první hospůdce se zahrádkou, někteří vyrazili na zmrzlinu, jiní okamžitě procvičovali čtení jídelního lístku. A v tu chvíli se ukázalo, že se rozdělíme na dvě skupiny: ta co půjde na hrad, a na ty, co zůstanou v podhradí. Co se vše dělo v podhradí nevím, zachytil jsem ale, že guláš a pivo chutnal. Já jsem s Edíčkem, paničkou a předsedovým tátou vyrazili nahoru. Edík se sice snažil vykroutit, ale panička dohlédla, že na vodítku šlapal jak hodinky. On se vám totiž zakoukal do Terrinky. Věrně jí doprovázel cestou na Bezděz, a když zjistil, že na hrad nejde, dělal vše pro to, aby jí zůstal poblíž. Ale paničku nepřelstil, a když vzal čáru už cestou nahoru, došla si pro něj, a hodní kamarádi jí půjčili vodítko, na kterém byl Edík na hrad odveden. Určitě nelitoval, stálo to za to. Ze začátku to vypadalo, že ten „krpál“ v půli vzdáme (to panička doma přiznala),ale nakonec hrad zdolala. Já to vyběhl raz dva, a že jsme byli až nahoře. To je vidět na fotkách. Pózovali jsme do soutěže, abychom vyhráli, jen nám to pózování ňák moc nejde. Než to cvakne, toto trvá :) Já už mezitím musim zase… U aut jsme se rozloučili, a vyrazili zpět k domovům. My jsme doma lehli a spali a spali… A jdeme zas…
 
 
Textík: Baldy a Eddie

 

19.8.2007 Krásná Pepina
Volám sa Tajga a trvalé bydlisko mám zatiaľ v Košiciach. Ale pretože moja panička sa rozhodla, že potrebuje chvíľu bývať v Prahe, tak ma vzala so sebou, aby som sa naučila mluvit a jezdit metremJ Som členkou slovenského klubu bíglov výletníkov a zatiaľ som s nimi bola na jednom malom výlete s košickými bíglami. A keďže sa nám tam páčilo, panička pre mňa vyčmuchala výlet s českými kolegami. Ako prvé som stretla dve kamošky Bibku a Yafku, ktorých panička bola veľmi ochotná a zastavila sa pre nás, aby sme mali odvoz na miesto stretnutia - Motorest Ohio v Kersku. Cestovala som s babami v klietke - chvíľu sa mi to nepozdávalo, bála som sa čo i len pohnúť, ale potom som sa zmierila s osudom - a po krátkej ceste sme boli na mieste, kde som sa spoznala s ostatnými výletníkmi. Mali sme aj 2 kolegov - nebíglov: Archieho a Mikýska. Kompletná svorka sme sa vybrali k nášmu prvému cieľu. Putovanie bolo príjemné, najprv sme to skúsili navoľno, ale keďže väčšina z nás začala lietať po lese ako zmyslov zbavená, radšej nás popripínali na vodítka a my sme sa tvárili ako vychovaní. Našli sme ju! Krásnu Pepinu - vyše 200 rokov starú, vysokánsku borovicu. Ako bolo v pláne, všetci sme strom svorne objali a našli sme si miesto, kde sme sa na chvíľu zložili. Panička mi konečne dala napiť a potom nás začali navzájom osahávať. My sme tomu nerozumeli, ale naši dvojnohí bígli sa na tom dobre bavili. Vraj si nás mali spoznať po hmate. Ťahali nás za uši, za chvost, dvíhali do výšky a komentovali kvalitu srsti a postavu. Keby nás pustili k slovu, tak by sme im povedali, že by to mali jednoduchšie nás rozoznať podľa pachu pod chvostíkomJ Výsledok súťaže bol nerozhodný a tak nasledovala ďalšia disciplína - šprint. Najprv sme to skúsili spolu, ale v mase bielych a zlatých a čiernych chlpov bolo veľmi ťažké určiť poradie, tak sme bežali na čas. Víťazom sa stal ten, kto si správne poznal fľakáča nie len po hmate, ale aj dokázal správne odhadnúť jeho schopnosti - takže ten, kto správne určil, na ktorom mieste sa jeho psík umiestni. Bežali sme, čo nám naše sily stačili a rušivé podnety povoľovali. A keďže sa nikto pri tom nestratil, tak sme sa rozhodli, že je čas ísť ďalej. Ďalej smerom do príjemnej hospody, aj keď tam pán čašník olial nášho dvojnohého výletníka - asi preto, že naňho rozprával slovenskyJ Došli za nami Archie so svojimi páničkami. Najedli sme sa, napili sme sa, niektorí sme si pospali pod stolom a príjemne osviežení sme sa vybrali hľadať autá, ktorými sme prišli. Spravili sme si spoločné foto na spílenom strome, ktorý chcel pôvodne konkurovať Pepine, ale nemal na ňu. Potom pán predseda vyhlásil výsledky súťaže. Vyhrala to Bibka. Jej panička bola jediná, ktorá si fľakáča ani nepodcenila a ani neprecenila. Tak sme jej zagratulovali k jej úplne prvému diplomu. Väčšina ostatných to neodhadla o jedno miesto. Ja sa pochválim, vraj som mala najlepší čas. Ale najpodstatnejšie bolo, že sme sa zabavili všetci. A vybehali sme si chvostíky. A nikto sa nestratil. A všetci sme sa tvárili, že aspoň trochu poslúchame. A nikto nič neulovil. A nikto nič vonku nezožral. Tak sme došli posledných pár metrov. Ja s Rastym by som možno aj chcela ešte utiecť, chytili sme spoločnú vlnu, ale ešte v zárodku nám to páničkovia zatrhli. Takže bol výlet úspešný, príjemný a veselý a ja chcem poďakovať českým bíglom výletníkom, že nás vzali do svorky a Bibkinej a Yafkinej paničke, že nám reálne umožnila sa výletu zúčastniť Do najbližšieho ťapania, s pozdravom Tajga z Košíc J

 

Textík: Tajga
 
5.8.2007 Po půldruhém roce naostro – s bígly
Jsem   bíglice Dezinka a skonala jsem 22. dubna 2006. Nikdy jsem nechodila na výlety v bíglovských tlupách, neboť jsem netušila, že se sdružují. Můj pán také ne. Já o to přišla, on nikoliv.
Na výšlap Beagle klubu jej pozval Archie, zlatý retrívr. Tvrdil, že se jde do Nedvězí a pán se mu posmíval, neboť tušil, že se jedná o místo kousek od Prahy, kam snad ani nemá smysl směřovat, protože je to směšně blízko. Jenže se jelo za Mělník, až někam k České Lípě.
Bíglů přišlo deset, retrívr jeden. Lidí byl tucet. V plánu bylo deset kilometrů, ale šlo se pět, protože někdo umě zamaskoval zelenou turistickou značku, což společnost psů a lidí natolik zmátlo, že sešla z trasy. Dokonce vyšla dvakrát na vrch Nedvězí, odkud bylo vidět prý až do Tater. Poprvé podle plánu, podruhé když poprvé narazila na nekalou blamáž se značkováním. Pokud by vám někdo tvrdil, že se ztratila kvůli své neschopnosti, není to tak docela pravda. Z deseti procent jistě ne.
Jenže Amigovi a Lysienovi, což jsou psi, byla zkrácená trasa málo. Stačil jeden divoce žijící pták a jeho vzlet. Oba se za ním vypravili, bez ohledu na zbytek zmatené a ztracené výpravy. Postarali se tím několika poutníkům o dlouhé čekání, třem dalším o dlouhé hledání. Můj pán byl mezi nimi. Nevleze přece někam, kde to nevoní problémem.
Hledali a volali, až můj pán jejich jména po chvíli nesnášel a volal jména jiná, aby si hledání zpestřil. Když jsem před lety utekla já, nechala jsem ho u polských hranic, které on nemohl přejít a já ano, čekat hodinu a půl. Mládenci Amigo a Lysien si se mnou nezadali. Zmizeli na více než hodinu.
Můj pán sešplhal do údolí a vydal se je hledat. Jirka a Šárka také (to jsou lidé). Rozdělili se. Můj pán si vzal největší sešup, čili pro návrat největší stoupání. Byla to školácká chyba. Když mu volali, že se oba zběhové vrátili na místo, odkud pronásledovali ptáka, při šplhání zpět do kopce prošustroval plíce. Tak zle se cítil jedinkrát: při jednom z prvních výletů na kole na vrchu za Černošicemi (nedoporučuji), který vyjel.
Jenomže jako nováček musel ve výpravě obstát. Tvářil se tedy, jako by nic. Jako by normálně mohl, ba jako by si klidně střihl ještě deset kilometrů klusem.
Jenže lhal, milí psi a lidé. Byl na pokraji zhroucení, ten kašel nebyl fingovaný. Díky za nápad někoho z vás vydat se – byť omylem – zpět k vozům a dále pokračovat k občerstvovací stanici. Asi mu to zachránilo život.
Děkuji vám za něj.

 

 

Textík: Dezinka, psí nebe

15.července 2007 Bahenní Rokle
Dnes bylo nádherné počasí. Každý jiný by se asi uvelebil doma u bazénu, nebo u nedalekého rybníku, ale to by jsme nesměli být správní výletníci… Na výlet jsme vyrazili v hojném počtu. K mému podivu převažovali sněženky, kterých se tu sešlo hned 8, to byla podívaná na takovou krásu!! Za machry jsme hájili pověst s Lysienem a pomáhal „neflekáč“ Mikýsek.
Vyšli jsme z Oplan po silnici. Naštěstí se brzy objevil les a lesní cesta, jinak bychom se asi všichni upekli. Lesem se nám šlo dobře, občas se objevila trocha vody (tedy spíš bahýnko), kde jsme rádi smočili pacičky. Volno jsme dostali postupně všichni, protože páníčci ani nepředpokládali, že bychom se chtěli v tomhle vedru někam honit. Ale stejně nás pořád po očku hlídali.
U jednoho pěkného můstku přes potok jsme si udělali větší přestávku a páníčci dostali úkol. Měli z přírodních materiálů vyrobit bígla… Teda šlo jim to dobře a hned nás tam bylo o několik flekáčů víc. Každý z nových bíglíků se povedl a tak hlasujte pro nejpovedenějšího…
Cílem naší cesty byla Stříbrná Skalice. Tam jsme také dorazili, po úmorné cestě tímto městečkem do kopce, kde do nás vydatně pražilo sluníčko. V restauraci, kde jsme se usadili, byli docela přívětivý, ale radši se těšili na vlastní postel než z naší návštěvy. Přesto nám byl dopřán odpočinek, zatímco páníčci si dávali nějaký gábl. Odpočinutí, jsme po chvíli vyrazili na poslední část naší cesty, která končila zpět v Oplanech. Tam jsme řádně vyvětrali auta a rozjeli se každý na jinou stranu, směrem ke svým pelíškům. Tak zas někdy v neděli AHOJ!

 

T extík: Rasty

29.6.-1.7.2007 2.Víkendová akce  
Dostala jsem za úkol napsat článek o 2. víkendové akci. Varovala jsem sice všechny, že moje schopnosti v tomto oboru nejsou zrovna na úrovni, ale stále ještě jsou na světě lidé, kteří si myslí, že prostě nejsem dostatečně pracovně využita :o) Jinými slovy jsem se z psaní nevykroutila. Proto malé upozornění v úvodu - pokud se v tomto příběhu někdo pozná, tak je nutno zdůraznit, že podobnost událostí je čistě náhodná a jména jsou smyšlená :o) V pátek jsem dorazila do města Chrudim až v odpoledních hodinách a tudíž jsem se neúčastnila žádných dopoledních radovánek. Ale to vůbec nevadí, protože tenhle článek jsem pojala jako popis mých osobních pocitů a dojmů a ne jako časový rozpis akcí a událostí. To si můžete přečíst jinde... V pátek proběhlo seznamování při maškarním bálu. Účast byla hojná a masky opravdu velmi originální. Porota neměla vůbec jednoduché vybrat vítěze. Bylo to takzvaně o bíglí chlup. Když už bylo po všem, tak se někteří porotci přiznali, že rozhodování trochu usnadnila aktivita ze strany soutěžících. Prostě a jednoduše, kdo slíbil nějakou finanční odměnu nebo dokonce i pozvání k výčepu, tak měl cestu na stupínky vítězů umetenou. Ale protože nikdy nic není jisté, tak ze stran soutěžících se našli i tací dobráčci, kteří slíbili prezent, a když bylo po všem, tak hráli mrtvého brouka.Což se samozřejmě nedělá. Jak k tomu ta porota přijde? :o) Ale na konec všechno dobře dopadlo. Pak jsme se sešli již odmaskováni u jednoho stolu a u pohárků zlatavého moku. Zábava byla v plném proudu, jen nastal malý problém. Měli jsme totiž 3 dýdžeje a každý z nich preferoval jiný styl hudby. Což v reálu znamenalo, že jsme poslouchali Ewu Farnou, to uslyšel druhý dýdžej, přiběhl a obratem vyměnil za Daniela Landu. V tu chvíli už mu stál za zády třetí dýdžej a mával s CDčkem Elánu. Takhle to vážně dál nešlo. Museli jsme vymyslet plán. Nejlepší řešení bylo dýdžeje zabavit jinou činností, jako např. nošení piva, přípravy jídla a kávy a podobných zdržovacích úkonů. Pak už vše bylo jak má být. V sobotu ráno se chystal desetiboj. A protože v clubu výletníků je možné všechno, tak desetiboj se skládal z jedenácti disciplín. Pejskové i páníčci se velmi snažili a opravdu bylo na co koukat. Pro mě byly atraktivní disciplíny s pojídáním. Například, když pejsek hledal buřtíka pod ubrusem nebo když pejskové museli sníst špekáček na čas a páníček vypít z misky vodu bez pomoci rukou. Je pravda, že úkolů v pojídání buřtů bylo víc, tak už pejskům k večeru lezly buřty už i ušima. Ale to zase až tak nevadilo, protože si pak spravili chuť na masíčku z grilu. Také bych neměla zapomenout na jednu velmi důležitou soutěž. Byla v kreslení a téma bylo: "Nejkrásnější víkendový zážitek". Je důležitá především z toho důvodu,že jsem jí vyhrála já :o) Obrázek se jmenoval: "Ty vole,předseda". Jen doufám,že se také uvidím za toto veledílo v síni slávy. Ještě bych málem zapomněla na další velmi zajímavou soutěž, která se jmenovala "manželský pětiboj". Tu vymyslel maskot clubu výletníků a bylo vidět, se si to opravdu užívá. Pravidla byla taková, že dva soutěžící, kteří tvořili pár, si sedli k sobě zády a odpovídali na 5 otázek, jejichž odpovědi měly odhalit, jak moc dobře se páry navzájem znají. Byli tam i jedinci, kteří neznali křestní jméno své budoucí tchýně. No, i to se stává. Ale rozhodně největší pozdvižení způsobil moravský pár, který se o sobě dozvěděl mnoho zajímavého :o) Pak nastala volná zábava, která byla ukončena v poněkud pokročilých hodinách velmi vtipnou atrakcí. Některé výletníky totiž zajímalo, jestli je možné, aby se maskot clubu vešel do svého poněkud menšího stanu. A světě div se, on se v něm i otočil. V neděli proběhly agility, ale těch už jsem se nemohla účastnit, protože jsem brzy ráno nasedla do autobusu a mířila směr jižní čechy. Taky jsem se ale nenudila, neboť autobus se po chvíli ukázal být poněkud pixlovitý. Když se řidiči podařilo stroj nastartovat, tak byl problém přeřadit z prvního převodového stupně na druhý. Tento úkon totiž trval 5 - 10 minut, což znamenalo obrovský smrad po celém autobuse z doutnající spojky a několikrát i projetí na červenou, protože kdyby ten pekelný stroj zastavil, tak hrozilo, že je to už navždy. Ale nakonec jsem šťastně dojela, proto jsem teď ráda, že můžu všem moc poděkovat za krásný a soutěžemi nabitý víkend. Nebála jsem se jet mezi úplně neznámé lidi, protože jsem už něco málo věděla z fotek a hodně z vyprávění. Ale netušila jsem, že skutečnost předčí má očekávání. Zjednodušeně řečeno jsem narazila na bandu úžasných lidiček a jsem vážně moc ráda, že jsem měla tu čest vás všechny osobně poznat. Moc děkuju. PS: Omlouvám se Terrince a Mikýskovi, že jako tetička ve spacáku jsem selhala, ale pokusím se to do budoucna rozhodně nějak napravit :o)

  

Textík: Vendulka (maskot č.2)

 

17.6.2007 Kněží hora
Tentokráte se mnoho přihlášených omluvilo, včetně předsedy Amíga a v hojném počtu 5ti bíglů a jednoho křížence jsme se vydali na cestu dle plánu. Šli jsme z vesnice Skalsko po zelené směrem  na Borek. Cestou největší žížnivci smečka Koukalovic stále skandovali, že chtějí do hospody, tak jsme jim samozřejmě vyhověli.Ovšem ona restaurační místnost se nenacházela v Borku, ale v o něco vzdálenějším Žampachu, kam jsme vůbec neměli plán jít. Našli jsme jednu zahrádku, kde jsme si ovšem netroufli krom pití cokoliv objednávat, tak jsme vyslali zvěda napřed, aby očíhnul, zda se opodál najíme lépe. Ten už se neobtěžoval vracet a rovnou zůstal sedět u stolu na velmi  příjemně vypadající zahrádce.Hned jsme se dali do objednávání. K našemu velkému překvapení ovšem hotové jídlo znamenalo půl hodiny čekání na polévku. Když pak místo jídla nám chtěli vnutit další polévku, znejistili jsme.Po další půlhodině čekání donesli první porci, avšak maso nebylo zcela dodělané. Po čase chybu napravili a zdálo se vše v pořádku. Bohužel stále ještě hladová Pavlína ani po třech urgencí nedostala svou porci "hotovky", tak se radši spokojila s prázdným žaludkem a vyrazili jsme již né na Kněží Horu, ale změněnou trasou okolím Kněží Hory. Cesta vedla podél řeky a šlo se nám věru dobře, i na bígla vodáka jsme zamávali. Pak ovšem přišlo to nejhorší a z krásně procházky se stal téměř horolezecký výstup. Po vystoupání na vrchol Požárky jsme se už zase příjemnou procházkou doloudali k autům, kde jsme se rozloučili a jeli do svých boudiček.

 

Textík: Terrinka

 

3.6.2007 Flekatej bowling cup 2007
Podle plánu jsme se někteří sešli již dopoledne v Průhonickém parku. Po návratu z výletu jsme si odpočinuli a nabrali trochu sil na večer. Dorazili jsme okolo půl sedmé, abychom se stačili v klidu aklimatizovat. Zástupci Lady se toho nebáli a vlítli do zápasu rovnýma nohama. Dorazili za pět sedm, čapli nějakou kouli a hrr na kuželky. Žádné přípravy, rozcvička nic takového, šli rovnou na věc. Někteří hráči postupem času začali být lehce omámení atmosférou, možná to bylo spíše nějakým tím alkoholem a sráželi kuželky jedním strikem za druhým. Nejvíce bodů nasbíral Roman avšak my jsme se rozhodli trochu zamíchat osudím, aby to nebylo tak jednoznačné a tudíž skleněnou sošku bígla získal Michal od Lady. Celkové pořadí i s počty bodů, již brzy naleznete na stránkách. Pro velký ohlas bude mít zřejmě Flekatej bowling cup 2007 pokračování.. 

Textík: Jirka (Amigo tam nebyl)

 

2.6.2007 Jimmy se už nebojí plavat..
Tentokráte se mi nepodařilo žezlo nikomu předat, a tak po nějaké té odmlce píši článek opět já. Dnes jsme dle plánu, bylo to někdy k ránu, naskákali do Seatu. Přifrčeli jsme si to do Průhonic a čekali..čekali..čekali. Závěrem přijela ještě 3 chlupatá auta. Společně jsme popojeli zadem k parku, abychom nemuseli platit Marku. Ejhle, byla tam závora, tak jsme se kouda vrátili a auta u strany nechali. Vysoukali jsme se z vozů a hledali kudy do lesa. Zkusili jsme intuici a zanedlouho jsme byli uprostřed divočiny. Chlupáči se proháněli a já s páníky jsme diskutovali. Občas se někdo vzdálil, ale za nedlouho se opět přiblížil. No a také jsme se během cesty a to hned několikrát, přiblížili k rybníčku. Jenomže nebyl to ledajaký rybníček. Byl to začarovaný rybníček plný kytiček..páníci tomu prý říkají žabinec. My jsme samozřejmě nevynechali ani jeden. Po cestě když už si páníci mysleli, že je vše v pohodě, začala se před námi krčit taková nenápadná tůňka. A co by to bylo za tůňku kdyby pořádně nesmrděla, nebyl v ní pořádný žabinec, bahno a....bíglové. Jimmy se přiřítil k této tůňce a bez zaváhání do ní hupsnul. Ovšem to ještě netušil jak je hluboká. Na několik vteřin zmizel pod hladinou a následně se vynořil s perlou v tlamě. Od té doby se mu přezdívá "Lovec perel". Páníci se opět tak divně křenili, že opodál naházeli všechny rafany do vody. Já tam samozřejmě nemusel, protože jsem moc poslušný a do té hnusné, smradlavé a k tomu ještě špinavé louže jsem nevlezl..brr. Grétka měla dokonce letecký den. Její panička ji chňapla za krk a za ocásek..mimochodem Grétka má moc pěkný ocásek..rozhoupala ji a pustila. Grétka letěla dobrých 15 metrů vzduchem, během letu udělala ještě několik triků, no a pak se rozplácla o vodu. Její část letu je vidět na jedné fotgrafii, špatně, ale je. No a pak už to byla normálka. Během cesty se občas někdo ztratil, někde vyválel či něco sežral. Zkrtátka to byla velká psina jako vždy i přes to, že nás bylo jenom pár. Tak příště na výletě..haf haf hau
 
Textík: Amigo

 

20.5.2007 Kunratickým lesem

Ahojte výletníci,tak máme za sebou ďalšiu veľmi úspešnú výletnícku výpravu. Tento krát sa naše beaglie nôžky rozhodli podmaniť si Kunratický les.V nedeľu o 11:00 sme sa v hojnom počte 10 kousků a pár pánikov zišli pri reštaurácii Koliba nad Roztylmi. Bolo jasné, že výlet nemôžeme začať hneď občerstvovaním, tak sme sa svižne vybrali cestou-necestou do lesa. Bol krásny slnečný deň bez mráčkov, a v lese bolo príjemne chladno. Pánici preferovali vychádzku po vy‘lapaných chodníkoch, my ostatní sme dostali až prekvapujúcu dôveru a bez vodítok (tento krát naozaj v‘etci) sme sa pustili do pátrania po muflónoch. Pýtate sa prečo?Ná‘ pániček ohromoval historkou o blízkom stretnutí muflónieho stáda a tak bolo jasné, že to musíme vyňuchať a vidieť na vlastné oči. Po hodinke putovania, vykúpania sa v jazierku Labuť, sme narazili na letnú záhradku, kde sa pánikovia občerstvili chladeným pivom a nakladaným hermelínom. Po opustení záhradky nám Bella a Hepík s doprovodom ukázali parádne akrobatické číslo na kláde. VÝBORNÉÉÉ !!!Odpočinutí sme si to šinuli ďalej, strmhlav do kopca až k zrúcanine Nový Hrádek. Pár úsmevov do foťáku predsedu a naša prechádzka pokračovala ďalej. Ani sme si nevšimli a nový člen výletníckej smečky Rasty sa nenápadne oddelil. Ako neskôr uviedol, mal preto svoje veľmi vážne dôvody, aké, netušíme. Náš výlet sa pomaly začal blížiť ku koncu, po muflónoch však nebolo ani stopy. Naše ňufáčiky však objavili niečo oveľa-oveľa lepšie. Nádhernú zelenú bažinu, v ktorej kúpeľ sa vyrovná už len liečivým bahenným kúpeľom v Piešťanoch. Hlavne Oli to pojala veľmi dôsledne (viď foto). Nerozumeli sme ale našim pánikom, prečo nás potom od seba divoko odháňali so slovami fúúj a bŕŕŕ. Štýlovou chôdzou predo mnou nič a za mnou aróma (podľa iných smrad) sme sa dostali až k drevenému altánu. Tu nás zastihla správa, že Rasty sa úspešne vrátil zo svojej súkromnej výpravy a je na ceste k nám. A naozaj, za pár minút sme sa s ním zvítali a už len veľmi vychádzkovým tempom sme sa navrátili k odparkovaným tátošom. Výlet to bol supiš-pupiš, aj keď muflóni zostali v utajení.
 
 
Textík: Z+A+G+O

 

6.5.2007 Vraní skála

Bylo nedělní ráno, probíhalo stejně jako každou neděli před výletem. Přesto jsme měly divné chvění kolem žaludku, asi jako když na vycházce najdeme nějakou „zajímavou“ věc, kterou samozřejmě musíme oko‘tovat.Tu neděli, po měsíci suchého a teplého počasí, se obloha zatáhla, jakoby ve zlé předtu‘e. Do místa srazu jsme dojeli na poslední chvíli. Navigovala panička a v autoatlasu si na‘la žlutě značenou silnici III. třídy. Byla to v‘ak zrada, protože jsme asi 1 km jeli po žlutě značené turistické trase (no kdo by čekal v automapě turistické značení!). Do Knížkovic jsme dojeli samozřejmě jako poslední spolu s prvními kapkami de‘tě. Ten, jak se později ukázalo, nás vydržel poměrně intenzivně doprovázet po celý výlet, na kterém nebylo o dobrodružné okamžiky nouze.Hned na začátku nám Jirka, evidentně vysílený   předcházejícím večerem (nocí?), sdělil, že zapomněl foťák, asi i mapu, bundu určitě a Amíga a ať se prý neobáváme ničehož, že on cestu zná, jsme vyrazili po modré, ačkoliv itinerář jasně určoval po žluté! Nu což, přežili jsme již takové výlety jako v zimě do Skal Prachovských, tak nějaké Vraní skála nás nemůže rozházet.Zprvu jsme nasadili tempo poměrně svižné, že i ti nejzdatněj‘í se začali dožadovat přestávky na svačinu. „Až na vrcholu“, zvolal Jirka a strmě stoupal vzhůru. Na‘těstí Vraní skála není Annapurna a vrchol byl přece jen poměrně brzy dobyt. Ačkoliv trasa skýtala několik možností prodloužení, vzhledem k tomu, že strakáči byli promoklí až na blechu (pokud by samozřejmě nějakou měli), páníčkům promokly ve‘keré svr‘ky, o kterých výrobce hrdě v rámci reklamní kampaně hlásil, že jimi voda nikdy neprostoupí, bylo rozhodnuto o návratu. Díky záložní mapě, kterou poskytla Lenka, jsme vyrazili jakousi neznačenou spojovací cestou. To by člověk nevěřil kolik v mapách nezakreslených (a tím pádem i matoucích) cest může být v jednom polesí ! Do cíle jsme při‘li v‘ichni. Nejvíc energie vykazovala posádka auta, ve kterém jel Archi. Ten se, jak je jeho dobrým zvykem, během výletu položil elegantním způsobem do tak nechutné bahenní směsi, že se ho ostatní spolucestující snažili vyměnit za jiného chlupáče. Bez úspěchu. Děkujeme holkám za velmi pěkný vtipný článek z výletu a tímto nabádáme i ostatní výletníky, aby neváhali a obohatili Beagle magazín svými články.
 
Textík: Elsa a Bára

22.4.2007 Milý deníčku..

Dnes bylo počasí jako dělané na výlet. Možná proto, se nás také sjelo tolik. Zbývalo tedy pouze zavázat tkaničky, nasadit k‘íry a na vodítko si přicvaknout nějakého flekáče. Bylo jich opravdu mnoho, tak bylo z čeho vybírat :o) Pro‘li jsme se parkem, vyblejskli se před Kozlem (spí‘e před nějakou garáží) a utíkali za lesem. V lese byly ‘i‘ky, jehličí, ale taky rybníčky a potůčky a samo, že nechyběly i stopičky. Já osobně jsem se prosím nezaběhl, jak si mnozí mohli myslet, já zkrátka potřeboval chvilku soukromí. Byla tam taková pěkná mýtina, zkrátka místo jako dělané pro mne. Sedl jsem si tam a....kochal jsem se. Nyní se musím vrátit k rybníčkům. Konkrétně k jednomu, i když ona to byla spí‘e taková tůňka, no možná stoka, ale nic to nemění na tom, že Elsa se tam naučila plavat. Z počátku předváděla krkolomné sestavy na kamenech a přemý‘lela, jak se dostat k těm pi‘kůtkům co plavou takový kousek od ní. "Tak blízko, přitom tak daleko" honilo se jí hlavou. Nakonec to dopadlo tak, že jí Radek čapnul a vložil (hodil) do vody, s Radkou to sice mále ‘vihlo, ale za to si Elsa může do deníčku napsat: Umím plavat. Takže pro některé to byl velmi významný den. No a pro ty ostatní, velká zábava :o) Takže po několika tempech jsme pokračovali v putování. Za nedlouho se před námi v hlubokém lese začalo cosi rýsovat. Záhy jsme zjistili, že hospodu jsme viděli. Při‘la nám do cesty jak na zavolanou, ihned měli zahrádku plnou. Dali jsme si do nosu a vzhledem k tomu jaký měli velký pozemek s plotem, my flekáči lítali jsme jak ďasi. Tedy až na mě, já jen kontroloval situaci. Po obídku dopotáceli jsme se k vozu a odjeli domu. Jsme rádi, že jste opět přijeli, tě‘íme se na vás v neděli.
 
Textík: Amígo

8.4.2007 Velikonoční putování

Zavázat tkaničky, čapnout pomlázku, nějaký to vejce a hurá na výlet. No, nebylo přesně takto, nic méně se nás dnes bylo jako kraslic v koledníkovo ko‘íku. Tento den si odbyla svou premiéru s výletníky Sandy, naopak Kendy se na poslední chvíli omluvil, že se nemůže dostavit. Pár minutek před 11 jsme byli v plném počtu a nic nám nebránilo vyhlásit soutěž a vydat se na cestu. Soutěžící měli za úkol, během výletu složit koledu, ve které se muselo zmínit kouzelné slovíčko "bígl". Na konci výletu v‘ichni odevzdali své práce. Jejich výtvory máte možnost shlédnout zde na stránkách v sekci "K pokochání" a hlasovat v anketě. Za koledu, která bude mít nejvíce hlasů získá její autor 2 lupeny na koncert Divokého Billa. Nyní k výletu. Dnes to byla taková odpočinková procházka, neboť zítra budeme mít v‘ichni plné tlapky práce s koledníkama. Ona to totiž není žádná sranda na ně ‘těkat a spou‘tět hrůzu a to téměř celej den. Z kraje na‘eho putování, jsme se ocitli na pěkné vyhlídce nad Klecany. Vzhledem k obavám některých výletníků, jsme se zde nevyfotili a raději jsme rychle pokračovali v cestě. O kus dál se jim vyhlídka zdála bezpečněj‘í. Díky tomu jsme se mohli vyblejsknout. Zároveň, jak to již bývá zvykem, proběhlo vyhlá‘ení největ‘ího výletníka za období "leden-březen". Asi nemusím ani říkat kdo to vyhrál. Ano tu‘íte správně, byla to Elsa s Bárou a Hepík s Baxem. Ostatní výletníky, když jsou ty Velikonoce, jsme odměnili čokoládovou nadílkou. Connie s Whoopy překvapili a napekli čerstvé perníčky. Po krátkém mlsání jsme se vydali opět na cestu. Šli jsme okolo lomu, proběhli se po nějaké té stopičce, psali ver‘e a dobře se bavili. Po návratu do Klecan, zavítali jsme do zdej‘í restaurace. Musíme je pochválit, byli tuze příjemní a ba‘ta byla výborná. Někteří se přecpali a do auta se sotva soukali. Av‘ak po chvilce snažení, byli úspě‘ní a mohli také vyrazit směr pelí‘ek. Opět jsme vás v‘echny rádi viděli, na dal‘í akci s výletníky bude psina jako vždycky :o) Jo a nezapomeňte hlasovat.
 
Textík: Amígo

25.3.2007 Romanovo překvapení, překvapením i pro Romana
Přijela plechová krabice na 4 kolech, zaskřípali brzdy, dveře se otevřeli a..chvilku se nic nedělo, av‘ak za nedlouho z auto vyčuhovala 1 chlupatá tlapa, pak 2, 3 a na konec i 4. Ano, bígl přijel na výlet. Tato situace se několikrát opakoval, neboť přijelo v celku dosti účastníků. Když dorazil i hlavní organizátor výpravy, byl poněkud v rozpacích. Proč? Ptáte se. No důvod je jednoduchý, když jsme plánovali trasu, byli jsme již trochu společensky unaveni a Roman měl tro‘ku mezery kudy, že ta na‘e trase vede. Av‘ak na‘těstí páník vzal prozíravě mapu. Takže v‘e bylo v pohodě a mohli jsme po krátké seznamce vyrazit. Přijelo totiž v celku dosti nových členů, a tak jsme se vzájemně představovali. Počasí nám opět vy‘lo skvěle, tudíž jsme si výlet o to více užívali. Na‘e trasa byla velmi pěkná a tímto bychom rádi poděkovali Romanovi za její naplánování. Byli jsme pomalu, ale jistě hladoví, a tak jsme se tě‘ili na zahrádku. Při návratu jsme byli mile přivítání a poho‘těni v jedné hospůdce. Po doplnění tekutin a dobré ba‘tě jsme se dali do soutěže. Zopákli jsme si soutěž "Lapač pi‘kotů", kterou vyhrála Bára od Elsy (já jako pravý gentleman jsem jí přenechal první příčku). Rozdali jsme si dobroty od Candy, je‘tě tro‘ku jsme se proběhli a v těch plechových krabicích co jsme sem přijeli jsme se opět vydali k na‘im pelí‘kům. Tě‘íme se na v‘echny na pří‘tím výletě :o)
 
Textík: Amígo

11.3.2007 Tak a kudy teď...
Celý týden se střídalo počasí. Jeden den pr‘elo a druhý den bylo zase krásné slunné počasí. Nám na‘těstí počasí nemohlo padnout lépe do rány nežli právě dnes. Jak bývá dobrým zvykem, jednou za 14 dní se sjede několik výletníků a jdou se projít na čerstvém vzduchu. Dnes se nás se‘lo sice po málu, ale za to to byl nádherný výlet a ti, kteří dnes zůstali doma, můžou jenom litovat. Z počátku jsme si sice nebyli příli‘ jisti kudy kam, neboť jeden hodný člověk, který popisoval zdej‘í trasu po okolí, zřejmě neumí barvy. Nebo mu je mezitím přemalovali. Zkrátka jsme měli jít údajně po zelené, jenomže ejhle, zelená tu nikde není. Takže kdyby jste si sem chtěli někdy vyrazit na výlet, upozorňujeme, že to co má být zelené je modré apod. Jenomže mi jako zdatní výletníci, jsme se nenechali zaskočit a celou trasu jsme absolvovali v pořádku a živi a zdrávi jsme se vrátili k autům. Tak a to je pro tentokrát v‘e. Co? Že je to málo? Že to takhle nejde odbýt? Inu dobrá. Já jako zdatný lovec a nejstar‘í (neznamená že nejposlu‘něj‘í) ze smečky, jsem se nechtěl courat a vyrazil jsem na před. Začínám hubnout a chtěl jsem při stoupání vypotit několik gramů, jenomže to by mi nesměla přes cestu přeběhnout voňavá stopička. No a milí bíglíci, nemusím to dál rozvádět, že?! Takže zhruba půl hodinky páník křičel jak na lesy: „Amigo kde jsi“. za nedlouho mě objevili sedícího u cesty. Abych to uvedl na pravou míru. Já jak jsem ‘el napřed, tak jsem na ně čekal u cesty, jenomže jsem si nev‘iml, že již pro‘li. Zkrátka pouze malé nedorozumění. No a dále jsme se vy‘krábali na úžasnou vyhlídku. Povím vám, kdyby jste se tam taky někdy dostali, tak si ten kopec také vy‘lápněte. Máte tam České středohoří doslova na tlapce. Roman s Tondou neměli dostatek sil, tak poslali psi za námi a čekali a čekali, až se jim opět vrátíme. No a pak jsme se pomalou vrátili k autům. Toť již opravdu v‘e. Tě‘íme se na vás zase pří‘tě..haf haf hau
 
Textík:Amígo
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007